Opět je tu neděle, a poutní k tomu. Týden utekl nějak moc rychle. Bohužel.
V pondělí odpočinek. Částečně. Ráno jsem měl jednu liturgickou konzultaci s kolegou z teologie. Konzultace se protáhla na tři hodiny a pak oběd. Hned odpoledne jsem měla telefonát ohledně druhé liturgické konzultaci. Těšila jsem se. Večer Poklad na Stříbrném jezeře.
V úterý odpočinek. Možná tam byl i film Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Pochlubila jsem se už, že jsem si kompletní Letopisy objednala? Snad příští týden je budu mít. To až budu hekat bolestí, abych měla co číst.
Ve středu opět odpočinek. Celodenní. Jen jsem nakoupila a večer jsem si šla zahrát na varhany. Po celých čtrnácti dnech. Bohužel jen asi na čtvrt hodiny. Víc času mi nebylo dáno. Škoda. Snad příští týden.
Ve čtvrtek druhá konzultace. Tentokrát kratší. K tomu oběd a zmrzlina. Dopoledne jsem také vysála celý dům a umyla toaletu. Děsně to tam zapáchalo. Abych to tam přežila, tak jsem tam umyla všechno. Do večera jsem odpočívala. Na žádný film jsem se nedívala.
V pátek dopoledne jsem byla na zámku. Původně jsem chtěla bádat, ale nakonec jsem se k tomu nedostala. Jen jsem sondovala, kdo co ví a kdo by mi mohl pomoci. Nakonec se do debaty zapojilo docela dost lidí.
Odpoledne jsem navštívila knihovnu a byla jsem na mši. Dost jsem se lekla dnešního varhaníka. Bohužel hrál bez pedálů a bylo to poznat. Jeho hraní nebudu zmiňovat. Měla jsem z toho rozporuplné pocity.
Za konzultace jsem následně dostala ještě kytku růží. A já mu pořád říkám, že to dělám ráda. Nedá si říct.
Po mši následovala zkouška sboru na neděli. Snad to zvládneme. S celým programem. Bude toho docela dost. Ranní mě, oblékání škapulíře a následně hrubá. Domů se dostanu tak na oběd. Ale sama jsem si to vybrala.
Večer dávali v televizi jednu z mých oblíbených pohádek. Johančino tajemství. Jen se na takové pohádky asi nesmám dívat. Mám z nich pak takovou divnou smutnou náladu. Asi proto, že vždycky skončí šťastně. Vždycky si představuji, že jsem na místě hlavní hrdinky (naprosto dětinské) a pak následně zjistím, že život, hlavně ten můj není pohádka. Ale to nevadí. Nestežuji si. Života s užívám, mám přátele, Krista a Boha. To je pro mě důležité. Stop. Konec vylévání srdce.
A do večera jsem čekala na příbuzenstvo.
Spát jsem šla až po půlnoci. V sobotu jsem spala až do devíti. Pak pomoc s obědem, samotný oběd a odpočinek po obědě. Odpoledne jsem navštívila pár stánků na pouti.
Večer jsme v troubě grilovali ryby.
V neděli jsem vstávala brzy. Asi v šest. Šla jsem na ranní mši svatou. Liturgie byla nádherná. Byla jsem moc šťastná, že jsem se dočkala Římského kánonu. Užívala jsem si ho. Pak jsem navštívila stánek u kostela. Koupila jsem si tam tři knížky. Jedna je od Roberta kardinála Saraha Bůh nebo nic. Druhou je kniha od Bruna Ferrera a třetí od české autorky Hany Pinknerové Jedno potěšení týdně. Tak se těším. O autorky jsem přečetla Dvě minuty ticha a moc se mi její příběhy, fejetony líbily.
Druhá mše svatá byla velmi úchvatná. Dlouho jsem neviděla tak krásnou liturgii. Neměla jsem z ní negativní pocity. Užívala jsem si ji. Krásná čtení, žalm, zpěvy sboru, Římský kánon, slavnostní požehnání... Prostě nádhera.
Mezi slaveními eucharistie jsem byla obléknout karmelský škapulíř. Obřad to byl nádherný. Vysvětlen důvod, vysvětleno úplně všechno. Škapulíř jsem přijala velmi ráda.
Odpoledne bylo požehnání. Zpívala jsem. Následně jsem se odebrala na pouť mezi stánky. Koupila jsem si pendrek (to už je tradice) a taky pěknou sukni. Trochu jsem doufala, že bude delší, ale moc se mi líbila.
A pak na kafe.
Během týdne jsem taky prohlala flétny a housle. A v pátek taky violu. Otevřela jsem svou diplomovou práci a něco málo napsala. Navrhla jsem si taky dopis do archivu. Ještě na něm musím něco vylepšit a pak teprve poslat.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další týden roku 2019. Já se jdu psychicky řipravovat na to,, že budu zítra o tři zuby hloupější. Snad mě to moc nepoznamená.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat