Opět neděle. Celý týden byl docela zajímavý. A začnu od pondělka, jak jinak, že?
V pondělí jsem šla do práce. Ptala jsem se na spoutu věcí, ohledně exkurze. A taky jsem dostala zprávu, že budu mít hospitaci druhý den. Super. Snad to nedopadne až tak špatně, jako posledně. To už jsem neměla sílu na to vzdorovat ani něco změnit.
V úterý jsem měla tu hospitaci, aneb jak říkají doma hospitalizaci. Nebojte, v nemocnici jsem neskončila. Hodina proběhla v klidu a pohodě, ale přece tam byly chyby. Odpoledne jsem jela na výlet. Jela jsem na druhý pokus na konzultaci ohledně mé budoucí bakalářské práce. A je to doma. Vedoucí práce zajištěn a téma snad taky. A bude to liturgika. Hurá.... A mělo by to být i téma, které jsem měla namyšlené jako první. Tak a může se začít psát.
Ve středu jsem byla v práci dlouho. Vlastně jsem byla v práci dlouho i v pondělí, ale ve středu to bylo delší. Aspoň jsem si to myslela. Večer jsem šla na mši. A hrála jsem. Jen preludium, ale hrála jsem. Pak jsem rychle utíkala domů, protože byla zima. To byla už i při cestě tam, ale zpět to bylo horší. Aspoň pocitově.
Ve čtvrtek jsem opět pracovala.
V pátek jsem opět pracovala. A taky jsem se těšila, že půjdu k volbám jen v tričku a pantoflích. Volební místnost mám totiž v budově mé práce. Bohužel k volbám jsem šla v bundě, mikině a botech. Tak snad příště.V pátek jsem byla na mši. Opět jsem se setkala s úklonou ambonu před evangeliem. Stále to nechápu. Orchestr nebyl, tak jsem byla relativně brzy doma. Snažila jsem se učit, snad si něco pamatuji. Po pravdě mě ta filosofie vůbec nebaví. Hlavně některé věci naprosto nechápu.
V sobotu jsem byla doma. Nic moc jsem nedělala. Jen jsem si vzala domů práci s tím, že napíšu hodnocení žáků. Hodnocení jsem napsala do počítače, teď je ještě vytisknout a přepsat do žákovských.
Večer florbal nebyl. Bylo by nás málo, tak jsem to zrušila. Místo toho jsem se dívala na Pevnost Boyard. Celkem to šlo.
V neděli jsem byla na mši. Všechno probíhalo normálně. První věc mě zarazila před evangeliem. Stalo se to, co už v pátek. Pokleknutí před svatostánkem a pak modlitba u ambonu. Trochu a stále nechápu. Třeba budu mít možnost se na to zeptat a třeba i dostanu teologický liturgický výklad toho, proč to tak je. Další věc, která mě dost překvapila, byla na liturgickou poznámku.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Nechápu, jak se mohlo stát, že nikdo nerozložil korporál a kalich na oltář při obětním průvodu? Že šli všichni ministranti po sbírce neomlouvá. Důležitější než sbírka je to, proč vlastně chodíme na mše, tj. nejsvětěší oběť Kristova zpřítomněná nekrvavým způsobem proměněním chleba a vína v Tělo a Krev Krista. A k tomu je třeba něco nachystat. A mimochodem, ministrantů tam bylo dost. Jestli nejsou schopni se domluvit, kdo co bude dělat, tak by tam měl být někdo, kdo liturgii aspoň trochu chápe a je schopen v nejhorším případě zajistit něco, co se nedomluvilo.
Jenže cit pro liturgii je velmi vzácný. Aspoň jsem to ze svého pozorování zjistila.
Po mši jsem se dívala už tradičně na Cirkus Humberto. A dívám se na to hlavně kvůli té hudbě. Naprosto dokonalé hudbě. Měla jsem tu čest ji i hrát osobně na violu. To byly nejkrásnější koncerty. Velký orchestr, filmová hudba, viola a já.
Odpoledne jsem byla doma a taky jsem neudělala chybu. Na zahradě brácha objevil ježky. Tak tu mám pár fotek, ale dám je do zvláštního článku pro Ježurku. Odkaz na článek je ZDE.
Tak, teď už víte, co dělám, když se mi nechce se učit nebo pracovat. I když práci už mám svým způsobem hotovou. Jen to přepsat. A pak se naplno věnovat filosofii. Nějak ji zvládnu, chci ji zvládnout. Celou teologii chci vystudovat a hlavně chci napsat bakalářku na liturgiku.
Jinak odpoledne probíhalo více méně jednotvárně. Stihla jsem aspoň konec třetího (bohužel až třetího) dílu Pána prstenů a pak jsem spokojeně čekala na vrchol dostihové sezóny. Na hlavní dostih Velké pardubické. Pak už jsem se psychicky připravovala na další pracovní týden.
Jinak jsem od pondělka pomalu vůbec nesáhla na Pána prstenů. Proč? Protože jsem se odhodlala a začala se učit filosofii. Taky k tomu vyšel článek. Přečíst si ho můžete ZDE.
Nakonec přidám jednu příhodu z práce. Po té hospitaci za mnou přišla jedna žačka a ptá se mě, proč jsem jim neřekla, že někdo přijde. Po mé odpovědi, že to vědět nemusí mi řekla, že kdyby to věděla, tak by se víc "vyfintila"... Aneb myšlení prepubertálních holek. No nic.
A to bude pro dnešek asi všechno.
Krásný zbytek neděle a další týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat