Na hřbetě koně

Tentokrát po týdnu. A ne v sedle, ale jen na hřbetě koně s madly a dečkou. Koník krásně hřál do noh.

Ovšem dostat se na něj bez třmenů bylo něco dosti obtížného. S pomocí lavičky se mi to podařilo. Jela jsem asi půl hodiny. Cestou se mi i dařilo kobylku pobízet. Několikrát se mi stalo, že jsme lehce sklouzly, ale vždy jsem to ustála. I větve v obličeji jsem přežila bez pádu. Opět to byla nádherná vyjížďka po poli a lesem. Hned mi začala pracovat hlava a představivost. Vzpomněla jsem si, jak jsem dočetla Vinnetoua, jak Indiáni jezdívali skoro bez sedel. Jednou bych tak taky chtěla jezdit. Vůbec bych chtěla jezdit.

Ježdění na koni je dost náročné. I v kroku musí člověk neustále vyvíjet tlak holeněmi. Jinak se kůň zastaví a konec.

Fotky opět nebudou. Skoro žádné nemám.

Jinak jsem na koni dojela od Ketkovic až na vyhlídku nad řekou Oslavou. Krásnou zimní přírodou.

Vaše jezdecká Vanimaré