Rok se pomalu chýlí ke konci. A tento týden už svého konce skoro dosáhl. Opět je tu neděle. A co se dělo?
V pondělí jsem šla do práce. Pak domů, nakoupit a čekal na mě film. Bohužel jsem si toho všimla pozdě, takže jsem Hobita viděla tak od půlky. Ještě štěstí, že jsem na něm byla tehdy v kině na 3D. I tak jsem si to užila.
V úterý opět práce a odpočinek. Už ho potřebuju. Jen nevím, jak mám odpočívat. Jediný odpočinek se vždycky konal při mši svaté při ministrování. To už ale přes tři roky nedělám. Jen příležitostně, a to jsem spíš víc nervózní, abych na něco nezapomněla, než abych si to užila. I když si to užívám.
Ve středu jsem šla opět do práce. Odpoledne jsem šla na mši svatou. Spíš podvečer. Liturgie taková, jaká je tu u nás obvyklá. Tudíš nic moc, dalo by se říct. Je tam toho hodně, co by šlo vylepšit a zlepšit. Ale mě nikdo neposlouchá. Navíc bych docela ocenila, kdyby se památky a nezávazné památky byly v ohláškách. Zvláště ty nezávazné. Pak nevím, jaký mám hledat žalm. A nechce se mi kvůli tomu stále chodit do sakristie, když tam není kněz, protože tam mi nic neřeknou. Neví to.
Ve čtvrtek byl státní svátek. A média nám to dávala dost jasně najevo. Bylo to až otravné. Beru, je třeba znát svou minulost, ale takhle moc to probírat opravdu nemuseli.
V pátek byl normální pracovní den, ale já jsem do práce nemusela. Místo toho jsem si šla jen zalít květinky do třídy. Odpoledne jsem šla na mši svatou. Liturgie v normě. Nijak se nevyvíjí, ani k lepšímu, bohužel, ani k horšímu, bohudík.
V sobotu jsem nevytáhla paty z domu. Jen na chvíli jsem šla na procházku, ale začalo moc pršet, tak jsem to zabalila. Jinak jsem si po dlouhé době zahrála hru Hobit a pak i novou hru od minulých Vánoc Jižní Morava. Docela dost jsme se u toho nasmáli. Jen Aktivity nechtěl nikdo hrát.
V neděli jsem byla opět na mši svaté. Byla slavnost Ježíše Krista Krále. A zpíval sbor. Tak jsem měla svům způsobem klid a pokoj. Ale i tak jsem zpívala. Jen mě opět zarazila liturgie.
LITURGICKÁ POZNÁMKA:Zvláště u navikuláře. Opět se stalo to, co posledně a předtím také. Navikulář si po okuřování lidu pěkně odložil navikuli a šel si zvonit. Opravdu to nechápu. Kdybych tam byla jí, tak dostane na výběr, buď zvonit, nebo navikuli. Oboje nejde. Tak proč???
Také jsem se zeptala, zda už proběhly jedny křtiny. Prý už proběhly, ale ne tak, jak si všichni představovali. Naštěstí jsem tam nebyla. Trpěla bych. Opět. Rubriky nebyly dodrženy. Ale kdo dneska něco dodržuje? Zákony jsou od toho, abychom je porušovali, že?
A to je to, co mě štve. Proto jsem se rozhodla, že budu studovat teologii a že moje bakalářka bude z liturgiky.
U sboru mě dneska mrzelo, že nezazpívali hymnu k Roku milosrdenstí. Proč by ji ale měli zpívat? Protože Rok milosrdenství právě končí. Ale Boží milosrdenství nekončí. Taky nikdy nezpívali Miseri cordes sicut Pater, což je velmi pěkný zpěv. Ale já to neovlivním.
Odpoledne jsem měla krátkou návštěvu a pak jsem se věnovala adventu. Vytvářela jsem adventní věnce. Celkem mám dělat tři. Stihla jsem jen dva. Ale mám ještě týden na ten poslední, takže času dost.
Teď přidám fotky již existujících a hotových věnců.
Tenhle půjde z domu.
A druhý zůstane doma.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže přeji krásný poslední týden liturgického roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat