Tak druhá část. Myslela jsem, že se mi to sem vejde celé, ale nevešlo. Tak tedy druhá část.
Vstávali jsme o půl šesté. V šest jsme dávali kufry na jeden pokoj a hurá na snídani. V 7 byl odjezd do Betánie, místo, kde bydleli Marta, Marie a Lazar. Na místě domu je bazilika. Na hlavním oltáři jsou Marie a Marta, jak jdou naproti Ježíši se zprávou o smrti Lazara. Antonio Barluzzi je autorem mnoha bazilik a kostelů ve Svaté zemi (Hora Tábor, Getsemanská zahrada). Jakmile vejdeme do kostela, víme komu je zasvěcen. Barluzzi měl ten dar od Boha. Cestou jsme viděli spoustu dětí a studentů, kteří šli do školy. Jeli jsme velmi prudkou silnicí, která spojuje Jeruzalém a Hebron. Byla to Palestinská silnice. Nákladní auta a autobusy sjížděly z kopce velmi pomalu. Odhadla bych to na 5 km/h max. Palestina nemá vlastní elektrárnu ani vodovo. Všechno je Izraelské. Silnice, kterou jsme jeli, byla zasekaná do skály a plynule klesala. Maximální povolená rychlost byla 30 km/h. Palestinci neřeší dopravní předpisy, zvláště co se týká předjíždění. Předjíždí zprava zleva přes plnou dvojitou čáru. V Betánii jsme měli mši svatou v křižácké kapli. Po mši svaté jsme navštívili obchod a mohli jsme se svést na ťavě. Potom jsme sedli do autobusu a zamířili do Kasser Al-yahud, kde křtil Jan Křtitel. Řeka Jordán je v těch místech velmi špinavá. Jeli jsme po dálnici z Jeruzaléma, která byla postavena za rok a půl ve velmi obtížném a kopcovitém terénu. Okolo dálnice byli beduíni, kteří neumí číst a psát. Chtěli je vzdělat, ale oni jim utekli a už je nenašli. Minuli jsme také odbočku do Ramalláhu, které je hlavním městem Palestiny. Dálnice vede z Jeruzaléma do Jericha a zkrátí cestu o 25 minut. Míříme k Mrtvému moři, které je 429 m pod mořskou hladinou. Čeká na nás projití mezi ploty pod proudem a minovým polem. U řeky Jordán v Betánii Zajordáncké jsme obnovili křestní sliby. Prohlédli jsme si místo, kde křtil sv. Jan Křtitel. Vyfotili jsme se i s vojáky. Naše další kroky vedly do Qumránu a na Masadu. V Qumranu žili Eséni, kteří se živili přepisováním Písma. Žil mezi nimi i Jan Křtitel. Našly se tam svitky Písma svatého. Celkem jich je přes 900. Dnes jsou uložené v Jeruzalémě v muzeu Knihy. 75 km dlouhé, 15 km široké 400m hluboké je Mrtvé moře. Dnes už jsou 2. Jižní a Severní. Ještě než jsme dojeli k moři, zastavili jsme se v Qumeranu, kde se našly svitky Písma. Hned po vstupu jsme se podívali na krátké video. První část byly letecké pohledy na Judskou poušť a druhá část nám přiblížila život Esénů na Qumeranu. Po krátkém videu jsme si prohlédli kopie hliněných džbánů, do kterých Eséni ukryli svitky, jejich misky a také kopii jednoho svitku.
Qumeranské džbány a svitek. Omlouvám se na roztřesenost džbánů, ale bylo to vzrušující vidět to všechno a vědět, že je to několik dalo by se říct i tisíc let staré. (Na fotkách jsou kopie, ale i tak...)
Pak jsme vešli do archeologického parku, kde jsme viděli základy místností, cisterny na vodu a aquadukt. Následně jsme si alespoň z dálky prohlédli jeskyni, ve které se našly svitky a nádherný výhled do pouště. Pak jsme sedli do autobusu a zamířili na Masadu. Sloužil jako vizitka luxusu. Skryli se tam Zelóti před Římany. 10 tis. Římských vojáků obléhalo 1000 Židů. Dobývání jim trvalo 3 roky. Nakonec se Zelóti povraždili navzájem. Přežily jen dvě ženy a tři děti. Jsou tam malby 2000 let staré. Byla tam saouna a podlahové topení.. Po cestě na Masadu jsme měli po levé ruce Mrtvé moře a vpravo nádherné hory. Hladina Mrtvého moře každoročně klesá o 1 metr. Masada byla židovská pevnost, kterou postavil Herodes, ale nikdy v ní nebyl. Pevnost měla 60 velkých cisteren na vodu, kterou tam přiváděly skryté aquadukty z hor. Na několika místech bylo vidět staré mozaiky a 2000 let staré malby. Pozorně jsme si prohlédli tehdejší saunu, řekli jsme si jakým způsobem fungovala. Viděli jsme také násep, který vybudovali Římané, aby mohli Masadu dobýt. Na Masadu i z ní jsme jeli kabinkovou lanovkou. Dolní stanice je v - 257 m a horní v +33 m. Před 2000 lety byla chráněna z jedné strany Mrtvým mořem, které dosahovalo až k úpatí hory.
Masada a myslím, že zrovna zmíněná sauna. Pěkně to měl Herodes vyřešené.
Z Masady jsme vyrazili na koupání k Mrtvému moři. U Mrtvého moře jsme byli asi 2 hodiny. Bylo to velmi příjemné. Voda byla teplá, jen ten vítr nebyl moc příjemný. Pak jsme se usušili. Před čtvrtou odpolední jsme vyjeli směr Jordánsko. Čekalo nás přes 400 km cesty. Jeli jsme Sodomským krajem, kde jsme viděli Lotovu ženu, jak se dívá na Sodomu. Kousek za zkamenělou Lotovou ženou je fabrika na výrobu soli z Mrtvého moře. Fabrika mí nádrže, kde se odpařuje voda. Po cestě se krajina měnila. Kopce a hory postupně ustupovaly dozadu a kolem cesty byla téměř rovina zvlněná občasným kopcem nebo stromem. Po cestě jsme se dívali na video o Svaté zemi. Dojeli jsme k Eilatu po několika hodinách. Eilat založil král Šalamoun. Je tu velký přístav. Jsou tu 4 státy na 20 km, Egypt, Jordánsko, Saudská Arábie a Izrael. Přes hranici jdeme pěšky. Z hranic nás čeká ještě 140 km. 7.16 jsme vyrazili do Jordánska. Všemi kontrolami jsme prošli v pohodě. Jordánsko je biblickou krajinou Edomsko. Tuto zemi znal Mojžíš. Mojžíš se v Jordánsku na chvíli usadil. Židé se tu vzbouřili. Rebelie skončila katastrovou - hadi - měděný had - uzdravení. Petra je v Mojžíšově údolí, kousek od Petry a Áronův hrob, protože tu zemřel. Nabatejci jsou obchodníci. Hlavním městem Jordánska je Aman. Po dálnici, která tam vede, jezdí mnoho kamionů- Dříve tu jezdili obchodníci na velbloudech. Nabatejci z tohoto obchodu velmi bohatli, nevěděli, kam bohatství ukládat. Vyhlédli si zrovna Petru. Stavěli tam pokladnice a těsně vedle své hrobky. Získávali takto i kulturní a náboženské poznatky. Lze tam najít Řecký, indický a jiný styl. Římani se ji snažili dobýt, nakonec ji dobyli a Nabatejci a jejich stát skončil. Jsou základem Jordánského národa. Ve 4. stol. se stává křesťanskou. Pak ji dobyli muslimové a Petra ztratila na významu. Dostaneme se k ní úzkým kaňonem. Jordánsko vzniklo po 2. sv. v. Po 1. sv. v. se rozpadá osmanská říše, která prohrává válku. V čele je král Abdulach, jeho žena je Američanka. Je dobrým diplomatem. Vyrábí léky, medikamenty, mají výbornou lékařskou fakultu. Král se snaží vycházet s celým světem. Vyjednává se všemi. Aman je velmi vyspělé město, je tam mnoho poboček světových firem. V Jordánsku nejsou náboženské nepokoje. Budeme v nadmořské výšce 800 metrů nad mořem. Jordánsko je velké 9 tisíc m2. Sousedí s Irákem, Sýrií a Izraelem. Museli jsme přes checkpoint. Král Husain měl 4 manželky a 11 dětí. Žena v Jordánsku má velmi silné postavení ve společnosti. Co je ženy, na to nesmí muž sáhnout. Není tu mnohoženství, protože muž má na starosti děti. V Jordánsku není železnice, byla před 100 lety. Dnes je pouze kousek železnice do Akabi, vozí na nich fosfáty a další nerostné suroviny. Jordánci mají hudební nástroj rababa, má jednu strunu, hrávali na to beduíni. Je velký rozdíl mezi severem a jihem. Na jihu jsou to potomci Nabatejrců a jsou hubení. Na severu jsou velmi zavalití. Aman, Petra patří mezi nejstarší města. Jericho je nejstarší. V Amanu je více lidí. Národním jídlem je humus. Rýže, maso, posypané arašídy a ořechy. Dávají na to jogurt. Musí se z toho najíst celá rodina. Jordánsko má nádhernou přírodu. Cestou na hotel jsme občas projížděli písečnými mračny.
Jedna část Mrtvého moře. Je vidět až do Jordánska. A je pravda, že se v něm nedá plavat. Okamžitě byste byli hlavou pod vodou a tu sůl v očích nepřeji nikomu. Mě stačila na kůži.
Petra je jeden z divů světa, má víc hotelů, než celé Jordánsko. Vstávali jsme v 6, v 6.30 byla snídaně a v 7 jsme vyrazili. K pokladnici jsme prošli dlouhým a úzkým kaňonem. Část cesty jsem jela na koni. Petra byla naprosto úžasná. Všude zářily barvy. Mši svatou jsme měli v amfiteátru. Pak jsme měli volno na samostatnou prohlídku města. Zpět k autobusu jsme šli samostatně. Posledních 700 m jsem opět jela na koni. Skoro celou cestu cvalem a bez vedení. Po 11 hodině jsme vyrazili opět na cestu.
Přístupová cesta dlouhým a docela úzkým kaňonem.
Docela známý pohled z filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Ano, přesně tím jsme prošli.
A tento pohled už známe. Přesně to je ona. Pokladnice Nabatejců.
Petra je velmi tradiční, čistě muslimské město. V Petře jsme také navštívili místo, kde Mojžíš udeřil do skály a vytryskla voda. Poslední zastávka byla na místě, kde byl nádherný výhled na Petru. Jeli jsme královskou cestou, abychom se pak mohli napojit na dálnici, která vede z Amanu do Akabi. Velkou královskou cestou jsme jeli ve výšce 1500 m n. m. Pak jsme se napojili na dálnici směr Aqabi. V jižním Jordánsku je velmi málo vody. Málokdy prší a tak se tu nedá nic pěstovat. Rostou tam jen bodláky. Jordánsko je velmi mladý stát. Wadi Rum je nejmladší poušť, stále mění svou tvář. O půl druhé jsme přešli přes checkpoint a dostali jsme se k Aqabi, velkému přístavu a letišti v Jordánsku. Jeli jsme okolo koryta řeky. Za korytem byl jediný kus železnice, který tu zůstal. Hory nad námi měly černé pruhy. Z autobusu jsme viděli mezinárodní letiště, viděli jsme také Rudé moře, viděli jsme také do Izraele a na Sinajský poloostrov. Pak už na nás čekala hranice. Přes Jordánskou kontrolu jsme prošli v pohodě. Izraelská kontrola byla důkladná. Prohrabali mi důkladně batoh. Pak jsme sedli do autobusu a zamířili do Betléma. Čeká nás cesta dlouhá 320 km. Jeli jsme kolem Negevské pouště, kde jsou pod zemí ukryté laboratoře a různé výzkumné stanice. Je tam také vojenská základna. Ptala jsem se průvodce, jak mají ošetřené otevírání vzletové a přistávací plochy. Prý je to všechno ukryté ve skále, že se jim do hangáru nesesype ani zrníčko. Pohled na Negevskou poušť vyvrátil mé představy o poušti jako o lehce zvlněné krajině plné písku. Není tomu tak. Alespoň ne na Negevské poušti. Je v ní mnoho hor a relativně vysokých hor. Jež za tmy jsme se dostali k Mrtvému moři. Viděli jsme také světla na Masadě a odbočku na Qumeran. Hrobku Árona jsme bohužel neviděli (míjeli jsme ji ještě za světla, ale na Jordánské straně řeky Jordánu byl lehký opar. Také nám přestal fungovat mikrofon.) Z Jericha jsme vyli za chvíli v Jeruzalémě díky nové dálnici. Jeruzalém byl lehce zaplněn auty, tak jsme se trochu zdrželi. Na hotel jsme přijeli po osmé hodině večerní a hned jsme šli na večeři. Po večeři začalo velké balení, protože nás čekala poslední noc ve Svaté zemi. Po orientačním zvážení kufru jsem vyrazila na krátkou procházku po Betlémě.
Poslední fotka z Jordánského království. Je to Mojžíšův pramen.
Budíček byl v 7.00, odjezd byl v 8.15. První zastávka bylo Pole pastýřů. Prohlédli jsme si baziliku a kousek od ní jsme měli poslední mši svatou. Také jsme si prohlédli jeskyni, kde pastýři tu noc odpočívali. Úplně poslední zastávkou naší pouti bylo Aim Karem, rodiště sv. Jana Křtitele. Jsou tu tři druhy SPZ, červenou má policie, žlutou Izraelci a zelenou Palestinci. Auta se zelenou SPZ nesmí na Izraelské území. Ambulance jezdí na skútrech. Jeli jsme také na Mount Hertzl, kde je památník obětem holocaustu. Na místě Narození Jana Křtitele. Ta dnešní je pátá. Patří Španělům. U této baziliky je napsáno v několika světových jazycích Zachariášovo kantikum.
Zachariášovo kantikum. A česky. Je to na místě, kde bydlel Zachariáš a Alžběta.
A přidám ještě Magnifikat. Je v Aim Karem, jen na jiném místě. Na místě setkání Alžběty a Marie.
Pak jsme zamířili do baziliky Navštívění Panny Marie. Pak už jsme se rozloučili s Jeruzalémem a vydali se do Tel Avivu na letiště. Z nadmořské výšky 800 m z Efraimských hor jsme plynule klesali čtyřproudovou dálnicí do nadmořské výšky 30 m. Pan průvodce nám přidal do programu ještě místo, kde bydlel lotr z kříže. Místo se jmenuje Latrum. Pak už jsme se vydali na letiště. Cestou jsme se rozloučili s panem průvodce a panem řidičem a šli na pohovory, odbavení, prošli jsme všemi kontrolami bez problémů, dali si malou svačinku a čekali na odlet.
Jedna fotka z letiště. My jsme letěli podobným letadlem, jako je to zadní. Jen to byl Boeing. A číslo nevím.
Kolem půl páté jsme nastoupili do letadla a čekali. Měli jsme drobné zpoždění. Do Vídně jsme přiletěli relativně načas. Jen to přistání nebylo nejpříjemnější. Pěkně s námi praštil o zem. Pak už jen vyzvednout kufry, doufat, že se ty flašky vína nerozbily, rozloučit se s otcem Michalem a zamířit na autobus do Újezda, kde celá pouť oficiálně skončila.
A poslední fotka je z letadla. Přesněji fotka obrazovky. Je to předpokládaný let.
ŤAVA a ZAMUROVAT byly nejoblíbenější slova.
Děkuji Bohu, jeho synu Ježíši Kristu, Panně Marii, všem svatým a všem zúčastněným za krásnou pouť do Svaté země a Jordánského království.
Žádné komentáře:
Okomentovat