Opět je tu neděle. Tentokrát neděle Božího milosrdenství.V pondělí mše svatá a pak výprask. Dost mi chyběl Římský kánon. O Velikonocích bývá nejkrásnější. Škoda. Dopoledne jsem čekala na koledníky, ale žádná nepřišli. Takže letos zase uschnu. Ne, dostala jsem výprask u kostela. Ale pojistila jsem si svůj zadek dlouhým kabátem a kabelkou, takže to až tak moc nebolelo. Ale vajíčka budu muset sníst já. To pak budu vypadat...
Odpoledne jsem vyrazila s příbuznými na výlet. Chtěli jsme do Jiřičí zmoly. Trochu jsem bloudila, ale nakonec jsem cestu našla. Nikdy jsem tam předtím nebyla. Až teď. A stálo to za to. Ptáčky jsme sice neviděli, ale stát pod místem, kde se těžil písek... A kousek od staré cihelny. Pak jsme se šli podívat ještě na Náporky na rozhlednu.
V úterý už práce. Naštěstí docela krátká. Ale i tak dost vyčerpávající. Následoval zápis dětí do prvního ročníku. U mě bylo asi deset dětí. A jsem ráda, že nejdu do první třídy. Asi bych to nedala. Odpoledne jsem si dala kávičku s mamkou doma. Do večera jsem střídavě četla Spirituálku a sledovala internet.
Ve středu opět práce. Dosti náročná. Pět hodin. Ale přežila jsem. Bohužel u nás nebyla mše svatá, tak jsem si zajela do Ivančic. Jela jsem se známým řidičem, tak jsme celou cesstu kecali. Cesta trvala asi 10 minut. Takže moc dlouho ne. Pak jsem si prožila mši svatou. A byl Římský kánon. Tak jsem se konečně dočkala. Na konci kněz zapomněl na Aleluja.
Ve čtvrtek opět práce. Dosti náročná. Jsem zvědavá, jak ty posledné dva měsíce přežiju. Nejraději bych skončila, ale nejde to. Budu ještě bojovat. Byla jsem v knihovně a půjčila jsem si tři knížky. Všechny od pana J. R. R. Tolkiena. Po dlouhé době si přečtu jeho Pohádky (už mám jednu přečtenou - Kovář z Wootton Major), Tuláka Rovera a něco nového s názvem Pan Blahoš. Uvidíme.
Večer jsem byla na zkoušce sboru. Zjistila jsem, že nejspíš na soustředění nepojedu, protože tam budu mít termín zkoušky. Ještě uvidím.
V pátek opět práce. Mlela jsem z posledního. A při představě, že zítra znovu, mi není nejlépe. Nevím, co jiného bych dělala. Asi budu brzy spisovatelkou. Jen nebudu mít z čeho žít. To už je věc druhá.
Odpoledne mi došel email, že mám připravenou rezervaci v knihovně. A taky mi došla tenorka. Zatím jsem na ni nezkoušela hrát, jen jsem ji měla v ruce. Je obrovská. Ale to mi tak připadala i nová viola. A už jsem si na ni zvykla.
Tak jsem to na mši vzala přes poštu. Na mši se nic zvláštního nedělo. Jen druhá eucharistická modlitba. Po mši směr domov, protože jsem opět zapomněla prášky na alergii. A pak do orchestru. Brzy slavíme dvacetiny. Při počítání let jsem zjistila, že já už tam hraju většinu času. Přesně asi 15 let. Dostali jsem dárek. Holky šátky a kluci kravaty.
Pak jsem chtěla za svými dětmi, ale nikam jsem se nedozvonila. Tak jsem šla domů chystat se na cestu do Olomouce.
Cesta probíhala dobře. Ani zle mi nebylo. Zašla jsem si pěkně k Mořici na mši a pak hurá na maraton pastorální teologie. Přežila jsem. Měla jsem jen dvě chvíle, kdy jsem si myslela, že usnu. Neusnula jsem. Hurá.
A pak náročná cesta domů. Do Brna mě vzali kolegové autem. Pak jsem spěchala na vlak a ve vlaku jsem potkala jednoho kněze, u kterého jsem dělala výzkum do bakalářky. Pěkně jsme si popovídali.
Domů jsem dojela se zpožděním. Nechápu proč. Ale nevadí mi to. Jela jsem novým autobusem. Ještě byl cítit novotou. A našla jsem tam jednu zajímavost. Skoro u každého sedadla byl USB konektor.
Do večera jsem si musela převlíct postel a umýt se.
V neděli jsem vstávala normálně. Modlitba, snídaně a mše svatá. Liturgie byla krásná. Kněz měl třetí eucharistickou modlitbu.
Odpoledne jsem si trochu zchrupla, ale stihla jsem se probrat do tří, abych se pomodlila Korunku. Dala jsem si na našima kafe a něco dobrého na zub.
A to bude pro dnešek asi všechno. Přečetla jsem další pohádku od Tokiena Nimralův list. A začala číst poslední jeho pohádku. Takže kráný další týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat