V pondělí dopoledne práce. Jedna hodina ve škole, zbytek u bazénu a v autobuse. Nikomu špatně nebylo. Naštěstí. Většinu cesty jsem prokecala s kolegyněmi. Z jedné jsem měla po deseti minutách v bufetu u bazénu hlavu jako balón. Oddychla jsem si, až byla vystřídána a došly jiné kolegyně. S tou jednou jsme se bavily o Vikinzích. Ukázala jsem ji knížku, podle které šiju a byla nadšená.
Odpoledne jsem si dala kafe a jela ke koním. O tom jsem psala v pondělí. V pondělí bylo také výročí mého odjezdu do Francie, Španělska a Portugalska. Je to neuvěřitelných jedenáct let. Hrozně ten čas letí. Jo a taky jsem si v lékárně vyzvedla druhé antibiotika. Jsou jen na 10 dní, tak snad to vydržím.
V úterý dopoledne opět práce. Zvládla jsem i dozor v jídelně. Odpoledne po obědě mě čekala rehabilitace a pak přijel přítel a já si nachystala látky na jeho tuniky, kalhoty. Musím si přece obléct svého vikingského muže, ne? Nemůže se mnou po akcích jezdit v civilu. Třeba v Polsku v Ratiboři by ho po určité hodině bez dobového kostýmu nejspíš vyhodili z areálu.
Ve středu ráno první antibiotika. A hned dvojitá dávka. Po snídani jsem chtěla jít na mši svatou, ale nedošla jsem tam. Udělalo se mi špatně. Tak jsem to vydýchávala. Naštěstí se mi to povedlo. Chvíli jsem se dívala na televizi, chvíli jsem si četla a většinu dne jsem šila. Ušila jsem tuniku. Jen se obávám, že mu bude malá. Tak bude nejspíš druhý pokus. Nebo úprava.
Před obědem jsem stihla i ztratit naušnici. Pak jsem ji naštěstí našla.
Po obědě jsem pokračovala v šití a začala jsem šít šaty. Koupila jsem si krásnou látku. Vytiskla jsem si nějaké vzory a taky fotky z pondělka. U večeře jsem se dívala na Četnické humoresky. Už jsem se dostala k dílu Doktor Smrt.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Přežila jsem i ranní mimořádnou poradu. A nebylo mi špatně.
Odpoledne opět na rehabku. Na motodlaze jsem skoro usnula. Ve vířivce se usnout nedalo. Ve stoje... Doma jsem i pak dala kafe a dojedla jsem sušenky, co jsem začala porcovat ve středu. Taky jsem si zacvičila a zachladila koleno. Byla mi pěkná zima.
Navečer jsem šla do šermu, vrátila jsem dlahu, a pak ještě do sboru, kde jsem se přiznala, že na soustředění nejedu. Čeká mě operace.
U večeře jsem se dívala na Četnické humoresky a pak jsem sledovala videa na Facebooku.
V pátek dopoledne opět práce. Přežila jsem a dokonce jsem si to i užívala. Celou třídu jsem měla vlastně jen jednu hodinu. Pak se rozdělili na informatiku na dvě hodiny a poslední hodinu mi taky dvě děti odchází jinam. Prostě pohodička. Odpoledne ještě nábožko s pěti dětmi, mše svatá se zpovědí a orchestr. Tam jsem trochu trpěla, protože mě pobolívala ruka. Levá v zápěstí. Ke konci jsem to už moc nevnímala. Večer jsem chvíli četla a pak jsem usnula.
V sobotu ráno kromě antibiotik taky mše svatá. Po mši a pořádné snídani jsem odjela s přítelem do Znojma za jeho prarodiči. Byli trochu překvapeni, že jsem o berlích. Dost nás to všechny omezovalo v plánování výletu. Navíc bylo krásné slunečno a já nesmím moc na slunko. Další problém. Obědvali jsme v Italské restauraci. Měla jsem grilovaného lososa a byl skvělý. K tomu opečené brambory. Následovala krátká procházka přes náměstí, kde byl festival vín. Moc jsem se nerozhlížela. Spěchala jsem do stínu. Ve Znojmě jsme byli až do večera. Kolem sedmé jsme dojeli domů. Pohladila jsem si ovečku. Vyzvedla jsem si věci a jeli jsme k přítelově mamce předat černé rajče. Chvíli jsme poseděli u ní na zahrádce a pokecaly jsme o rostlinkách. Dostala jsem na ochutnání kumkvat. První dojem nic moc, ale potom to bylo moc dobré. Jí se to i se slupkou. Na byt jsme se s přítelem dostali až kolem deváté hodiny. Rychle cvičit, sprcha, lehká malá večeře a spát.
V neděli ráno jsme společně šli na mši svatou. Nezpívala jsem. Dopoledne jsme strávili v bytě a odpoledne jsme se šli najíst na food festival na zámek. Dali jsme si španělskou paelu s kuřecím a králičím masem. Kolem páté jsem ještě dostala chuť na makronky. Nebyla jsem schopná se rozhodnout, které ochutnám, tak to přítel vyřešil za mě a koupili jsme všech třináct druhů. Hned jsem snědla jednu, kokosovou. Na tu jsem se těšila a byla výborná. Navečer trochu sprchlo. A jelikož chodím bez deštníku, natož s deštníkem o berlích, tak jsme čekali, až přestane.
Doma jsem si zacvičila, zjistila, že zemřel Bernard Hill, představitel krále Théodéna, a také Simona Postlerová, dabérka Samanthy Carterové. Dala jsem si horkou sprchu, protože mi byla zima, a taky dobrou večeři. Makronky se schovaly na další den ke kafi.
A to bude pro tento týden asi všechno. Takže užívejte sluníčka i za mě. Já se budu celý týden těšit z toho, že bude zamračeno. Jinak budu sedět doma. Potěšující je, že ve středu je volno.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat