Takže další neděle je tady. Týden utekl, ani nevím jak, ale je za námi. A co se dělo?
V pondělí ráno práce. Odpoledne odpočinek, nákupy (já si překvapivě nekoupila nic) a kafe s mamkou. Na flétny ani na housle jsem nehrála, Vlastně na violu. Housle jsou neustále v práci. Nevytáhla jsem ani meč.
V úterý opět práce a odpoledne kávička s mamkou a kolegyní. V úterý jsem začínala pociťovat začínající rýmu. Ač to nemám ráda, tak jsem musela použít Olynth. Nebyla jsem schopna pořádně dýchat. Večer jsem šla do šermu. Vedoucí se nás s kolegyní snažil trochu odradit, ale nepovedlo se mu to. Tak tam bude mít trochu starší svěřence. Šerm jsem si užívala Je to trochu jiné období, než kterému se věnuje Soldat, kde jsem chvíli taky zkoušela šermovat. Prvně byla rozcvička, rozběhání jsem vynechala, to jsem se bavila s vedoucím. Rozcvička byla ve stylu víc jak deset opakování kliků, sedlehů, dřepů, angličáků. Psala jsem v článku. Pak mi byly vysvětleny základní seky a šlo se nacvičovat. Útok na pravé rameno, hlavu, levé rameno, hlavu, pravé rameno. A to stejné stále dokola. Samozřejmě také obrana proti daným sekům. Celé dvě hodiny jsem se skoro nezastavila. A ani jsem nechtěla. Toho jsem ovšem druhý den trochu litovala. A třetí den taky. No, každopádně jsem dostala dvakrát přes prsty a byla jsem spokojená. Hybnost není omezena. Naštěstí ta horší rána šla do pravé ruky do ukazováčku do druhého kloubu. Naštěstí se to obešlo bez otoku a modřiny.
Ve středu jsem měla trochu problém. Vstávala jsem dříve než obvykle, večer jsem nemohla usnout a k tomu všemi ještě únava svalů. Bylo naprosto šíleně bolestivé sejít pár schodů. O běhu nemluvím. To nešlo. Ale s kolegyní jsem si zacvičila. Odpoledne jsem odpočívala u Stargate, šermu a lukostřelby. Večer jsem šla na mši svatou. Trochu jsem se děsila schodů, ale nakonec jsem je zvládla.
Ve čtvrtek opět práce. A opět šílená bolest. Trochu jiná, než ve středu, ale stejně otravná. Schody byly pro mě horor. Běžet stejný problém, ale zvládla jsem to. Odpoledne kafíčko s kolegyní a pak návštěva lékárny. Naštěstí jsem si nic nemusela kupovat, ale kolegyně potřebovala nějaké vitamíny. Po kafi jsem si zacvičila, zastřílela z luku a trochu se pocvičila v šermu.
Večer zkouška sboru. Zahrála jsem si na violu. Překvapivě jsem ji udržela. Večer jsem ještě za tmy vytáhla meč a prošla si kroky a seky. Do půl jedenácté jsem si četla Zaklínače a doufala, že už to dočtu. Nestalo se tak. Dočetla jsem Bouřkovou sezonu až ve volné hodině v práci. Tam jsem začala číst také knihu Poslední přání. Stejně se nejvíc těším na Ciri. Poslední přání jsem ještě nečetla. V knihovně jsem tu knihu neviděla. Myslím, že tam ani není. To je teď už jedno Mám ji doma.
V pátek opět bolest svalů, ale už ne tak hrozná. Vadilo mi to jen při poklekání při mši. Ale tam jsem to zdárně překonala. Jinak ráno práce, odpoledne nákupy, mše svatá a podvečer orchestr. Hrajeme velmi pěknou skladbu. Překvapivě mě nic nebolelo při hraní. Svaly se ozvaly až potom, když jsem se zvedala ze židle.
Po orchestru jsem si koupila něco na chleba a nějaké mlsání. No, jen dvě čokolády, z nichž jedna už je skoro snězená (pátek večer), kaštany, fidorky a žloutkové věnečky. Mňam. Vytáhla jsem taky meč a luk se šípy. Ale těch jsem si moc neužila. Setmělo se. Koukla jsem na Stargate, dala si večeři. Do noci jsem poslouchala písničky a četla si.
V sobotu jsem spinkala až do devíti. Dopoledne jsem vyházela oblečení, které jsem na sobě dlouho neměla, vyházela jsem i nějaké boty, něco na charitu, něco do popelnice. Najednou bylo místo ve skříni. Zastavila jsem se až kolem poledne. Musela jsem taky přesadit rýmovník, protože hlína začala plesnivět. Snad ten zásah přežije. Taky jsem vysála celý byt. Odpoledne jsem koukla na film, dala si kafe a trochu si zavzpomínala na střední školu. Kafe jsem si dala do hrníčku ze střední.
Vzpomněla jsem si na kamarádku, která mě učila základy šermu. Naučila mě také spoustu jiných věcí.
Pak jsem šla na zahradu. Původně šermovat a střílet z luku. Zastřílela jsem si pěkně. Se šermem to bylo velmi podobné.
Skončila jsem i u hrabání listí a sbírání ořechů a ostružin.
Dočkala jsem se navečer i dvou telefonátů. Jeden byl z Íránu a druhý ze Španělska.
A mám chuť psát, ale nic ze mě nejde. Mám jen pocity, ale nejsem schopná je více konkretizovat a dát na papír. Nevím, co se se mnou stalo. Nějak mi to psaní nejde. (Vani, přiznej si to, třeba to ani nikdy nešlo... Miluju sebeshazování.)
V neděli ráno jsem byla na mši. Předala jsem kolegovi další svoje poznámky a dvoje se mi vrátily. Kolem jedenácté jsem už byla doma. A měla jsem hlad, tak jsem si ohřála oběd a najedla se u filmu. Odpoledne jsem chvíli šermovala a pak jsem se vrhla na praní. Zítra budu žehlit. To bude sranda.
Na střelbu jsem si v tom větru netroufla. Nechci poztrácet šípy, případně někoho nevědomého trefit. V tom větru je to dost nevyzpytatelné. Posbírala jsem taky pár oříšků. Doma jsem poslouchala písničky, u toho si vypila kafíčko a snědla loupák a četla Zaklínače. Konečně jsem našla postavu, kromě Geralta a Marigolda, kterou znám i z polského seriálu. Jedná se o Renfri a situaci s čarodějem Stregoborem. Jen si už nepamatuji, jak to dopadlo.
A to bude pro tento týden asi všechno. Pěkně si ještě vychutnám zmrzlinu a půjdu se psychicky připravovat na zítřejší poráci. Ještě se musím naučit Piráty z Karibiku.
Takže krásný další týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
P. S.: Jedna pračka je dopraná a nic se nesrazilo.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat