Opět je tu neděle. Půlka září za námi a mě to začíná poněkud děsit. Opět mi teče do bot. No jo, když jsem promarnila celé prázdniny a nenapsala do bakalářky ani čárku. Tak teď to musím dohánět. A co se vlastně dělo minulý týden?
V pondělí práce. Nějak jsem těch pět hodin přežila a byla jsem s dětmi na hřišti. Děti si to užily a učitelky si pokecaly.
Odpoledne jsem byla na kávičce s kolegyní.
V úterý opět práce. A taky myslím, že četba. Do bakalářky. Navečer jsem s bráchou sbírala damašky na slivovici. Uvidíme, kolik toho bude. Jinak jsem si do dlaně něco zapíchla. Ve středu jsem tam už měla hnis. Odpoledne jsem ho vytáhla abyl klid.
Ve středu práce, odpočinek a mše svatá. Liturgicky myslím dobrá. Nějak si nevzpomínám na nějaký kopanec. A dostalo se mi vysvětlení, aspoň malé, jak fungují naše varhany. No, bylo to z rychlíku, tak jsem to moc nepobrala. Třeba se dočkám dalšího vysvětlení. Uvidíme.
Ve čtvrtek opět práce a odpoledne kávička s kolegyní. V práci jsem měla tělocvik a musela jsem se zase zakopnout. Trefila jsem kolenem odrazový můstek. Super. Následně jsem pajdala ze schodů. Večer jsem šla do sboru. Potkala jsem psa, který když jej nepohladím, tak štěká. Tak jsem šla hladit a najednou letím k zemi. Horší pád jsem naštěstí zastavila. Dopadla jsem jen na ruce, ale hrklo ve mně docela dost. Na zádech jsem měla totiž violu skoro za třicet tisíc. Navíc jsem si na ni ani pořádně nezahrála.
Pod kostelem jsem ji hodně rychle otvírala a dívala se, jestli je v pořádku. Něco mi tam totiž začalo cvakat.
Ve sboru jsem si krásně zazpívala i zahrála. A dostala jsem pochvalu, že prý už lépe dolaďuji prsty. Až na to, že jsem na ni přes týden ani nesáhla. Hezký pokrok bez mého přičinění.
Ve čtvrtek jsem taky napsala pár řádků k Ari. Jen do sešitu. Jedná se o jeden z dodatků, který zatím zveřejňovat nebudu. Jinak... Radši napíšu spontální článek.
V pátek krize. Nějak jsem tu práci zvládla, ale už jsem se těšila domů na kávičku a pak na mši a do orchestru.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Ministrant, který donesl kalich na oltář zapomněl nebo nevěděl, že má rozdělat korporál. Tak kněz musel sám.
Tam jsem si konečně pořádně zahrála a měla jsem z toho velkou radost. Ve viole jsem byla sama, tak jsem musela hrát v oslabení. Což je ostatně skoro pořád, i když hrajeme dva. Dva nevýrazné nástroje, jako je viole, proti celému orchestru čítající dvanáctero houslí a čtyři čela. Ale už si po těch šesti letech zvykám.
A večer jsem šla grilovat. Byl možná poslední pěkný a relativně teplý večer. Jela jsem se svou kolegyní k další kolegyni domů. Daly jsme si špekáček a hermelín, pobavily jsme se, vyfotii hromadu nepovedených selfie a pár povedených a jely domů. Vrátila jsem se ale ještě v pátek.
V sobotu jsem měla nastavený budík na devět, ale klidně bych spala ještě déle. Bohužel budík byl neúprosný. Tak jsem vstala asi o půl desáté.
Po obědě jsem si na chvíli lehla, že budu promýšlet bakalářku a usnula jsem na dvě hodiny. Pak bylo kafe a teprve potom bakalářka. Napsala jsem asi dva odstavce.
Večer jsem místo florbalu šla na brusle. Letos poprvé. A nespadla jsem.
Domů jsem se vrátila skoro za tmy, ale čelovku jsem použít nemusela. Foceno mobilem, podle toho ta kvalita.
V neděli jsem vstala v pohodě. Jen jsem si v noci skřípla nerv pod lopatkou, ale během rána jsem to rozhýbala.
Na mši jsem už šla v pohodě. Nic moc extra nebylo. Liturgie jak je u nás zvykem.
Dopoledne jsem šla ještě do obchodu a pak jsem byla doma. Po obědě jsem na chvíli vytuhla a spala. A to jsem spát nechtěla. Po kávičce jsem šla pověsit záclony k babičce a zalila jsem kvítka.
A to bude pro dnešek asi všechno. Teď se nachystám ještě do práce a psychicky se připravím na zítřejších pět hodin. Snad to zvládnu ve zdraví.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat