Další týden úspěšně za námi. Opět je tu neděle.Tentokrát misijní. A co se dělo celý týden?
V pondělí jsem byla v práci. Také jsem řešila nový tarif na telefon. Ten stávající mi nějak přestal vyhovovat. I když byl dost levný.
V práci bylo trochu hlučno, ale zatím se mi to daří aspoň trochu napravovat. Pracuje se na tom, aby při práci ve třídě bylo absolutné ticho.
V úterý opět práce. Jak jinak. Odpoledne jsem zašla s kolegyní na kávičku a zákuseček. Nějak jsme nebyly schopné to vydržet až do čtvrtka. Pěkně jsme pokecaly. To bylo to hlavní a prohlédly si moje fotky z Chorvatska. Část je i zde na blogu. Bylo tam fajn, v Chorvatsku i Slovinsku.
Ve středu byl těžký den, ale zvládla jsem to. Pět hodin výuky. Doma jsem se věnovala chvíli sama sobě. Zacvičila jsem si, trochu se zkulturnila.
Večer jsem byla na růžencové pobožnosti a na mši svaté.
Na začátku růžencové jsem slyšela informaci, že se nepůjde s obětními dary. Druhý vatikánský koncil nás opět opustil.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Pátrala jsem po informaci, která potvrzuje to, že laici přítomní při mši svaté by měli přijímat z právě proměněných hostií, stejně jako kněz. Ten to má povinné. Tato informace se nachází v dokumentu Druhého vatikánského koncilu v Sacrosanctum concilium pod číslem 55. Potvrzení jsem si vyhledala v IGMR z roku 2002 pod číslem 85. Zvláštní...
Tak se vrátím ke mši svaté.
Po přímluvách se kněz postavil na místo, kde přijímá dary. Ale ony nikde...
Chvíli jsem přemýšlela, zda to bylo přání kněze, aby se spotřebovaly konsekrované hostie ze Svatostánku a jen na to zapomněl, což se stát může, nebo to byla iniciativa někoho jiného.... To ví jen Bůh.
Jen to bylo trochu zvláštní... Netradiční a trochu nevhodné.
Ve čtvrtek opět práce. A představa blížícího se víkendu. Odpoledne jsem opět skončila s kolegyní na kávičce a zákusečku. Zákusečky byly oba výborné.... To bych je nesměla den předtím vidět....
V pátek poslední čtyři hodiny výuky. Bavilo mě to. Zapracovala jsem s dětmi na tichosti ve třídě při práci a opravdu se snažily.
Odpoledne jsem si dala kávičku s mamkou. Potom jsem šla na mši svatou. Těšila jsem se, protože jsem nikam nespěchala a mohla jsem jít i na růžencovou.
Bohužel jsem si při růžencové uvědomila, že nejspíš už nikdy nebudu ministrovat. Stárnu... Nejsem žádoucí, nikdo o tom neví, že to zvládám. Bohužel. Sama se tím chlubit nechci. Měla jsem slzy na krajíčku.
To je tak, když si něco zamilujete a pak vám zabrání to dělat.
Večer jsem šla volit. I když se mi moc nechtělo, ale šla jsem. A pak na katechismus pro dospělé.
Bylo to dneska naprosto super. Zopakovala jsem si letopočty dvou velkých ekumenických koncilů, pojem filioque, a základy Trinitární teologie. Prostě jsem si užívala... Asi ještě jednou přečtu knížku prof. Ctirada Václava Pospíšila Jako v Nebi, tak i na zemi. Vřele doporučuji na začátek studia dogmatiky. A zároveň upozorňuji, že je to dost náročné čtení. Ale zvládla jsem i Eschatologii do Ratzingera... Skousnu všechno.
V sobotu jsem se trochu víc vyspala. Dopoledne jsem si přečetla zajímavý článek v magazínu Víkend. Jednalo se o kostel na severu Čech, který byl zasypán a vědci se domnívají, že ten kostel tam stále je a chtějí ho zpřístupnit. Uvidíme, zda se jim to podaří. A přála bych jim to. Sama bych se tam chtěla jet podívat.
Kolem oběda jsem se dívala na Pevnost Boyard. Nic moc nevyhráli. Špatně uhodli heslo dne a dostali jen tři tisíce eur.
Pak následovala kávička a další článek z magazínu Víkend. Tentokrát o mumii Lenina. Stále nechápu, proč ho už dávno nepohřbili. V článku psali i o tom, že místo toho, aby stát sjednocoval, tak ho teď rozvrací. A navíc se i rozpadá...
No, večer jsem skoro po půl roce šla na florbal. Užívala jsem si to. Jen jsem měla problém, že jsem to nějak ze začátku nemohla vydýchat. Nestíhala jsem to tempo. Pak jsem si zvykla.
Dala jsem si sedm gólů. Jeden byl opravdu nádherný. Stála jsem za brankou protihráče, směřovala to k levé tyčce. A jen jsem trochu pohnula zápěstím a dala gól. Vůbec nechápu, že se mi to povedlo. Když jsem tohle zkoušela dřív, tak se nedařilo.... Ale teď?...
V neděli jsem byla na mši svaté. Byl den modliteb za misie. Liturgická barva bílá, jiné orace i perikopy. Nevadí. Žalm se hodil i tak.
A v evangeliu, aniž bych to tušila, byl tzv. velký misijní příkaz.
Liturgie byla obvyklá, jak je u nás zvykem.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Jen mě trochu zarazilo, že kněz, jakmile odložil purifikovanou patenu na oltáře, že ji nikdo neodnesl. A jeden ministrant volný tam byl, ale raději se věnoval zpěvu. Což je také chvályhodné, ale měl spíš jít pro tu patenu.
Dopoledne jsem chytla v České televizi pořad Objektiv. Byla tam reportáž z Chorvatska v Paklenice, kde se natáčel Vinnetou...
A dalš reportáž byla z Jeruzaléma. To bych to nebyla já, abych se nepodívala. Přidávám odkaz. Je to až ke konci pořadu.
Pak následovala Pevnost Boyard. Vyhráli přes třináct tisíc euro. Pěkné...
Taky mě po tom florbale parádně bolí všecny svaly. I ty, o kterých jsem ani netušila. No jo, člověk se pořád učí. A ti, kteří tvrdí, že ne, tak pravdu nemají.
Aa to bude pro dnešek asi všechno. Půjdu si udělat pohodlí, abych do večera přežila a v pondělí aby mě nic nebolelo.
Vaše trochu unavená a bolavá Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat