Rok 2022

Rok s rokem se sešel a je tady zase poslední den roku 2022. Celý rok byl docela dobrý. Stalo se mnoho věcí dobrých, také nějaké ty nepříjemné.

Od ledna jsem začala pravidelně jezdit na koni. Jinak v lednu nebylo nic moc zajímavého. Stále jsem pokračovala v nedělních procházkách, učila děti ve škole i v náboženství a svým způsobem přežívala každý další týden.

V únoru jsem oslavila své narozeniny. Jinak se asi nic moc nedělo. Procházky i náboženství pokračovalo zdárně dál.

V březnu jsem si užila týden volna. Nikam jsem nejela. Jen ke koním, které jsem začala navštěvovat pravidelně. Jednou se mi podařilo i trochu sletět. Myslím, že to bylo z Ernesta. Dopadla jsem ale na nohy.

V dubnu už mě čekaly Velikonoce. A taky konzultace na gastru. Dostala jsem další prášky a další dietu. Takzvanou FODMAP dietu. A z té jsem se do konce roku nevyhrabala. Bylo to těsně před Velikonocemi. Po třech letech jsem jela na Missu Chrismatis. Jen jsem nešla k přijímání, protože dieta. Koncem dubna mě taky čekal velký koncert s orchestrem a sborem. Hrál se Mojžíš. A myslím, že byli všichni spokojeni a nadšeni. Hlavně proto, že se Mojžíš ještě opakoval na Noc kostelů v červnu a pak vlastně i na adventním koncertě v prosinci.

V dubnu jsem se podívala pod ruce podkováři a mohla jsem mu i asistovat. Krásná zkušenost.

V květnu jsem jela naposledy do školy. Na teologii. Kvůli obhajobě. Tenkrát jsem rozesmála celou komisi. Bohužel jsem ale ten den nejela ke koním. Pár dní na to jsem měla vystoupení se šermem na dni dětí. A hned v neděli jsem zase odpadla. Nezpívala jsem na prvním svatém přijímání. Bylo mi špatně. Mši jsem ale zvládla.

V červnu hned na začátku jsem strávila víkend na soustředěn sboru. Užila jsem si i Svatobor. Došla jsem tentokrát pěšky podél řeky. Červen byl celkem plný koncertů. Byl ještě den hudby na zámku. Taky jsem si zahrála na violu. Jednu skladbu jsme vybírali my a další dvě posluchači. Bylo asi osm skupin lidí a vždy si vytáhli jednu a tu stejnou skladbu. Takže ta jedna se hrála osmkrát. Červen skonči předáním vysvědčení a děti mohly na prázdniny.

V červnu se ze mě stal koňák. Proletěla jsem se ze sedla Ernesta. Nic se mi nestalo, jen jsem dva týdny nemohla dosednout na zadek. Hlavu mi zachránila helma.

Hned prvního července jsem jela na svou druhou a snad poslední promoci. Jela jsem jen s rodiči. Pěkně jsem si to užila a na oběd jsme šli do restaurace pana Forejta. Měli jsme asi pět chodů, malých porcí, ale myslím, že jsme se najedli jako jedné porce guláše.

Před naší poutí jsem odjela na týden do Želivi na letní školu liturgiky. Letos tam s námi byla i televize Noe. Něco přenášeli živě. Myslím, že to byly dvakrát ranní chvály nešpory a dvakrát mši svatou. Takže na pouť jsem u nás moc nebyla. Hlavně jsem nebyla na mši svaté. Tu jsem si prožila v Želivi. Červenec rychle utekl a nastal srpen.

V srpnu mě čekal týden u koní a s dětmi. Pomáhala jsem s táborem. Hned v pondělí jsem měl i lekci jízdy. Celý tábor byl naprosto úžasný. Kousl mě poník, žádné dítě nespadlo, nezranilo se. Všichni byli spokojení. A já jsem tábor zakončila nádhernou vyjížďkou na Ernestovi. To je moje zlatíčko. Artur samozřejmě je taky zlatíčko. Oba jsou skvělí. Jen já jsem v tom sedle někdy naprosto nepochopitelná.

Hned po táboře o víkendu jsem vyrazila do Tovačova. Opět jsme ukazovali štítové formace a pak jsme hráli i divadlo Lindisfarne. Přijela za mnou překvapivě moje trenérka od koní. Prožily jsme společně krásný slunečný den.

Koncem srpna jsem odjela ještě na tři dny do lázní v Kostelci. Užila jsem si dvě procedury a krásné procházky lesem. V den odjezdu jsem se prošla i po Zlíně a navštívila pár kostelů. Hlavně kostel ve Štípě a kostel svatého Filipa a Jakuba, kde je kaplanem jeden můj známý z liturgiky. Bohužel jsme se nepotkali. Poslední týden byl ve znamení práce a přípravy třídy na další školní rok.

A v září to vypuklo. Hned druhý víkend byly u nás slavnosti. Vystupovala jsem se šermem. V září jsem si užila jedno divadlo a taky jsem si zastřílela z luku.

V říjnu jsem si udělala výlet do Moravského krasu do jeskyní. Konečně jsem viděla jeskyni Balcarku a taky Blanické rytíře. Od října mi taky začalo náboženství. Tentokrát tři skupiny. V říjnu byly taky prázdniny, což mi hodně ulevilo. 

V listopadu jsem začala zase trochu marodit. Jednou se mi udělalo pěkně šoufl. Volala jsem si na gastro a objednala se na šetření. V práci jsme měli třídenní inspekci. U mě byli na hudebku a dopadlo to celkem dobře. Koncem měsíce jsem byla na žehnání varhan. Konečně byly dokončeny. Zní opravdu nádherně, až se člověku chce brečet.

V listopadu začal advent a s ním adventní koncerty. Nejen ty v televizi. První adventní koncert jsem nemohla, protože jsem měla vystoupení s dětmi ze školy.

Další adventní koncert byl až  koncem adventu u nás. Tam už jsem si zahrála i přes silné nachlazení. Taky jsem během prosince přišla o hlas. Ale totálně. Dva týdny jsem skoro nemluvila a o zpěvu radši mlčím. V půlce prosince jsem šla na to krásné a velice příjemné vyšetření na gastro. Strávila jsem na lůžku asi čtvrt hodiny. Myslela jsem, že uvidím svůj vlastní žaludek naživo. Naštěstí jsem to zvládla. Pak už to bylo lepší. Jen jsem kvůli nemoci a vyšetření nešla dva týdny ke koním. Taky ten týden byl poznamenán velkou nemocností dětí. V pátek jsem měla necelou třetinu třídy. Do prázdnin se většina vrátila.

Štědrý den utekl jako voda. Dárky byly docela dost bohaté. Stejně rychle utekl i Boží hod vánoční. Přemýšlela jsem, jestli jsem opravdu poctivě každou neděli šla na procházku. Zjistila jsem, že asi dvakrát jsem procházku přesunula na sobotu. Poprvé to bylo v Želivi, podruhé po návštěvě Moravského krasu.

Letos jsme se u nás dočkali svým způsobem bílých Vánoc. Sníh nám vydržel na některých místech až do Štěpána. Svým způsobem vlastně až do Nového roku (na některých místech zahrady, města a okolí).

Poslední den roku si Bůh povolal emeritního papeže Benedikta XVI. Nechť odpočívá v pokoji.

Snažila jsem se pravidelně chodit na procházky. Jen třikrát se mi to nepodařilo úplně. Jednou bylo velké teplo, pak byl Den hudby a jednou pršelo. Jinak jsem si to nahradila ve Zlíně, tam jsem byla na procházce každý den. A jednou bylo soustředění sboru. To jsem opravdu nenašla čas se projít.

Za tento rok jsem toho moc nenapsala. Zato jsem přečetla 137 knih. Buď E-knih nebo těch papírových. Jen nevím, kterých bylo víc. Připomněla jsem si děj nejen Pána prstenů, ale také Vinnetoua a Zaklínače.

Tento rok přinesl mnoho škaredého a nepříjemného, ale o to víc i dobrého, krásného a příjemného. 

V každém případě za tento rok děkuji. Poznala jsem spoustu nových lidí a hromadu jsem se toho naučila.

A trocha čísel. Počet fotek nevím. Bylo jich docela dost. Článků jsem za rok 2022 vydala 153, včetně tohoto.  Nejvíce článků vyšlo v květnu a v listopadu. Trochu jsem se rozepsala.

Do dalšího roku, tentokrát s číslem 2023 přeji všem na celém světě hlavně zdraví, duševní klid a lásku.

Vaše Vanimaré