Tak je tu opět neděle a dneska jsem si potvrdila, proč se netěším na Velikonoce. Není to tím, že bych se bála, že dostanu na zadek. Tím to opravdu není. S tím už jsem se smířila a nevadí mi to. Nehledě na to, že na mě moc kluků nepřijde.
Ale teď pěkně od pondělí. Velikonoce nechám až na další neděli.
V pondělí jsem byla opět v práci. Nic moc zvláštního se neudálo. Jen to, že venku bylo pěkně a já naměřila přes třicet stupňů na teploměru. Koneckonců vyšel kvůli tomu článek. Tak si jej můžete přečíst.
Večer jsem se učila. Spíš se snažila se učit.
V úterý na mě ráno čekalo překvapení. Bylo bílo. Ale dlouho to bílo nevydrželo. Odpoledně už bylo naprosto normálně zamračeno. Vyšel o tom také článek. Odpoledne jsem se snažila se učit a odevzdat úkol do fundamentální teologie. No nepovedlo se.
Večer jsem byla na mši svaté. Užívala jsem si to, jak jen to šlo. Pak jsem se učila.
Ve středu jsem opět pracovala. A učila se. Taky jsem nafotila květinky z květinářství. O tom také vyšel článek.
Ve čtvrtek jsem pracovala a učila se a taky jsem byla na mši. Ve čtvrtek jsem přerušila denní vydávání článků. Nebylo moc o čem psát.
V pátek jsem pracovala a jela domů. Chtěla jsem stihnout mši svatou, tak jsem spěchala. Přijela jsem dřív než normálně.
Mši svatou jsem stihla v pohodě. Zazpívala jsem si žalm. Jinak jsem nic moc jiného kromě zpěvu nedělala.
Pak jsem byla v orchestru a bohužel naposledy na celý měsíc. Večer jsem se snažila se ještě doučit to, co jsem nestihla v předchozích čtrnácti dnech.
V sobotu jsem bohužel nemohla jít na mši na slavnost. Jela jsem na zkoušku do školy. Cesta probíhala v pohodě a klidu. V Olomouci jsem se setkala s cizinci, kteří chtěli ke sloupu Nejsvětější trojice. Tak jsem byla ochotná jet s nimi na zastávku, kde jsem měla vystupovat. Bohužel si zapomněli koupit jízdenku a jako naschvál musel jet revizor. Tak si hned na další zastávce vystoupili a já jsem pokračovala sama. Teda sama ne, ale s kolegyní.
Na zkoušku jsem čekala o hodinu déle než jsem měla. Byla jsem smířená s tím, že autobus před půl čtvrtou nestihnu. Tak už jsem si plánovala, že si zajdu do města. Netušila jsem však, že nás vyučující bude na zkoušce dusit dvě hodiny. Sotva jsem stihla ten bud s 17.20. Ještěže se mnou šla kolegyně a svezla mě autem k nástupišti autobusu. Naštěstí měli posledních pár míst volných. Takže jsem frčela domů. Cesta probíhala taky vklidu. Seděla jsem až na konci autobusu a překvapivě jsem cestu přežila a dokonce jsem se i pomodlila modlitbu se čtením. Taky jsem se dívala z okna a neodolala. Fotila jsem. Fotky budou v galerii a přemýšlím, že vytvořím novou složku s názvem Z autobusu. Uvidíme.
Jinak, zkoušku z Českých církevních dějin jsem nedala. Kvůli jedné hloupé otázce, které jsem nerozuměla a vyučující nebyla schopná se zeptat jinak. Do teď nevím, co chtěla slyšet. A vytáhla jsem si Husovy předchůdce, Jana Husa a husitství. A neříkejte mi, že o Husovi se loni mluvilo pořád. Já to vím, jen jsem to nevnímala, protože jsem měla trochu jiné starosti. Učila jsem se na státnice. Ale v Husinci jsem byla. Jen mě tehdy nenapadlo si všechno nafotit. Bohužel.
Domů jsem dojela v pohodě a načas.
V neděli jsem šla na mši. A hned při cestě na mě čekalo malé překvapení. Spatřila jsem malou myšku.
Další fotky jsou v galerii ve Všehochuti. Stejně tak také najdete fotky Z autobusu.
Na mši jsem se těšila. Byla květná neděle. Je to připomínka slavného příjezdu Krista do Jeruzaléma. Ach, jak tam bylo krásně... Hned bych se tam vrátila. Největší vzrůšo bylo ve chvíli, kdy se za mnou objevili tři malí kluci a lepili se mi na batoh. Proč asi? Aby si něco přivydělali krádeží. Ale i kdyby se mi do batohu dostali, tak by tam nic cenného, jako peníze, foťák nebo mobil, nenašli.
No teď se vrátím k dnešní liturgii. Začínat měla mimo presbytář a nejlépe mimo kostel. Což bylo. Průvodem se kněz i lid vrátili do kostela, vynechalo se Kyrie a hned se četla čtení a zpíval žalm. Místo evangelia se četly pašije. Evangelium totiž bylo čteno mimo kostel. V našem případě na hřbitově. Po pašijích byla krátká homilie. Pak následovalo Credo a přímluvy. A tady se najednou stal zádrhel. Mše svatá už probíhala normálně, jako každou neděli. Ale i přesto se stala někde nějaká chyba.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Milí mladí ministranti zapomněli, že k bohoslužbě oběti potřebuje kněz korporál, pallu, paténu, purifikatorium a kalich. Když kněz došel k oltáři s obětními dary, neměl je kam položit. Pokynul tedy ministrantovi. Nic. Tak položil misku s hostiemi na oltář a došel si pro kalich sám. Trapas.
LP.: Dneska se kouřilo, takže se okouřily dary a hle... zase došlo k chybě v systému. Misálista sice dal misál, ale kněz chtěl i ten druhý. To už je tase, že jsou na oltáři dva misály. To už jsem tu několikrát řešila, ale nevyřešila. No, prostě ministrant misálista dostal pokyn, že má donést i ten druhý, zpívaný misál, ale nic. Opět si pro něj musel dojít kněz sám. Pak byl chvíli klid od takových kopanců.
LP.: Je tedy pravda, že mám co říkat, když jsem jednou v neděli vynechala Credo, ale na svou obranu můžu říct, že jsem tehdy ministrovala nějakou třetí nebo čtvrtou neděli. A přede mší do mě někdo hustil, že spěcháme. Tak jsem to vynechala.
LP.: Poslední kopanec byl ten, že se zapomněly donést ohlášky. Nevím, kdo chystal na mši, ale tohle má být nachystáno přede mší u sedes. Většinou má na starosti ohlášky misálista, aby je rychle podal knězi, pokud je nečte ministrant od ambonu. Pro ně si musel kněz taky sám. Jejda, ten se dneska nachodil...
Odpoledne jsem psala článek a balila se na byt. Samozřejmě jsem se také musela nachystat na pondělí do práce. A taky jsem se snažila dostat se z šoku ze mše svaté. Ano, opravdu mám z takových kopanců šoky.
A ještě jeden šok byl. Když jsem se podívala na číselník s číslem písně.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: 707. Proč? Že se v ní zpívá Ježíši, Králi, nebe u země? Ale do háje, vždyť je stále doba postní a mají se hrát postní písně. Dívala jsem se do direktáře pro varhaníky a bylo tam číslo 318. V této písni, 318, se také zpívá o Králi. Problém je v tom, že lidé ji neumí. Já také ne, ale pro mě není problém se ji naučit. A že se to zpívá každoročně? Že to vždycky tak bylo? To není argument. Myslím se, že liturgická doba a její charakteristický ráz by se měl dodržovat. někdy mi přijde, že si někdo dělá z liturgie holubník.
Dávám sem odkaz přímo na tu píseň, která byla napsaná v direktáři na začátek dnešní liturgie. Ostatní písně, které se mohou hrát di nepamatuji. ODKAZ.
Dávám sem odkaz na jednu situaci se Svatým otcem. Ještě to byl Benedikt XVI. Takhle by měli reagovat všichni ministranti. ODKAZ. Milí zlatí, poučte se, ať je liturgie tak krásná, jak má být.
A to bude pro dnešek všechno. Tak přeji krásný další týden. Tentokrát už je to Svatý týden. Ve čtvrtek je Missa chrismatis, na kterou se neskutečně těším. Na večerní obřady už se tak moc netěším. Bojím se, že liturgie bude totálně zprzněná. A omlouvám se za to slovo, ale jiné mě nenapadá. Navíc je to pravda. Ale třeba budu naopak příjemně překvapená, jak všechno půjde hladce a výborně. Uvidíme.
A jdu se učit.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat