Rok 2021

Zase je tu jeden konec a jeden začátek. Do konce tohoto zvláštního roku s letopočtem 2021 zbývají poslední hodiny a minuty. Tak se pokusím si jej připomenout.

Tak trochu obecně. Vydala jsem opět přes sto článků za rok. Tento je sto dvacátý osmý. Nějak jsem se rozjela.

Moc jsem toho během roku nenapsala, nenakreslila. Často jsem ale aspoň hrála a naučila jsem se spoustu nových písní. Pokračovala jsem také ve zveřejňování příběhu o Ari. Hodně jsem taky četla. Za rok jsem přečetla 175 knih. 

V tomto uplynulém roce jsem taky hodně nakupovala. Koupila jsem hromadu knih, z nichž většina je přečtená. Taky jsem si nechala ušít historické šaty a nádherný vlněný kabát. Dovybavila jsem si své historické nádobí.

V lednu nikdo netušil, jak bude rok probíhat. Dokončila jsem taky Dodatky k Ari. Myslím, že jsou tady na blogu všechny zveřejněné. Plus i rozhovor Frona s Ari.

Jedno lednové pondělí v půlce měsíce jsem si poprvé v životě volala sanitku. Naštěstí jsem s nimi neodjela. Ale skončila jsem na neurologii. Stejně mi nic nezjistili. Dostala jsem prášky a klidový režim. Jinak jsem fungovala naprosto normálně. Do té doby, než mi zase zavřeli pracoviště. Dočkala jsem se taky on-line konzultace k diplomce. Do konce akademického ani kalendářního roku jsem ji stejně neodevzdala. Škoda. Snad v po Novém roce.

V únoru jsem oslavila v rámci možností své kulatiny. Bylo mi třicet. Překvapivě jsem dostala balíček. Byla v něm kniha, socha Panny Marie a taky krásný srdečný dopis od kolegy z teologie. Přál mi k narozeninám.  Jeden týden jsem měla velmi příjemné prázdniny. 

Po jarních prázdninách jsem do práce nenastoupila s dětmi, ale jen s počítačem a Wi-Fi připojením. Učilo se on-line.  On-line výuka byla až do Velikonoc. To vlastně znamená celý měsíc.

Jinak se v březnu toho moc nestalo. Pár příjemných telefonátů, jedno teologické nakopnutí, jídlo z dřevěného nádobí, krásné historické šaty. A taky jsem chodila pravidelně na adoraci a požehnání. Bylo to krásné a teď na konci roku si bez toho nedovedu představit neděli. Jakoby mě kus chyběl.

V dubnu byly Velikonoce. Měla jsem zpívat jen dva nebo tři dny, ale nakonec jsem odzpívala celé svátky. Nevadí. Moc se mi líbila Velikonoční liturgie. Ale sama jsem ji jednou (možná víckrát) zkazila. Hlavně těch litaniích.

Po Velikonocích překvapivě začalo pěkně prudce sněžit. Během půl hodiny byli venku bílo. Pořídila jsem si i kontaktní čočky. Brýle mi dost vadily při učení. Ze změnou kompenzační pomůcky jsem trochu změnila i vzhled. Začala jsem se zbavovat ofiny. Koncem dubna jsem šla na první dávku očkování. V posledním dubnovém týdnu jsem byla v šermu. A začala jsem se učit na státnice. Měla jsem na to přesně měsíc. Dva předměty, šestnáct okruhů, stejný počet článků na přečtení.

Za březen a duben jsem trhla rekord přečtených knih. Bylo jich 38. Nejméně jich bylo v lednu a únoru. Jen dvacet.

V květnu pokračovala rotační výuka. Taky jsem se musela sama učit na státnice. Takže to byl většinou kolotoč práce, krmení, učení, trocha spánku a jídla. Posledního května, přesně tři roky po státnici z biblických věd jsem šla ke státnici z morálky. Ač jsem to neočekávala, udělala jsem ji.

V červnu jsem šla k druhé zkoušce a taky ji překvapivě dala. A potom následovalo druhé očkování. Dočkala jsem se i zkoušky orchestru. Z článku jsem zjistila, že po půl roce.

V červnu jsem se taky zúčastnila své první bitvy. Jen jako divák. Jednalo se o Svatobor. Potom jsem to odstonala s rýmou. Celou sobotu jsem tam chodila bez bot. Červen proběhl celkem rychle a klidně. Na jižní Moravě však řádilo tornádo.

V červnu jsem chodila pravidelně do šermu a vlastně i do sboru. Konec roku se rychle blížil a s ním i odměny pro děti. Dostaly knihy.

Během prázdnin jsem si psala deník. Navštívila jsem Zoo ve Zlíně, kde jsem viděla měsíční slůně. S prázdninami začalo sledování filmů o Vinnetouovi. V půlce měsíce byla pouť. A po pouti jsem vyrazila na svůj první vícedenní pobyt do Želivi. Už jsem se tam těšila. Jednalo se o letní školu liturgiky. Po návratu ze Želivi jsem byla asi den doma a hned další den jsem vyrazila do Slezska. Jela jsem do Havířova, bydliště mé babičky. Do Brna mě vzal brácha autem, pak jsem jela vlakem. Regiojetem. Cestu jsem si užívala. Prošla jsem se městem, koukla se na zahradu, kde jsem trávila s dědou a babičkou prázdniny a prošla se noční Ostravou. V Ostravě jsem přespávala a druhý den mě strejda vezl na vlak a já jela domů.

Na přelomu července a srpna jsem odjela s rodiči do Náchoda. Prošla jsem si Adršpach a užívala si skály kolem sebe. Navštívila jsem i další atraktiní turistické cíle, Babiččino údolí, Ratibořice, Zoo Dvůr Králové, přehradu Les království (nádherné vodní dílo) a v poslední řadě Slatiňany. V srpnu jsem se vykoupala v našem biotopu. V polovině jsem se konečně domluvila s kolegyní na hraní. Zahrály jsme si pěkně. Předposlední víkend v srpnu jsem jela do Tovačova na Středověký den. Užívala jsem si, že můžu chodit v historickém kostýmu. Ukázali jsme tam štítové formace a krátké souboje. Ten můj bohužel ne. Po několika letech jsem spala ve stanu. Druhý den po snídani jsme jeli na jeden dětský tábor udělat přepadení. Dostali jsme tam i oběd.

Pak se už prázdniny rychle staly minulostí. V září jsme se všichni školáci vrátili do školy. Otázkou bylo, na jak dlouho. Naštěstí až do prázdnin. Hned na začátku byly slavnosti. Šla jsem v průvodu. Jinak jsem se moc nezapojovala. Po dvou letech jsem stoupla na kolečkové brusle.

Od září jsem začala v neděli chodit na pravidelné procházky. To mi s přestávkami vydrželo až do konce roku. Některé přestávky byly nedobrovolné. O tom ale později.

Září uteklo strašně rychle. Začátkem října byl konečně nějaký ten koncert. Zajímavý byl hlavně v tom, že jsem měla 100% účast na učinkování. Ani jedno číslo jsem nebyla nikde vzadu. Buď jsem hrála na violu, nebo jsem zpívala. V říjnu mi taky přibyly dvě hodiny učení. Začala jsem učit náboženství. V říjnu jsem udělala posledních pár fotek do diplomky a kompletně jsem ji poslala svému vedoucímu. Odevzdávat se mělo první týden v listopadu.

V říjnu jsem si taky udělala velkou radost. Strávila jsem dva dny u koní. Bylo to nádherné a vzpomínám na to ještě teď. Naučila jsem se spoustu věcí, krásně jsem si zajezdila a užívala jsem si společnost těchto majestátních a krásných zvířat. 

V listopadu se nic moc nedělo. Jen... znovu jsem si volala sanitku. Tentokrát mě něco prohnalo na záchod a taky jsem po sedmi letech zvracela. Nechci na to moc vzpomínat. Bylo mi fakt příšerně. Z tohoto všeho vznikla dieta, kterou mám dodnes. Nebaví mě to.

Jinak jsem fungovala naprosto normálně. Měla jsem taky asi týden nebo dva housle u houslaře. Teď se na ně hraje úplně jinak. Krásněji. Ke konci listopadu jsem udělala dva adventní věnce. Po měsíci jsem taky usedla do sedla koně. Byla to jen asi půlhodinová vyjížďka na vodítku. Ale i tak mě z toho všechno bolelo. Stálo to za to. Koupila jsem si taky jezdeckou helmu. Abych si ji případně nemusela nikde půjčovat.

V prosinci několikrát sněžilo. Bylo to krásné a s dětmi jsem chodila i ven. Musela jsem přežít jednu cestu do Brna na ultrazvuk. Naštěstí to dopadlo dobře. Nic špatného paní doktorka nenašla. 

Vánoce byly ve stínu diety. Musela jsem v pečení občas silně improvizovat. Vanilkové rohlíčky bez oříšků, sněhové pusinky, linecké. Nic moc dalšího nesmím. Den před Štědrým dnem jsem pekla ještě šlehačkové hvězdičky.

Vánoce byly dosti bohaté. A pak se mílovým kroky přiblížil konec roku a s ním i tento článek.

Během prosince také zemřela Marie Versini, představitelka Nšo-či. A pěkně sněžilo. Několikrát. Pokaždé jsem vyrazila v neděli na vycházku.

A pro tento rok je to poslední článek. Přeji všem, kteří dočetli až sem, krásný a úspěšný rok 2022.

Vaše Vanimaré