U Dami

Další část příběhu z pohledu Bera. Ber doprovází Ari a její bratry k přítelkyni Dami. Jak dopadne cesta tam? Vše je v textu.

Vaše Vanimaré

Doprovázel jsem Ari k její přítelkyni. Její bratry a ji doprovázel se mnou ještě Frenin. Do cíle jsme nedojeli.

Tábořili jsme v pustině. Spali jsme ve dvou stanech a střídavě hlídali tábor. Měl jsem hlídku po Freninovi. Za hlídky se nic nestalo, nikdo a nic nás neohrozilo. Po uplynutí mé hlídky jsem vzbudil Frona a zalehl místo něj do stanu vedle Ari. Probudila se s výkřikem.

"Frone." zašeptala do ticha.

"Fron už tu není." odpověděl jsem.

"Kde je?" zeptala se.

"Hlídá venku. Šel tam před chvíli." odpověděl jsem.

Neodpověděla, odhodila přikrývku a hrnula se ven. Chytil jsem ji za ramena. Začala se bránit. Chtěla mě setřást.

"Ari, to jsem já. Ber." řekl jsem ji, abych ji uklidnil.

Přestala se vzpouzet téměř okamžitě. Po chvíli si znovu lehla, zády ke mně. Chvíli jsem ji pozoroval, pak jsem usnul.

Ráno jsem vstal brzy. Ari ještě spala. Vylezl jsem ze stanu a podíval se po táboře. U ohně seděl Fron.

"Mára arin." pozdravil jsem ho.

"Mára arin." odpověděl mi.

"S Ari se něco děje. V noci se vzbudila a hledala tě."

"Slyšel jsem ji. Poslední dobou je to čím dál častěji."

"Co se děje?"

"Trápí ji sny. Nic víc."

"Něco o Hwestovi?"

"Nevím, neptal jsem se. Nasnídej se. Za chvíli vyrážíme." podal mi Fron balíček. V klidu jsem se najedl a osedlal koně. Ari vstala jako poslední.

Do půl hodiny jsme byli na cestě. Jel jsem vedle Jeka. Ari jela s Fronem za námi. Povídali si, ale nerozuměl jsem ničemu. Trochu jsme jim ujeli. Dojeli jsme Frenina.

"Měli bychom na ně počkat." namítl jsem, když jsem se podíval za sebe.

"Máš pravdu. Počkáme. Však máme čas." odpověděl mi Jek. Zastavili jsme.

"Dobře, jak chceš." říkal zrovna Fron, když k nám přijížděli. "A Jek?" Fron se usmíval.

"Tomu to klidně řekni."

"Kde se couráte?" oslovil je Jek.

"Vzadu. Budeme pokračovat?" odpověděl mu Fron s úsměvem.

"Jedem." pobídli jsme koně. Pokračovali jsme v cestě.

"Jeku, potřebuji s tebou mluvit." oslovil Fron svého bratra. Netušil jsem, proč. Jel jsem vedle Ari. Mlčela.

"Ještě se mnou nemluvíš?" zeptal jsem se.

"Ano." odpověděla mi.

"A můžu vědět proč?" ptal jsem se dál. Už mi neodpověděla. Také jsem mlčel a sledoval ji.

Kolem poledne se Frenin vpředu zastavil. Dojeli jsme ho.

"Co se děje?" zeptal jsem se Frenina. Před sebou jsem viděl malý dům a velkou plochu obdělávané půdy.

"Je tam jen jedna osoba. Dobýt to bude snadné." reagoval Frenin na mou otázku. Nechápal jsem, proč bychom to měli dobývat. Dole jsem spatřil jen jednu osobu. Vypadala docela staře.

"Kdo ví, kolik jich je ještě uvnitř." odpověděl jsem mu.

"Uvnitř už nikdo není." ozvala se Ari. Podíval jsem se na ni s otázkou v očích.

"Jsme na místě. Vítejte u Dami." Nečekala na nás a pobídla koně do trysku.

"Ari." křikl jsem za ní. Jen se ohlédla. Pobídl jsem také Brana a snažil se ji zastavit. Postava vpředu se narovnala od práce. Ari na ni zamávala a nezastavovala. Najednou se ocitla na zemi. Udělala kotoul a postavila se. Chvíli jsem strnul hrůzou, že spadla z koně. Když vstala, ulevilo se mi.

Zpomalil jsem. Dojel nás Fron s Jekem. Fron i Jek objali postavu a představili nás. Potom následovali naši hostitelku do domu. Po obědě šli spolu do zahrady. Frenin neznámo kam zmizel. Sledoval jsem Ari. Pomáhali sklízet plody léta, ale většinu snědli hned.

Před setměním jsme šli na večeři. Hostitelka nám ukázala, kde budeme spát a rozloučila se s námi.

"Kde je Frenin?" zeptala se Ari hned po odchodu Dami.

"Co jsem ho viděl naposledy, šel do stáje." odpověděl jsem jí. Podívala se na mě. Usmál jsem se. Vzala už odložený meč a zamířila z pokoje. Následoval jsem ji.

Frenina jsme našli ve stáji. Únavou usnul pod svým koněm. Vzbudil jsem ho. Společně jsme se vrátili do pokoje.

"Kde jste ho našli?" zeptal se trochu pobaveně Jek.

"Ve stáji. Spal pod svým koněm." odpověděla mu Ari. Vzala do ruky čisté oblečení a mimo pokoj se převlékla. Popřáli jsme si dobrou noc a usnuli jsme.

Spal jsem velmi dobře. V noci jsem jen sluchem zaregistroval bouřku. Vzbudil mě jeden hrom. Po něm jsem znovu usnul.

Ráno jsem vstal brzy. V pokoji už nebyl skoro nikdo. Jen Ari. Frenin byl už venku a drezíroval koně. Ari se vzbudila. Sledovala něco venku.

"Mára arin." pozdravil jsem ji.

"Mára." odpověděla mi stroze a dál si mě nevšímala. Do pokoje vešel Fron.

"Půjdeš ven, nebo se budeš válet?" oslovil ji.

"Budu se válet." usmála se a přetáhla si přikrývku přes hlavu. Fron nelenil. Vzal ji do náruče a odešel ven. Za chvíli jsem slyšel šplouchání vody a smích. Chvíli bylo ticho.

Odešel jsem do kuchyně, kde jsem měl nachystanou snídani.