Další neděle je tady a s ní report z uplynulého týdne. Byl docela nezajímavý. Kromě pondělka. To se něco dělo.
V pondělí jsem se tak moc těšila do práce, že jsem tam ani nedošla. Místo toho jsem si pozvala na návštěvu zdravotníky ze záchranky. (Viz článek z pondělka.) Teď se tomu směju, ale tehdy mi do smíchu opravdu nebylo. I když je pravda, že jsem se o pár vtipů pokusila. Radši nechci vědět, co si o mě myslí, ale přepokládám, že to nebude nic pěkného.
Naštěstí jsem do nemocnice nejela. Místo toho jsem šla za svou paní doktorkou, která mi napsala žádanku na neurologii a od sestřičky jsem dostala včelku (pořádnou včelu) do zadku. Zbytek dne jsem lenošila, četla, malovala a nakonec i psala. Do večera jsem motání hlavy už moc nepociťovala.
V úterý jsem do práce opět nešla. V poledne na mě čekalo vyšetření na neurologii. Musela jsem si poslepu sahat na nos střídavě ukazováčkem pravé a levé ruky. Potom mi pan doktor pěkně prokřupal krční páteř. Fuj, jen si na to vzpomenu. Pak mi ještě ukázal jak rychle se dá položit člověk prvně na jednu stranu, potom na druhou. Dostala jsem prášky a po deseti minutách jsem odcházela z ordinace s receptem na další prášky a s tím, že se nemám předklánět a mám si hlídat pitný režim.
Odpoledne jsem si ještě stihla vyzvednout zásilku barviček. Jejda, ty jsou krásné. A pak už jsem odpočívala při kafíčku a malování. Dodělala jsem berušku a posunula kousek sluníčko.
U večeře jsem se dívala na Stargate. Na tu jsem se dívala i dopoledne, ale další díl jsem neviděla.
Ve středu konečně v práci. Hurá. Paní učitelka šťastná, děti šťastné. Bylo to super. Odpoledne jsem měla školení na jednu učební platformu a pak jsem se rychle chystala na další den. Zašla jsem ještě do obchodu, namlela kafe a taky si jej uvařila a potom jsem malovala. Nedopadlo to tak, jak bych si představovala. Naštěstí mě napadla jiná myšlenka, tak snad to půjde. Do večera jsem teda pracovala. Doučko se neuskutečnilo a na mši jsem ze zdravotních důvodů nešla. Byla jsem taková moc unavená, hlava si občas i v práci dělala, co chtěla.
Ve čtvrtek opět práce. Utekla velmi rychle. Měla jsem dobrovolně výtvarku. Malovali jsme vodovkama a kouzlili se solí. Nevím, zda se nám to povedlo. Trochu mám pocit, že jsem tu reakci soli trochu uspěchala. Třeba se to ještě dožene přes noc.
Odpoledne jsem chvíli malovala kamínky. Otevřela jsem svítící barvy, tak jsem zvědavá. Zkusila jsem taky jiný typ barev na kamínek s barevným přechodem. Teď už můžu přemýšlet, co tam namaluju dalšího. Po kafi jsem si zapsala kaligrafickým inkoustem další záložku do Záložkodeníku. Je to zápis o knize Lesní klenot od Katherine Luka. Píšu si tam jen takové knihy, které ve mně něco zanechají. Hlavně se těším, až letos zase budu číst Pána prstenů. Začnu někdy v březnu, kolem 25., protože ten den byl zničen prsten. A taky proto, že ten den je slavnost Zvěstování Páně.
Večer jsem zjistila, že jsem měla mít konzultaci. Zjistila jsem to hodinu po začátku. Tak nic no. Druhý pokus. Samozřejmě jsem se omluvila. Uvidíme, jak to dopadne. Konzultace se přesunula na pondělí. Večer jsem taky psala. Malovat se mi moc nechtělo. Dokončila jsem jednu povídku, kterou jsem rozepsala kdysi dávno. Tak už je hotová. Zbývá mi ji přepsat do počítače.
V pátek opět práce. Byla jsem dost unavená. Pracovala jsem jen tři dny, ale i tak jsem se cítila unavená jako po celém týdnu ve své bývalé třídě. Asi za to můžou ty prášky.
Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a potom jsem malovala kamínek. Jeden, protože jsem měla namyšleno, co na něm bude. A dopadlo to takhle...
Viola je moje a housle patří Pavlu Šporclovi. Ten má přece modré, ne?
Šla jsem i na mši svatou. Cestou jsem vytrousila další kamínek. Ale doma... se mi trochu zatočila hlava. Zase. Jak já to nesnáším. Po prášku a večeři se to naštěstí srovnalo. Jen ta zima byla nepříjemná. Asi jsem byla dost unavená. Do večera jsem přepsala povídku do počítače.
Do noci jsem si četla. Trochu mi to trvá přečíst Bazila.
V sobotu dopoledne jsem zlikvidovala stromek. Pěkně seschnul a nebyl moc hezký. Tak se proletěl oknem na zahradu. Před obědem jsem na krmítku zastihla hromadu stehlíků. Mamka jásala, že to jsou vrabci, ale potom jsme si všimly, že mají trochu jinou barvu.
Po obědě jsem si četla. Dočetla jsem Bazila. Vrhla jsem se na novinku, která vyšla letos v lednu na knihu Mezi dvěma ohni. Autorkou je česká spisovatelka Lucie Stošková. Myslím, že je to její prvotina. Jsem zvědavá. Na Facebooku měla dost velkou reklamu.
Večer jsem se dívala na jeden díl Hvězdné brány. Taky jsem později poslouchala hudbu a prohlížela si krásné věci na pinterestu. Někdy jsou tam opravdu nádherné věci. Ještě tak umět lépe šít a měla bych garderobu jak ze žurnálu. Aspoň na plesy, které letos stejně nebudou.
Do noci jsem četla Kvadrigu - Mezi dvěma ohni.
V neděli jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem, ani hlava se moc nemotala. Jen asi jednou jsem motání pocítila trochu víc, ale nebylo to jako v pondělí.
Odpoledne jsem si četla, odpovídala na emaily a trochu se prospala. Nezapomněla jsem si dát kafe a k tomu sušenky. Dál jsem se psychicky připravovala na další pracovní týden. Naštěstí zkrácený o pololetní prázdniny.
Už druhý večer mám takovou divnou náladu, cítím se neužitečná. Nic se mi nechce, ani mluvit se mi nechce. Nic mě nebaví. Asi potřebuju mezi lidi, hrát na housle a na violu, pořádně zpívat, jít si zašermovat. Tento týden obzvlášť, protože ani jednu z uvedených činností jsem nedělala. Ze zdravotních důvodů a z přílišné únavy. A nebo za to můžou ty prášky, které musím polykat. Jak já nesnáším polykání prášků...
A tak to bude pro dnešek asi všechno. Týden utekl jako voda, nic moc extra se nedělo. Snad ten další týden bude lepší, že si konečně zahraju na violu a na housle, taky na flétny. Že si zašermuju.... (O tom posledním dost pochybuju... A o těch flétnách vlastně taky...)
Takže krásný další týden roku 2021. Snad už bude líp...
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat