Naše společnost dorazila do Lesa k elfům. Ber se zcela neplánovaně vrátil domů a setkává se se svou sestrou. A teď už nechám povídat Bera...
Díl je dneska velmi krátký.
Vaše Vanimaré
Před rozedněním se vrátil Jek.
"Tak co?" oslovil jsem ho.
"Našel jsem ji. Kde je Ari?"
"Léčitelka mi poradila, že ji máme chladit."
"Dobře." vstoupili jsme s Jekem do vozu. Jek vysvobodil Frona a já jsem si svlékl tuniku. Převzal jsem od Frona Ari. Strážce mě dovedl k nedaleké říčce. Byla dost chladná. Však už byl podzim. Sledoval jsem Ari.
Vzbudila se leknutím. Trochu panikařila. Chytila se mě kolem krku a snažila se dostat ze studené vody.
"Ari, klid, nic se neděje." snažil jsem se ji uklidnit.
"Nic se neděje? Ty mě tady topíš ve studený vodě a ono se nic neděje?" seřvala mě. Musel jsem se usmát.
"Konečně začínáš mluvit normálně."
"Tak už mě můžeš přestat topit a přepravit na suché teplé místo."
"Tak pojďte ven. Ari už vypadá zdravěji." pobídl mě Fron. Vykročil jsem z vody. Nesl jsem Ari do vozu. Ve voze se Ari ujala Jarin a pomohla ji do suchého. Když jsem vešel do vozu já s Jekem. Jek se věnoval Ari a já se konečně převlékl do suchého.
Vyrazili jsme na další cestu. Strážce rozeznal naléhavost a vážnost Ariina stavu a už nás nezadržoval na hranici. Jeli jsme celou noc. Večer druhého dne jsme dorazili do Esgorenu. Vůz zastavil. Ke mně přiběhla Aca. Moje nejzlatější sestra. Objal jsem ji.
"Bere. Měla jsem strach. Dost mě překvapilo, že jsi odmítl otcovu žádost, aby ses vrátil. Ani nevíš, jak se rozzlobil. Dva dny k sobě nikoho nepustil."
"Ale vrátil jsem se." usmál jsem se, objal ji a políbil.
"Ale proč ses vrátil?"
"Budu potřebovat tvou pomoc."
"Dost ses změnil. Někomu jsi věnoval své srdce." zpytavě se na mě podívala.
"Ano." nezapíral jsem, "Právě o ni jde. Je velmi zraněná."
"Vím o ní. Byl tu její bratr. Souhlasila jsem, že zkusím udělat všechno, aby zase vstala."
"Děkuji."
Chvíli jsme si hleděli do očí.
"Mluvila jsem i s její matkou. Měla těžký život. Hned, jak bude příležitost, tak ji navštívím."
Žádné komentáře:
Okomentovat