Tak mi nejspíš nezbývá nic jiného, než napsat zhodnocení roku, který právě končí.
Po pravdě se mi do toho ani moc nechce.
Leden byl měsíc nového Vinnetoua. Moc se mi nelíbil. Také jsem po dlouhé době vytáhla brusle na led. Taky se u nás vyskytla ptačí chřipka. Naštěstí jsem nebyla zasažena a nemusela jsem být utracena. Následně mě v lednu opustil počítač. Jako na schvál jsem dostala korekturu zdejšího měsíčníku, ale zvládla jsem to.
A do toho všeho práce a učení. Učila jsem se církevní dějiny novověku. Na zkoušce jsem si vytáhla tu nejhorší otázku a odešla jsem s E. Byla jsem ráda, že to nemusu muset opakovat. Asi už bych to nedala. Potřebovala jsem se učit na další zkoušku.
Také jsem se znovu ocitla u oltáře v roli ministranta. A učení pokračovalo. Taky jsem si zařídila téma bakalářské práce. Je na téma, se kterým jsem na tu školu šla.
V únoru jsem byla mile překvapena dětmi, které jsem učila. Zjistily totiž, kdy mám narozeniny a také mi to daly dost najevo. Dostala jsem spoustu dárečků.
Únor jsem opět pracovala a studovala. Konečně jsem se dočkala předmětu Základy liturgiky. Byla jsem v sedmém nebi na přednáškách. Dokázala jsem vyjmenovat snad všechny situace, kdy se užívá křižmo. V únoru jsem také zachraňovala netopýra. Najednou se objevil pod schody na kůr.
Únor byl také plodný na zkoušky. Naštěstí jsem všechny zvládla.
V březnu začala doba postní. Z toho důvodu se tady objevila velká liturgická poznámka. Také na mě čekala práce a učení. Učila jsem se hlavně dogmatiku. Také jsem se rozčilovala nad modlitbou nad lidem v postní době. V březnu jsem si odjela pěkně na hory do Itálie. Tentokrát to bylo jiné letovisko, ale i tak jsem si to tam užila, i když jsem se musela učit. Hlavně tedy číst knížky do dogmatiky. V březnu u nás byla první duchovné obnova o eucharistii.
V dubnu jsem se psychicky připravovala na iturgii Velikonoc. A zvládla jsem dogmatiku. Tenkrát se mi o ní u zdálo, ale ve snu jsem dopadla hůř. Velikonoce jsem prožila tak, jak jsem je prožila. Něco bylo nic moc, něco bylo lepší. Nevynechala jsem ale Missu chrismatis v Brně. V dubnu jsem měla trochu krizi, kdy jsem měla pocit, že absolutně nic nezvládám. Ke konci měsíce jsem oslavila další výročí mého prvního ministrování a odjez do Fátimy.
V květnu jsem se po douhých šsti letech dočkala ministrantského dne v Olomouci. Užila jsem si to, i když jsem tam byla asi nejstarší aktivní ministrantka. Také jsem opět pocítila svá třísla, kdy jsem s nimi několikrát jela do nemocnice. Pak už jsem se naštvala, stále je lepila a čekala na prázdniny.
V květnu jsem také překvapivě udělala poslední dvě zkoušky. Pak už jsem se mohla soustředit na něco jiného. Hlavně na četbu. Přečetla jsem knížku, kterou jsem měla doma už asi rok. A pak jsem začala číst všechny knížky od Tolkiena, které mám doma.
Červen byl už trochu poklidnější. Byla jsem s dětmi na škole v přírodě. Užívala jsem si ale také bolesti třísel. Stále jsem odkládala návštěvu doktora. V půlce června jsem to už nevydržela a šla k doktorovi. Pak jsem zjistila, že jdu do první třídy. Moc jsem z toho nadšená nebyla, ale nic jiného mi nezbývalo. Pak už se blížil konec školního roku. Dostala jsem hromadu dárečků a taky dort.
Na začátku července jsem se opět podívala k oltáři jako ministrant. Užívala jsem si to. Také jsem četla Liturgiku a svoji dlouhou práci a dělala korektury. V půlce měsíce byla pouť. Byl ti jiný kněz a já se opět pozastavovala nad liturgií. Tentokrát nad kazatelnou.
Po pouti přišly zlé dva dny. Navždy mě opustil můj milovaný přítel Black. Nechali jsme ho uspat, aby se netrápil. Tíží mě to svědomí ještě teď i po rozhovoru s duchovním.
Pak jsem odjela na dovolenou do Chorvatska. Cestou tam jsem se zastavila na Plitvicích. Pokud jste tam nikdy nebyli, vřele doporučuji. Návštěva stojí za to. Ale jeďte tam mimo hlavní sezónu.
V červenci jsem oslavila devět let blogu. Snad se dožije toho desátého.
V srpnu už jsem pomalu začala histerčit, že nemám napsanou seminárku do filosofie a ani čárku do bakalářky. Také jsem po dlouhé době vytáhla své středověké šaty a ušila si ze starého povlečení kolovou sukni.
Zjistila jsem také, že v televizi dávají Medicopter 117, tak jsem se začala pravidelně dívat.
V sprnu tu také proběhly dvě dost drsné bouře. Jednu neustál ořech. Přečetla jsem také spoustu knih o liturgii. Jen ta jedna německá stále přečtená není.
Pak bylo trochu vzrůšo s varhanama. Jeden den jsem také jela za kolegyní k ní domů. Daly jsme si kávičku a prošly si vesnici. Koncem srpna jsem konečně dala tu poslední filosofii a mohla jsem se na chvíli válet.
V září mi začala práce. Nachystat všechno pro prvňáčky. Od začátku září jsem neměla jediný volný víkend. Hned ten první jsem jela na noc do kláštera v Rajhradě. Užila jsem si tam krásný den s kolegy a kolegyněmi z teologie.
V záři jsem se vrátila ke kreslení. Rozhodla jsem se, že si začnu dělat ilustrace. A poprvé jsem se podívala na imunologii. Vzali mě krev a poslali domů. Výsledky přišly poštou. A nic zvláštního nepřinesly.
Koncem září jsem opět vyrazila na cesty. Jela jsem do Chorvatska. Zase. A zase na Plitvice a pak na ostrov Krk. Poprvé v životě jsem spala na ostrově. Užívala jsem si nádhernou pohodu, kdy mě nikdo do ničeho nenutil. Při cestě zpět jsem se zastavila na Slovinsku v jeskyni Postojná. Vrátila jsem se až v říjnu.
Od října jsem začala chodit na katechismus. Jednou jsem si zajela s bráchou na letiště a zapsala se do kurzu práce s BigShotem. Říjen pak ubíhal, že ani nevím, co jsem všechno prožila. Ještě bylo jedno vzrůšo, kdy padaly tašky ze střechy kostela a já ten den byla zase po olena mokrá.
V listopadu jsem oslavila dva roky od pouti do Svaté země. Chtěla bych se tam jednou vrátit. Začala jsem vyrábět dárečky pro děti. Dělala jsem patchworkové koule pro každého. Naštěstí mám jen devateáct dětí. O nedělích jsem začala vydávat části příběhu z pohledu Bera.
Koncem listopadu jsem dělala dva adventní věnce.
S adventem a prosincem pro mě začaly adventní koncerty. Byly celkem tři a na všech jsem byla.
Pak byla jedna akce v práci a pak ještě jedna ve spolku. Obě jsem si naplno užila, stejně jako všechny tři koncerty.
Vánoční týden byl dost nudný. I když až tak moc ne. Hlavně Štědrý den. To jsem musela děla občas i dvě věci najednou. Ale užívala jsem si liturgii a naučila jsem se trochu vařit.
Koukala jsem na pohádky, učila se eti-filosofii a přemýšlela nad bakalářkou.
Začala jsem opět více psát. Rozepsala jsem další příběh z Ardeny. O čem? To si nechám na příští rok.
Příští rok snad budu mít i nadále čas na blog a na pravidelné psaní. Ráda bych také dokončila Ari i s ilustracemi, napsala něco nového a taky dodělala školu. Pak se těším na magisterské studium teologie. Ale prvně státnice.
Takže teď je čas a prostor na přání.
Přeji všem krásný poslední den roku 2017 a úspěšný vstup do nového roku 2018. Hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.
Vaše Vanimaré
P.S.: Trochu statistiky neuškodí.
Vydala jsem za rok 2017 94 článků (včetně tohoto), zveřejnila hromady fotek (nejsem schopná se dopočítat). Tři velké liturgické poznámky, osm článků o studiích, sedm částí příběhu z pohledu Bera, jeden článek k tématu týdne, a tři zajímavosti, které se týkaly nových filmů o Vinnetouovi.
Nejvíce článků jsem vydala v prosinci (14), nejmně v září (4). Průměrně to je 7,83333 článků za měsíc.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat