Za námi je další týden a celý první měsíc školního roku. Utíká to jako zběsilé. Nedá se to zastavit. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem, překvapivě. Dokonce jsem si to i užívala. Odpoledne jsem vyrazila tradičně ke koním. O tom je článek z pondělka.
Večer jsem koukla na čtrnáctý díl Eternal love of dream. A do noci jsem si četla. Robina Hooda.
V úterý ráno opět nevolnost. Asi je to tím úterkem. Zvládla jsem pět hodin a ještě dozor v jídelně. Hlad jsem měla pořádný. Jedla jsem až doma. Po obědě jsem šla s kolegyní na čaj a pak do zásilkovny pro balíček. Dorazily mi boty, vikingské šachy a váček na opasek. Navštívila jsem taky drogerii a koupila si kapesníky.
Doma jsem si dala kafe a malou večeři. Navečer jsem měla konzultaci s kolegou z teologie. Večer jsem koukla na patnáctý díl Eternal love of dream.
Pořád mi vrtalo hlavou, kam se mi poděly dvě knihy. Vím, že jsem je měla, jen nevím, jestli byly z knihovny, nebo moje. Když jsem propátrala email, zjistila jsem, že knihy byly moje. Tak teď opravdu nevím, kde jsou... Večer jsem měla telefonát, že zpívám. A to jsem zpívat neměla. Co se dá dělat.
Do noci jsem četla.
Ve středu ráno jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem, musela jsem. Užila jsem si Svatováclavský chorál. A ani špatně mi nebylo. Úspěch. Dopoledne jsem udělala k obědu salát a pak jsem si četla. Po obědě jsem dočetla Robina Hooda. Dopadlo to dobře. Uf. Přečetla jsem taky další katechezi do kapsy s názvem Proč je i dnes dobré mít papeže. Koukla jsem na dva díly Eternal love of dream.
Do večeře jsem ještě dočetla knihu Světlo pro duši a sáhla po knize Fatima od stejného autora. U večeře jsem koukla ještě na jeden díl. Skončil tak nějak divně. Nechápu, proč mu lhala. Uvidíme, co bude dál.
Den jsem zakončila Četnickými humoreskami.
Ve čtvrtek jsem se vzbudila s divným pocitem v krku. Do práce jsem šla, protože jsem musela. Přežila jsem čtyři hodiny a jednu volnou, kterou jsem prokecala s kolegyněmi. No jo, nic jsem neudělala.
Ještě před obědem jsem vracela boty do obchodu a vyzvedla si zásilku z Imago.cz. Byla tam kniha Poutníkem po Středozemi. A spousta her pro děti do školy.
Po obědě jsem vzdala jakoukoli činnost, protože se začala projevovat rýma. Odpočívala jsem, nakoupila si zásoby na týden a četla si. Koukla jsem taky na devatenáctý díl Eternal love of dream. Do noci jsem četla.
V pátek jsem začínala volnou hodinou. Přepsala jsem si koňský deník do papírové podoby a udělala záložku do Záložkodeníku o výše uvedené knize. Pak jsem přežila čtyři hodiny. Po obědě jsem si četla. Později odpoledne jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Po mši následoval úklid celého kostela a úprava květin. Zabralo mi to dvě hodiny a ubralo spoustu sil. Po večeři jsem sháněla věci, co s sebou povezu na výlet.
Do večera jsem dočetla knihu Umět se rozhodnout. Taky mi dlouho nevydržela. Asi dva dny. Do noci jsem četla nějakou knihu Pozvaní ve čtečce.
V sobotu jsem vstávala dříve než obvykle. V sedm jsem už seděla v autobuse směr Moravský kras. Myslela jsem si, jak budu spát, ale nepodařilo se. Špatně mi bylo jen trochu.
Dojela jsem na Skalní mlýn a pěšky se vydala k Punkevním jeskyním. Prohlídka začala v 9:20. Prošla jsem se skupinou celou suchou trasu, která končí na dně Macochy. Pak jsem se vydala k lodičkám a pokračovala po mokré cestě. Během plavby byla jedna zastávka v Pohádkovém dómu. Celkem jsem v jeskyni strávila asi hodinu. Musela jsem šlápnout na 198 schodů.
Balcarka. První fotka je strop rotundy. Vypadá jako plastická mapa. Na poslední fotce je Turecká šavle, kterou mají jeskyňáři ve znaku.
Ani se mi nevlezl celý do objektivu foťáku.
Řeka Punkva.
Zrcadlové jezírko v Punkevních jeskyních.
Rómeo a Jůlie v Punkevních jeskyních.
Macocha ze dvou různých pohledů.
Potom jsem se lanovkou vyvezla k propasti. Dala jsem si tam oběd a vydala se na dolní můstek. Tam bylo celkem 222 schodů. Opět do autobusu a směr jeskyně Balcarka. Ta byla nádherná. I přes množství schodů, bylo jich 332, stojí za návštěvu. U Balcarky jsem snědla půl misky hranolků. Druhou půlku snědla mamka.
Měli tam i malá zvířátka. Kolonii netopýrů.
Z Balcarky jsem autobusem vyrazila do poslední jeskyně, jeskyně Blanických rytířů. Ta je zcela uměle vytvořená. Její vchod stráží velký lev. Následně můžete obdivovat sochy rytířů a největší sochu svatého Václava.
Svatý Václav na svém koni.
Ani se mi nevlezl celý do objektivu foťáku.
Rytíři strážci. Střeží Svatováclavskou korunu
Další blaničtí rytíři.
Z podzemí jsem se dostala i na oblohu. Vystoupala jsem 82 schodů na Burianovu rozhlednu.
Výhled do krásné Moravské krajiny. Na všechny světové strany. Aspoň si to myslím.
Burianova rozhledna.
Při cestě dolů jsem našla malovaný kamínek. Sama jsem jich za ten výlet roznesla asi devět. Zkusila jsem zavolat nějakým docela zajímavým telefonem taťkovi, ale nerozuměli jsme si. Pak jsem zkoušela vodní telefon, zazvonit si na různé zvonce a prohlédla si zvláštní smyslovou zahradu.
Telefon. Zkusila jsem volat, ale nebylo rozumět odpovědi.
Po příjezdu jsem si dala horkou vanu a do noci si četla.
V neděli jsem vstala jako obvykle. Ale nikam jsem nedošla. Po snídani se mi udělalo špatně. Asi za to mohl ten včerejší večerní řízek smažený na sádle.
Do odpoledne jsem se celkem spravila a dala si kafe. Na procházku jsem nikam nešla. Stejně začalo pršet a v sobotu jsem si užila chození docela dost.
Většinu dne jsem tedy odpočívala a četla.
A to bude pro tento uplynulý týden asi všechno. Takže krásný další týden roku 2022. Už je říjen.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat