Opět neděle. Po celém dlouhém týdnu. A co se dělo? Bylo toho docela dost.
V pondělí práce, Klokan, učení trinitologie (bylo to docela dost zajímavé) a večer mše svatá ze slavnosti sv. Josefa. Ještěže nebyla slavena slavnost v neděli. Asi bych kolabovala. Liturgie probíhala jak je u nás zvykem. Moc si ji nepamatuji. Už mám tu hlavu na dvě věci. Na klobouk a aby mi nepršelo do krku. Jen jsem opě nadávala na navikuláře. Proč dělá všechno okolo, ale navikuli se nevěnuje tak, jak by měl. Já být turiferář, tak ho nomálně vyměním a nikdy ho už nechci.
V úterý opět práce a učení. Taky jsem na chvíli vyrazila ven. Ve středu to stejné. Práce a učení. A taky jedno překvapení v práci. Na stolku jsem našla džus, sušenku a kávu. Odpoledne jsem vyrazila na kávičku s kolegyní. A prohlížely jsme si fotky z hor a taky z Izraele.
Ve čtvrtek práce a učení. Už jsem pomalu začala z té trinitologie šedivět. Tak snad nezešedivím celá. Bylo by to docela dost zajímavé v šestadvaceti být šedivá.
V pátek práce, mše svatá, orchestr a dalších třicet nebo čtyřicet stránek.
Mše svatá probíhala jak je u nás zvykem. Něco málo bych tam našla, ale nějak si opět nevzpomínám. Co si nenapíšu, to nevím. V orchestru jsem si docela dobře zahrála. Večer jsem se opět vrhla na trinitologii.
V sobotu jsem se vyspinkala až do desíti. Hurá, trochu jsem dohnala ty hodiny, které nespím v týdnu. Ještě dopoledne jsem sledovala aspoň přes internet pohřeb kardinála Miloslava Vlka. Snad je mu tam dobře. Bohužel jsem neviděla celý obřad. Doufám, že najdu záznam v archivu.
Samozřejmě po obědě Pevnost Boyard. Pak jsem se vrhla na trinitologii a dočetla jsem ji. Sice až v deset večer, ale dočetla jsem ji. A poslední kapitola byla pro mě velmi zajímavá a také poučná. Jednalo se o trinitologii, jak se promítá do eucharistie. Mnozí si to neuvědomují, ale je to velmi důležité. Takže pokud chcete vědět více, tak si přečtěte knížku od prof. Ctirada Václava Pospíšila Jako v nebi, tak i na zemi. Velmi poučná, ale také veli tlustá knížka. A kdo nemá zájem se poučit, tak ať ji radši ani neotvírá. Nebyl by schopen něco tak krátného jako je trinitologie vstřebat. Je pravda, že jsem ji otevřela jen proto, že prostě musím, ale nelituji toho. Klidně si ji za pár let přečtu znovu. Stejně tak Hermeneutiku mysteria. I když tu jsem nečetla celou. Přečetla jsem Ratzingerovu Eschatologii, tak strávím všechno.... A zkoušku z dogmatické teologie mám za čtrnáct dní.
Odpoledne jsem trochu provětrala pejska na zahradě. Vychutnala si kávičku s rodiči a pak šla spát. I když s tím spaním to bylo dost těžké. Usnula jsem až kolem jedenácté.
V neděli se vstávalo o hodinu dřív. A vstávalo se těžce. Hodina spánku je hodina spánku a mě chyběla. Jen nevím proč.
Liturgie probíhala tak, jak je u nás zvykem. Po obědě čekala Pevnost Boyard. Opět anglick verze, ale z roku 2003.
Odpoledne byla něco jako duchovní obnova. Šla jsem se tedy duchovně obnovit. Při setkání s knězem mi bylo oznámeno, že duchovní obnova není pro mě. Trochu jsem se zarazila a nechápala, co je tím myšleno. Zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo, že už to všechno znám. Celá duchovní obnova byla zaměřena na eucharistii a prožívání mše svaté. Kněz probral celou mši svatou. S některými výroky jsem plně souhlasila, ale s některými nesouhlasím. Třeba s tím, že pozdravení pokoje se může spokojeně vynechat, hlavně tehdy, kdy není v kostele mnoho lidí. Že není dostatečná úcta k eucharistickému Kristu, když člověk přijímá na ruku. Já tak osobně přijímám na ruku, a nepřijde mi, že by to byla moje neúcta ke Kristu. Právě naopak. Duchovně mě to posílí, více přiblíží ke Kristu. Bojím se, co bude s liturgií ve farnosti dál. Bojím se, aby ještě víc neupadla do zpátečnictví. A bakalářka volá. A taky volají tři seminárky. Nejraději bych je všechny zvládla do Velikonoc. Aspoň ty seminárky. Jedná se o recenzi, úvahu a snaha o vysvětlení části Summy Theologické od Tomáše Akvinského do antropologie.
Na rozjímání o euchaistii navázala křížová cesta o eucharistii a pak požehnání. V kostele před svatostánkem jsem se ještě pomodlila modlitbu se čtením a šla domů na kávu a domácí puding. Ano, dělala jsem puding. A byl moc dobrý. Ještě mi zbyla porce na zítřek. Haha, mám se na co těšit.
Do večera jsem si dala kafe s rodiči, podívala se na kousek Arabely, vystříhala šalbony do výtvarky a psychicky se na ni připravovala. Jak já nemám ráda pondělky.
A to bude pro dnešek asi všechno, takže krásný další týden roku 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat