Opět neděle a pěkně unavená neděle. A co se dělo?
V pondělí jsem byla v práci. Celkem to šlo. Odpoledne jsem se učila. Spíš si jen opakovala filosofii.
V úterý to stejné. Práce a pak učení. A ještě k tomu mše svatá. Užila jsem si ji, celkem. Byla slavnost Všech svatých. Jen mi trochu vadila druhá eucharistická modlitba. Mohl být aspoň pro jednou Římský kánon. Tak nic no....
Ale zase jsem si užila jinou tóninu na preludium. Místo dost často obvyklého jednoho křížku jsem se dočkala tří béček. Trochu mi to zavařilo mozek, ale zvládla jsem to.
Ve středu opět práce učení a mše svatá. Tentokrát za všechny věrné zemřelé. Na preludium byla už lehčí tónina, jen s jedním béčkem. Jo a v práci jsem se vrátila do své třídy. Hurá. Mám novou tabuli, tak jsem ji hned začala využívat.
V čtvrtek už to bylo klidnější. Jen práce a učení. Taky jsem připravila několik cvičení na tabuli. A nic jsem psát nemusela. Stačilo mi to promítnout.
V pátek opět práce, lehké učení, mše svatá a orchestr. Docela jsem si i zahrála. Na mši jsem jen sledovala.
V sobotu jsem vstávala o půl paté. Ještě teď mám spánkový deficit. Jela jsem do školy snažit se splnit první zápočet. Zápočet z filosofie. Zatím nevím, jak jsem dopadla. Pak byla výuka. Pět hodin Nového zákona, ke konci se přiznám jsem usínala. A pak tři hodiny Antropologie. A zase můj "oblíbenec" sv. Tomáš Akvinský.
Domů jsem jela docela v pohodě. Jen v tom posledním dopravním prostředku mi bylo špatně, ale nemusela jsem autobus zastavovat. Pak jsem si užila teplou koupel a hurá dospávat hodiny.
V neděli jsem byla na mši svaté. Byla jsem unavená, ale zpívat jsem zvládla. Liturgie probíhala docela v normě. Jen mě zarazilo to, že si kněz opět musel pro ohlášky. Jakožto misálista a dalo by se říct ceremonář jsem na ohlášky v neděli musela myslet. Neexistovalo, že by si kněz musel pro něco do sakristie. Když se něco zapomene, tak pro to má jít ministrant. Ne kněz.
Odpoledne jsem se těšila na odpočinek, ale zapomněla jsem, že jdu nahrávat. Tak jsem se po obědě sbalila, chytla violu a šla nahrávat. Nahrávali jsem tak hodinku a půl. Ještě teď cítím špičky prstů levé ruky, jak mě bolí.
A co jsem chtěla napsat navíc, jsem úspěšně zapomněla. Takže nic. Snad si vzpomenu.
Jo, včera jsem vydala dva články ohledně ročnímu výročí odletu do Svaté země. Jak ráda bych se tam vrátila. Snad někdy v budoucnu.
A teď už budu končit. Takže krásný další podzimní týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat