Tak další neděle, tentokrát docela zajímavá neděle, je za námi. A co se dělo?
V pondělí odpočinek, četba, kocour, kafe a zase četba. Ve čtvrt na dvě jsem dočetla Letopisy Narnie, Plavba Jitřního poutníka. Je zvláštní, jak moc se tato kniha liší od filmu.
Odpoledne jsem si byla zahrát na flétny (altka a tenorka) a violu s kolegyní. Šlo nám to krásně. Obě jsme samouky. Ona na kytaru, já na ty flétny. A částečně vlastně i na violu. Tenkrát mi byl vysvětlen pouze klíč, ale vše ostatní bylo stejné jako na housle, na které se snažím hrát už 24 let. To je hrozný číslo. Na violu hraju od roku 2012. To už je 9 let?
Dokud jsem viděla, tak jsem četla Letopisy Narnie. Později večer, spíš v noci jsem dočetla Sny o panu Darcym. Krásné to bylo.
V úterý ráno bylo chladno. Do prvního kafe jsem dočetla Stříbrnou židli a hned se vrhla do posledního Narnijského dobrodružství. Po pravdě, do druhého kafe jsem to měla přečtené.
Během odpoledne jsem stihla přečíst ještě další tři publikace. Dvě se týkaly svátostí a liturgie a jedna byla román z jezdeckého prostředí. Ta poslední je pro mě knížka na dvě tři hodiny. Déle ne.
Do noci jsem potom četla knihu od Jane Austenové Emma.
Usnula jsem až ve středu o půl jedné. Nějak jsem nemohla zabrat. Nevím proč.
Ve středu dopoledne jsem (konečně) odnesla s mamkou kabáty do čistírny, koupila jsem si dvoje tepláky a prací prášek na vlnu. Po obědě jsem šla ještě do Zásilkovny pro kafe. Zásoba na dva měsíce je doma. Nemusím se bát, že dojde. Večer se za mnou stavil kamarád, četník. Předal mi Četnickou kuchařku od Michala Dlouhého. Jsou v ní nejen prvorepublikové recepty, ale také jak to vlastně v četnické kuchyni fungovalo. No, každopádně se těším na přečtení. Odpoledne jsem si zpříjemnila filmem Letopisy Narnie, Lev, čarodějnice a skříň.
Večer jsem koukla na film Vinnetou a míšenka Apanači. A do noci jsem četla Emmu.
Ve čtvrtek mě probudila rána. Dělníkům na ulici něco upadlo. Dopoledne jsem si dala kafe, nakrmila kocoura a začala balit na Tovačov. Zjišťuju, že to bude větší balík, než do Náchoda. Trochu mě to děsí. Je pravda, že tam budu mít i nádobí. a vikingské boty. Jen ty zaberou hromadu místa.
No, odpoledne jsem se prošla na hřbitov a do obchodu. Později jsem si dala druhé kafe a odešla do šermu. Konečně, po třech týdnech.
Byly mi půjčeny kalhoty a řešilo se všechno ohledně organizace, kdy se jede, co se bude jíst a podobně. Trochu jsme se procvičili ve formacích a tak. No ruka mě bude bolet. Hlavně ta štítová.
Začínám se těšit.
Do večera, dokud jsem mohla svítit, jsem četla Četnickou kuchařku, potom jsem se vrhla na Emmu.
V pátek ráno jsem byla doma. Nikam jsem nešla a snažila se sbalit na Tovačov. Je to horší, než když jsem se balila na týden do Želivi. Na Tovačov jedu jen na jednu noc. A krosna je plná....
Je pravda, že v ní jsou ženské šaty (spodní i svrchní), dvě tuniky, z toho jedna vlněná, široké vikingské kalhoty, brašna na opasek, tři dřevěné misky, lžíce, plecháček, roh na pití, keramická číš, spony na šaty a meč. Zapomněla jsem na hygienické potřeby a pití.
V sobotu ráno to vypuklo. Přežila jsem hodinu a půl dlouhou cestu. Špatně mi bylo, ale nemusela jsem auto zastavovat. Na místě jsme postavili tábor a o půl dvanácté jsem byla součástí historického průvodu městem. Během odpoledne bylo vystoupení se štítovými formacemi a nějaké souboje. Já jsem nakonec souboj neměla. Nevadí, snad příště. Později odpoledne bylo naše druhé vystoupení s názvem Rohanská jízda. To jsem se nasmála. Četla jsem to, ale s těmi souboji to je lepší.
Večer pak byl koncert kapely Emerald shine. Na to, že to byla metalová skupina, se to dalo i poslouchat. Přespávala jsem v Tovačově ve vikingském stanu. A překvapivě se spalo dobře. Po dlouhé době jsem spala ve stanu.
V neděli jsem nebyla na mši svaté. Vstávala jsem ale dřív, než mě vzbudil budík. Něco kolem sedmé. To už jsem vážně musela strašně moc na záchod. Jenže vikingské stany nemají zip, ale knoflíky. Takže dostat se ze stanu chvíli trvalo. Proto jsem odchod dost dlouho odkládala. Na záchod jsem to ale stihla.
Během dopoledne se sbalil tábor a vyrazilo se za dětmi na tábor. Tam jsme jim udělali takový přepadení tábora a pak i ukázky. Něco si mohli i vyzkoušet.
Po pozdním obědě a po třetí hodině jsme vyrazili domů. Cestou mě pěkně bolela hlava. Ta mě bolela vlastně skoro od rána.
No, domů jsem dorazila až ve tři čtvrtě na šest. Vyházela jsem z batohu všechny věci, roztřídila je, spacák karimatku a další věci jsem dala vysušit a hurá do sprchy.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. V Tovačově jsem moc nefotila, nefotila jsem hlavně lidi. A když už jsem něco vyfotila, tak na mobil a snad to sem brzy dodám.
Krásný další, poslední prázdninový týden roku 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat