Druhá neděle adventní je tady. Další předvánoční týden je pryč. A svátek svatého Mikuláše je taky skoro za námi. A už k vám přišel? A co se dělo?
Ještě se na chvíli vrátím k neděli. V neděli večer jsem dočetla Vinnetoua Indiánské léto a začala jsem číst Vinnetou Na válečné stezce. A teď už pondělí.
V pondělí práce, testování, všichni negativní, ale myslící pozitivně. Práce byla překvapivě klidná a rychlá. I výtvarku jsem si dokázala užít.
Odpoledne jsem překvapivě jela na koně. Byla to jen taková malá, krátká projížďka na vodítku. Užila jsem si ji. Jela jsem nádhernou přírodou "skoro" Vysočiny. Okolí bylo nádherně zasněžené a do toho svítilo sluníčko. Ideální den na projížďku na koni. Vydala jsem k tomu i článek. Do večera jsem četla.
V úterý dopoledne opět práce. Nějak rychle celý ten týden utíká. Skoro jsem se nestačila ani otočit už jsem vedla děti do družiny. Potom jsem utíkala na oběd, aby na mě kolegyně s kytarou nemusela čekat.
Spíš jsem já čekala na ni. Nachystala jsem se na další den, zapsala konečně Zlodějku knih do Záložkodeníku a taky jsem si zapsala jízdu na koni.
Konečně jsme si pořádně zahrály. A já vytáhla i housle. Po velmi dlouhé době. V Zásilkovně jsem si potom vyzvedla dva balíčky. Uvnitř byly tři věci. A jen jedna pro mě.
V prvním balíčku byly tempery pro kolegyni. Chtěla je, tak je bude mít. A ve druhém bylo plechové pouzdro na pastelky (hodlám tam dát ten zbytek, co se mi nevleze do rolovacího pouzdra) a štětce. Taky pro kolegyni k těm temperám.
Během úterka taky několikrát pršelo a k večeru i mrholilo. V tom jsem šla zkontrolovat kocoura. Ještě žije a chutná mu.
Do večera jsem četla Vinnetoua Na válečné stezce.
Ve středu opět práce. Rychlá, klidná a krásná. Je vidět na dětech, že Vánoce se blíží. Odpoledne jsem si vyzvedla balíček a koupila si léky. A chystala jsem se na cestu na doučování. Plánovala jsem i navštívit nějaký ten obchod, abych koupila konečně dárky dětem do školy.
Večer jsem strávila na synodální skupince. Zase jsme se bavili a od půlky nevím, o čem. Jako vždy.
Ve čtvrtek ráno práce. Klidná a rychlá.
Doma jsem našla na stole putovní kamínek. Po obědě jsem odpočívala a chystala se na náboženství.
Po náboženství jsem zabalila dárky a chystala se do šermu. Taky jsem si dala pořádnou svačinku.
V šermu to bylo super. Místo klasické rozcvičky byla stará islandská hra. Druhou hodinu jsem si mohla vybrat, co budu dělat. Vybrala jsem si scéniku. Pěkně jsem posilovala, zopakovala jsem si trojúhelník a všechny další scénické seky. Pak došlo i na debatu o údržbě meče. Nemusím jej až tak moc udržovat. Ještě není moc doťukaný.
Doma jsem si potom dala večeři a musela polknout prášek. Jak já to nesnáším.
Do večera jsem četla Vinnetoua Na válečné stezce.
V pátek dopoledne práce. Tentokrát jsem se musela trochu rozčílit, ale nebylo to tak hrozné. Přežila jsem a rychle to uteklo. Doma jsem si dala oběd. Ten včerejší. Buchtičky s krémem. Buchtičky už nebyly čerstvé, tak bych to mohla strávit. Doma už to voní cukrovím.
Odpoledne jsem učila náboženství, pak jsem šla rovnou na mši svatou, do Zásilkovny a do orchestru. Z domu jsem odcházela po půl třetí a vrátila jsem se skoro ve čtvrt na sedm... To je hrůza. Nestihla jsem zajít ani za kocourem. Ani tam nepůjdu, protože v domě jsou majitelé.
Do večera jsem četla Vinnetoua Na válečné stezce. Do večera jsem měla přečteno.
Stihla jsem i začít číst díl Do věčných lovišť. Jsem zvědavá, jak dlouho mi tento díl vydrží.
V sobotu jsem dlouho spala. Do půl deváté. Do oběda jsem stihla vysát a umýt aspoň zevnitř tři okna. Z venku to nemá moc cenu, když by nám v ulici zase řezali kostky na chodníky.
Odpoledne jsem odpočívala. Okna jsem už neumývala. Nějak se mi nechtělo. Místo toho jsem si snědla všechny sušenky. Zvládla jsem i upéct kokosky. Teď budu doufat, že si na nich i pochutnám. A zbytek odpoledne až do večera a noci jsem četla Vinnetoua Do věčných lovišť.
V neděli ráno jsem byla na mši svaté, zpívala jsem, hrála jsem. Do oběda jsem stihla ještě nakoupit a přečíst jednu a půl kapitoly Vinnetoua.
Po obědě jsem kapitolu dočetla a vyrazila ven. Jako každou neděli. Venku bylo krásně nasněžíno, později začalo mrholit. Ale když jsem šla, bylo krásně. Sluníčko nesvítilo, ale příroda byla tichá a klidná. Taková krásně zimní. Zvládla jsem sledovat i stopy ve sněhu. Většinu zanechali lidé a psi. Vyfotila jsem si i nějakého ptáčka a srnku.
Stopa psa.
Ptactvo. Srnka.
A stopa člověka.
Z procházky jsem šla na adoraci a požehnání. Po požehnání jsem se doma najedla domácí buchty. Mňam. Stihla jsem si i vyfotit adventní věnec se dvěma zapálenými svíčkami. Fotka hned na začátku článku.
Nezapomněla jsem ani na adventní koncert České televize. Tentokrát ve prospěch hospice sv. Jiří. Vybraly se necelé tři miliony. Krásná částka pro potřebné. Jednou to budeme potřebovat všichni.
DO devíti do večera jsem dočetla Vinnetou III. Do věčných lovišť.
A to bude pro tento týden asi všechno. Teď pravděpodobně sáhnu po Evangeliu podle Jaroslava Foglara, které na mě čeká už víc jak týden. Bude to již třetí kniha od Pavla Hoška.
Takže krásný další adventní týden roku 2021. Užívejte sněhu.
Vaše čtoucí Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat