Na statku jsme chvíli čekaly na trenérku. Brzy ale dorazila a my jsme si šly pro své miláčky do ohrady. Ernest se necukal a Artur byl taky v klidu. Překvapivě.
Opucovat, ocajkovat a hurá do sedla. Ernest měl chudák odřenou bradu od přezky na ohlávce. Sedlo mi dotahovala trenérka. Jako vždy. Nějak toho nejsem schopná sama.
S pomocí schůdků do sedla a hurá na jízdárnu. Bez trenérky jsme si objeli jízdárnu dvakrát. Pak se začalo pořádně cvičit. Diagonála, od stěny ke stěně, kruh a naklusat. Naklusat se mi podařilo hned napoprvé. A dokázali jsme obklusat celou velkou jízdárnu. A několikrát. Byla jsem docela dost příjemně překvapená, že jsem to dala. Trenérka dneska ani nemusela moc zvyšovat hlas. Celá lekce byla naprosto dokonale nepopsatelná. Užili jsme si ji snad všichni. Po dlouhé době v klusu se na nás přišel podívat i druhý trenér a měli jsme se mu ukázat, jak nám to jde. To už se moc nedařilo, ale vypadal spokojeně. Trenérka nám v jednu chvíli řekla, že prý už vypadáme jako jezdci. Pochválila nás, vypíchla to v čem jsme se zlepšily, což nám zvedlo sebevědomí a chuť dál na sobě pracovat.
Po lekci ještě vykrokovat venku, odcajkovat, zkontrolovat, poděkovat, v případě Ernesta namazat měsíčkovou mastí, odměnit a pustit do ohrady. Následně po sobě uklidit všechen nepořádek a unaveně odjet domů.
Bylo to dneska naprosto suprový. Nedokážu popsat své pocity slovy. To se prostě musí zažít. Než jsme odnesly věci, tak jsme se bavily s druhým trenérem o stavbě koňského těla. A pak už byl konec.
Dneska jsem trochu fotila. Trenérka nám natočila i video, jak jsme krásně klusali.
Nejkrásnější pohled na svět je z koňského sedla. Je to pravda.
Krasavec Ernie
Už aby bylo zase pondělí.
Vaše jezdecky povzbuzená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat