Opět neděle, tentokrát bez následného volného pondělí. A co se dělo? Spousta věcí. Týden byl docela dost dlouhý, velmi nervující, ale úspěšně zakončený. Více v celém článku...
V pondělí jsem se nevyspala, jak jsem si plánovala. Šla jsem na osmou na mši svatou. Pak jsem se chystala do práce a u toho pekla kuře. Brácha se taky vrhnul na vaření a udělal americké brambory. A oběd byl luxusní. Fotku nemám. Odpoledne jsem se učila, jak jinak. A vůbec mě to už nebavilo. Číst stále dokola morálku mě nebavilo. Filosofie byla zajímavější. Ani tomu nevěřím, že to píšu. Filosofie a zajímavá... Ale je to tak. Co se týká ranní mše svaté, nějak si to nepamatuji. Asi budu muset trochu potrápit své mozkové paměťové buňky. Skoro nic si nepamatuji.
V úterý práce a pak učení. Dodělala jsem filosofii. Už to jen číst pořád dokola, jako morálku.
Ve středu jsem nebyla v práci. Místo toho jsem se projela na chirurgii do Brna do nemocnice. Naštěstí jsem se obešla bez umrtvení a řezání. Ale trochu to bolelo. Odpoledne jsem šla na kávičku a zákuseček s kolegyní. Prostě bez toho není středa. Večer jsem byla na mši svaté. Z liturgie si jako vždy skoro nic nepamatuji. Možná jen to, že byla votivní k Panně Marii a žalm byl Magnificat. Užívala jsem si to. A k tomu Olejníkovo ordinarium. Magnificat je prostě nejlepší.
Ve čtvrtek už jsem pomalu začínala panikařit. Nestíhala jsem se učit. Řešila jsem třídní výlet. A své bolavé tříslo. Samozřejmě se to neobešlo bez práce.
V pátek už jsem byla smířená s tím, že zkoušky nedám. Ještě naposledy jsem si to všechno po práci přečetla a šla jsem spát. Samozřejmě jsem ještě šla prosit na mši svatou. Z liturgie opět nic moc nevím. Jen asi to, že byla opět votivní k Panně Marii. Pak jsem ještě šla do orchestru. A tam si spokojeně zahrála. A trochu se odreagovala. Když jsem šla domů viděla jsem duhu. V sobotu jsem vstávala kolem čtvrt na šest. Jela jsem do Olomouce do školy. Tehdy jsem si říkala, že snad na posledn dvě zkoušky. A vy už víte, že to byly poslední dvě zkoušky v tomto akademickém roce. Teď ještě napsat jednu seminárku na kousek Sumy Teologické od Tomáše Akvinského a začít bakalářku. Letos jsem o nějak moc dobře zvládla. Neopakovala jsem ani jednu zkoušku. Jen asi jedna nebo dvě práce mi byla vrácena.
Z morálky jsem si vytáhla otázku Prameny morálky v Novém zákoně. No, stydím se za to E. A ve filosofii jsem měla čtyři otázky. Platónův důkaz nesmrtelnosti ve Faidonu a Menónu, Aristotelovu definici duše, jak by mravně hodnotil Origenes to, že student opisuje u zkoušky plus další dvě verze a ipseitu u Ricoeura. Nebyla jsem si moc jistá většinou otázek. To znamená třemi ze čtyř. Nakonec to dopadlo celkem dobře. V podstatě jsem měla všechny otázky správně zodpovězené, jen chtěl něco málo doplnit a trochu jsme si s panem doktorem povykládali. Prý je to po dlouhé době, co mě vidí se usmívat. Asi bych se měla usmívat častěji. Ale když ono to prostě nejde. Velmi mě potěšil. Z filosofie jsem odcházela s C. Na morálku jsem se učila pět týdnů, na filosofii necelé dva. Docela zajímavé. Ale už to nechám, jsem ráda, že to mám za sebou. Cesta domů proběhla v pohodě. Z Brna jsem jela vlakem do Ivančic a pak pěšky po cyklostezce. Trvalo mi to překvapivě padesát minut. Ještě teď cítím, jak mě bolí nohy. Neměla jsem na to zrovna vhodné boty. A taky jsem si v neděli ráno našla dva puchýře.
V neděli jsem byla na mši svaté. Kázání bylo zaměřeno na Pannu Marii Fatimskou. Taky jsem se překvapivě vrátila v prefaci v čase do slavení Velikonoc. Nikdo si toho nejspíš nevšiml. Ale mě to neuniklo.
V sobotu to bylo přesně sto let od prvního zjevení. Na místě zjevení jsem před čtyřmi lety byla. Ministrovala jsem tam a zpívala. No vzpomínala jsem. V sobotu jsem se ještě dívala na jeden dokument na televizi Noe. Jmenovalo se to Fatima-Poslední tajemství. Snad to pak najdu v archivu.
V neděli odpoledne jsem se snažila odpočívat. Moc mi to nešlo. Jak jsem zvyklá pořád něco dělat, tak se teď nudím, i když práce je docela dost. Spoustu věcí jsem odkládala, ale opět nevím, co jsem chtěla dělat. A vzpomenu si, až se zase budu učit. Jako vždy. A zatím nevím, jak to změnit. Uvidíme příště.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další týden roku 2017.
Vaše úspěšně studující Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat