V pondělí práce. Náročná, ale ještě to šlo. Odpoledne jsem si zajela do Ivančic kvůli náramku. Nechávám si jej spravit. Ulomilo se mi jedno očko. A ten náramek nechci ztratit. Do večera jsem se učila.
V úterý opět práce a ještě náročnější, než v pondělí, i když jsem měla o hodinu méně. Pak následovala kávička s kolegyní a k tomu zákusek. Pěkně jsme si popovídaly. Pak jsem se učila.
Ve středu opět práce. A poslední hodinu vycházka na hřiště. Děti si to užily a paí učitelka si trochu víc odpočinula. Bohužel se ale den neobešel bez zranění. Raději ať se staně něco mě, než jim. Zranění se stalo ve třídě, ne na hřišti.
Odpoledne nákup a zkouška fléten a historického oděvu. Už jej mám delší dobu, ale neměla jsem možnost se do něj na delší dobu obléci. Až teď. Užívala jsem si to. Taky jsem si po delší době (velmi dlouhé době, několik let) šla na zahradu zašermovat. Aspoň si projít kroky a seky. Nevím, jestli jsem to prováděla správně, či ne. Ale vytáhla jsem meč.
Ve čtvrtek jsem si užila Missu chrismatis. O užívání si nemohla být řeč večer po mši svaté. Byla jsem zklamaná. Proč jsem popsala v článku.
Odpoledne jsem si také byl na chvíli zašermovat.
Večer jsem se chtěla učit, ale už jsem neměla kde.
V pátek státní svátek. Dopoledne krátký spánek, odpoledne obřady a večer křížová cesta. Krátká následována Korunkou k Božímu milosrdenství. Během dne půst a modlitba.
Večer po křížové cestě ještě večeře ve formě ryby na grilu. Spát jsem šla překvapivě brzy.
V sobotu nepříjemný budíček ve formě cirkulárky. Na Bílou sobotu. Dopoledne jsem se chvíli chystala do práce a věnovala se rodině.
Během týdne jsem začala přepisovat spirituálku, kterou jsem dokončila v pátek. Následně jsem se vrhla na knížku, kterou mám doma už delší dobu. Jedná se o knížku Cesta za západ, Po stopách ochočeného Boha. Velmi zajímavá kniha od Štěpána Smolena. A do toho jsem ještě začala číst větší oddechovku Skutečná Středozemě.
Uvidím, co přečtu jako první.
Odpoledne jsem pomohla na zahradě zrýt starý trávník. Večer jsem šla na vigilii. Možná jsem tam radši chodit neměla, ale pro Krista všechno.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Začátek byl krásný, Exsultet také, aspoň jsem ho nemusela zpívat já. Bohoslužba slova zkrácená na pouhá tři čtení ze Starého zákona. (pozn. Jde to. Možná bohužel.) Po každém čtení modlitba. Pak následovalo Gloria, modlitba a epištola. Po epištole Alelujový žalm a evangelium. Po evangeliu měla následovat homilie. Žádná nebyla. Hned byly litanie ke všem svatým.Svěcení vody, ponoření Paškálu proběhlo. Nebylo mazání katechumenů, ale to být nemusí. Pak následoval křest. Jeden kmotr zapomněl dát svému křtěnci ruku na pravé rameno. Pak jsem dostala první ránu do svého liturgického srdce. Proč bylo mazání křižmem? Ano, při křtu se maže křížmem, ale tady byl křest spojen s biřmováním. Mělo býthned obléknutí bílého roucha a zapálení křestní svíce od Paškálu. Chyběla mi tam nejaké modlitba. Následně proběhlo biřmování.
LP.: Na biřmování navazovalo obnovení křestního slibu všech ostatních a kropení svěceno vodou. U tohoto kropení má zaznít zpěv s křestním charakterem. Bohužel se znovu zpívalo Te Deum.
LP.: Pak bohoslužba pokračovala Eucharistickou hostinou. Přinesení obětních darů, modlitba a okouření. Nechápu, proč byl paškál u křtitelnice, když má být v presbytáři u oltáře. Kvůli křtu?
LP.: Modlitba nad dary, preface, Svatý v pořádku. Aspoň co jsem byla schopná vnímat. Dál jsem doufala, že mi spraví náladu Římský kánon. Nechápu, proč nebyl. Je právě nejkrásnější při Velikonoční vigilii. Je to Vigilie všech vigilií.
Potom už jsem odmítala zpívat jásavou píseň 401. Jen jsem hloupě čučela a zadržovala slzy.
LP.: Modlitba po přijímání byla, požehnání klasické, žádné slavnostní a propuštění lidu s Aleluja.
No, mám z toho rozporuplné pocity. Má vůbec smysl, abych se vzdělávala v teologii a liturgice, když si ji kněz přizpůsobuje přes jasně daná pravidla?...
Snad něco změním modlitbou. A čokoládou. Nevydržela jsem to a snedla půlku velké Studentské pečetě (280 g váží celá). Nechce se mi nic dělat. Věděla jsem, že to nebude dokonalé, že tam něco bude jinak, ale tohle jsem nečekala. Pokorně však skloním hlavu a budu mlčet... Bohužel.
V neděli jsem ráno vstávala brzy. Dříve než normálně. Šla jsem na mši a hrála jsem na violu. Prý to bylo moc pěkné.
Liturgie byla pěkná. Trochu se mi příčil žalm, ale z liturgického hlediska to bylo dobře. Vzal se totiž žalm z vigilie. Ale verše byly stejné. Ale potěšila mě aspoň třetí eucharistická modlitba. I když... Římský kánon by byl nejkrásnější. I když je dlouhý.
Do oběda jsem byla doma. Odpoledne jsem taky byla doma. Nikam se mi nechtělo. Chvíli jsem si četla na terase Spirituální teologii od Michala Altrichtera. A zřejmě u něj zůstanu až do večera. Možná to prostřídám s knihou Štěpána Smolena a se Středozemí (na obrázku výše). Možná taky budu kreslit.
Dala jsem si taky kafe a prostě jen odpočívala.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný Velikonoční oktáv roku 2019. A kluci a muži moc nemrskejte, ať nás to nebolí.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat