Tak je tu opět neděle. Konec Olympijských her v Korei. A co se dělo?
V pondělí na mě čekala práce a taky jsem si sháněla povinnou literaturu do pastorálky. Je to divné, ale začínám tomu trochu rozumět. Uvidíme při zkoušce. Odpoledne jsem se učila.
V úterý opět práce. Docela rychle to utíká, ten čas. A já ještě nechci jaro a březen...
Odpoledne jsem neodmítla kafíčko s kolegyňkou. Pěkně jsme si popovídaly. I když spolu trávíme každý oběd, tak i přes to si máme stále o čem povídat. Hlavně když mám povídavou, což bývá poslední dobo pořád. Večer jsem si vytvořila seznam povinné literatury. A zjistila, že víc toho nemám než mám.
Ve středu opět práce. Pět hodin, ale užila jsem si to. I tu výtvarku jsem si užila. Odpoledne jsem se učila. Snažila jsem se učit. Večer jsem šla na mši svatou. Šla jsem tentokrát hodně pozdě, ale připravit jsem se stihla. Přede mší jsem se ještě stavila ke knězi, zda by mi nepůjčil nějaké knížky. Především litugické. Ochotně mi je po mši půjčil. Děkuji....
Tak jsem se po mši vrhla na studium jednotlivých obřadů a jejich úvodů. Do večera jsem přečetla troje. Uvedení do křesťanského života, Křestní obřady a Obřady biřmování, které jsou v té nejtlustší knížce ze všech. Římský pontifikál. Na misál to ale stále nemá. Ten je ještě tlustší. Jen se mi nedostane takhle do rukou. Škoda.
Ve čtvrtek jsem se začetla do Úcty eucharistii mimo mši, Svatebních obřadů, Obřadů pokání a pomazání nemocných. Samozřejmě nechyběla práce a posezení s kolegyní. Do večera jsem se věnovala pastorálce.
V pátek opět práce, ulehčený příchod domů s pocitem, že se v sobotu už konečně vyspím. Odpoledne jsem šla na mši svatou. Liturgie probíhala normálně. To vlastně i ve středu. Pak jsem se pomodlila křížovou cestu a spěchala domů, do tepla ke knížkám.
V sobotu jsem spala asi do devíti. Takže jsem se moc nevyspala. Po snídani jsem zjistila, že Ledecká má druhé zlato. Pak jsem se vrhla na chvíli na učení a při Pevnosti Boyard na překlad. V pátek jsem na to už neměla nějak sílu. Odpoledne jsem se učila pastorálku. Stále ještě nejsem na konci. Učila jsem se až do večera. Skoro do půl jedenácté.
V neděli jsem byla na mši. Liturgie probíhala tak, jak je u nás zvykem. Po začátku přišli na kůr nějacé chlapi a děsně smrděli hospodou. A jeden z nich si ani čepici nesundal v kostele. Hulvát. (Omlouvám se na to slovo, ale slušněji to snad říct ani nejde.)
Při pevnosti Boyard jsem opět překládala a překládala jsem i při závěrečném ceremoniálu z Olympiády. A pomalu mě zachvacuje panika, že nestihnu odevzdat bakalářku. Nemám nic, kromě osnovy.
A to bude pro dnešek asi všechno. Zapomněla jsem dodat, že jsem si každý den dávala s mamkou kafíčko. Pokud nepočítám ty dva dny, kdy jsem si dávala kafíčko s kolegyňkou...
Vaše trochu panikařící Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat