Vycházka

Spíš vyjížďka.

Po týdnu opět na koních. Tentokrát už jsem nebyla sama. Jezdila jsem s kolegyní. A pěkně jsme si to užívaly.

Nachystala jsem si všechny věci, sedlo, uzdu, čištění a zamířila do ohrady pro Ernesta. Po pravdě jsem si nebyla jistá, zda ho poznám. Poznala jsem. 

V ohradě bylo víc koní a ten jeden mě nechtěl k Ernestovi pustit. Musela jsem se s ním pomazlit. Pohladila jsem i Orpheu. Pak už jsem se věnovala jen Ernestovi. Pěkně vyčistit, odprášit, kopyta vyškrábat a může se sedlat. Překvapivě jsem to zvládla bez kousnutí. Ani se neohnal. Že bych byla tak dobrá? To určitě ne. Zas tak moc si nefandím. Poslední věc byla uzda. Zvládla jsem to úplně sama. Jupí.

Ernest je mazel. Pořád se o mně otíral nosem a hlavou.

Ernest

Ernestův kamarád Artur

Pomohla jsem i kolegyni. Sedlo jsem prvně dala jen na první dírku podbřišníku. Po chvíli jsem ho dotáhla. Úplně dotáhnout musela trenérka. Jsem ráda,  že to po mně zkontrolovala. 

Nasadila jsem helmu, navedla Ernieho ke schůdkům a nasedla. S trenérčinou pomocí jsem se dostala na jízdárnu a čekala na kolegyni. Zastavila jsem. Měla jsem čas i udělat jednu fotku ze sedla.

Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.

Brzy se ke mně přidala kolegyně. Společně jsme několikrát objely jízdárnu, trenérka nás upozorňovala na chyby, opravovala. Já se osobně nesmím předklánět a nesmím mu všechno dovolit. Třeba otáčet se tam, kam nechci jet.

Chvíli jsem byla na jízdárně. Ke klusu jsem se nedostala.

Po půl hodině v jízdárně jsme vyrazili na procházku mezi ohrady.

Tam jsem dostala parádní křeč do nohy. Tak jsem opustila třmeny a jela bez nich.

V jednu chvíli se Ernest chtěl kamarádit s poníkem. Měla jsem trochu problém mu v tom zabránit. Další problém nastal, když jsme potkali jinou kobylku. Chtěl jít za ní zpátky do ohrady. Tam už jsem to taky otočila. Nebyla jsem schopná ho popohnat jiným směrem. Vždy jsem ho otočila, ale pak on se zase otočil. Tak jsem si udělala na cestě dva kruhy a jela zpátky ke statku. Mezi jízdárnou a ohradou jsem sesedla a odvedla Ernesta k uvazišti. Odstrojila jsem ho, pomazlila se a odvedla do ohrady.

Po sobě jsem uklidila uzdečku, sedlo, podsedlovku i beránka a taky box s čištěním.

Celou jízdu jsem si užívala. Udělala jsem si pár selfie.

Užívám si jízdu, užívám si čištěné, užívám si všechno, co se koní týká. Ruce mi voní ještě teď.

Jinak oba jsou to Čeští teplokrevníci.

Vaše příjemně unavená Vanimaré

P. S,: O deset minut později: začínají mě bolet nohy...

V.