Karanténa...

Ani nevím, kolikátý den jsem doma. Ale rozhodně se snažím nenudit se. Jinak bych se z toho zbláznila.

Místo toho, abych psala a kreslila a učila se!!! Tak šiju. Začala jsem rouškama. Ve čtvrtek mi došla látka, tak jsem vytáhla vlněnou látku, kterou jsem si objednala přes internet. Došla ve středu.

Za dva dny jsem si ušila další vikingskou tuniku. Tentokrát z vlněné látky. A co je na tom? Celou jsem ji ušila v ruce. Nedotkla se stroje ani jednou. Všechno v ruce. Od střihu až po dokončení mi stačily dva dny. To je rekord. Na to, že tu první jsem šila asi od října do února (tu dobu ležely střihy ve skříni a odpočívaly). A pak jsem šila na stroji. Jak já jsem byla líná. A kolik chyb na ní je (na té strojově šité). Na té vlněné by někdo taky našel nějakou chybu. Ale povedla se mi mnohem víc, než ta první plátěná. Každopádně můžete srovnat.

Vlněná tunika, šitá celá v ruce, bez použití stroje. Odkaz na látku ZDE.

Plátěná tunika, šitá na stroji (až na nějaké detaily).

Střih je velmi podobný (měřila jsem podle plátěné). Obě mají k dokonalosti asi daleko, ale já osobně jsem spokojená, že jsem to zvládla. Po 166 rouškách, jedněch spodních šatech a předělávaných šatech po babičce na šněrovačku, sukni a nátepníky.

Tak krásný zbytek tohoto karanténního týdne.

Vanimaré