Tak poslední týden tohoto roku je snad úspěšně za námi. Možná úspěšně, možná neúspěšně. Přeberte si to jak chcete. A co se dělo? Řekla bych nic moc, ale to přece nejde. Vždyť byly Vánoce a s nimi i liturgie.
V pondělí jsem byla doma. Balila jsem dárky až se ze mě kouřilo. Nešlo mi to. Vždycky mě to baví, ale letos to byla otrava. Tolik balícího papíru jsem nezničila za celý svůj život. No, pak jsem umyla v pokoji okno a dala do něj výzdobu. V úterý jsem byla doma. Spíš jsem jela nakupovat, ať nemusím do obchodu na Štědrý den. Nakoupila jsem vše potřebné a do večera se flákala. Ne to fakt ne. Uklízela jsem. Ve středu byl Štědrý den. Dárky až na pár věcí byly zabalené. Ve středu byl ten den, kdy se dárky dávají a dostávají. Ráno jsem si přivstala, protože dávali pohádku Popelku z roku 1969, tak jsem se chtěla podívat. Pak jsem bohužel do toho obchodu musela. Koupit bílou svíčku. Pak už jsem nikam nešla. Zdobila jsem stromeček, ujídala kolekci a pak zdobila stromeček u babičky a silně ujídala kolekci. A pak už jen čekala na večer. Po výborném kapru jsme se šli podívat pod stromeček, zda se tam už něco objevilo. A ejhle, ono se objevilo. Dostala jsem novou myš k počítači, bezdrátovou, taky halenky, ponožky, jsou krásné pruhované, novou čepel na florbalku, protože tu starou jsem nalomila, a taky krásný přívěšek andílka. O toho se musím prostřednictvím fotky podělit.
Večer jsem byla na mši, na vigilii. Málem jsem tam nešla. Nějak jsem se přestala kontrolovat a pojídala a pojídla cukroví až mi bylo zase špatně. Budu si muset víc hlídat, kolik toho sním. Nicméně na mši jsem byla. Liturgii jsem sledovala, ale soustředila jsem se i na to podstatnější. Takže ani na Vánoce si nedám pokoj.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Jen taková praktická drobnost. Když jsou dva misály, z toho jeden zpívaný, tak se na mensu dává pouze ten zpívaný. Je v něm všechno, co se týká bohoslužby oběti. Od superoblaty po modlitby k purifikaci misky, patén a kalicha a možná ještě dál. Myslím, že až po slavnostní požehnání. Z hlavy to fakt nevím a nemůžu do něj nahlédnout. Škoda. Jinak liturgie proběhla jako normálně. Ve čtvrtek jsem byla na slavnosti Narození Páně. Vše svatá proběhla stejně jako na vigilii. Jen preface byla jiná a ordinarium taky. Ale nehrála jsem. Odpoledne jsem byla ještě na besídce u jesliček. Pak už jsem spokojeně seděla doma na zadku. V pátek jsem ráno byla na mši svaté. Svátek svatého Štěpána, prvomučedníka. Byla by ostuda neoslavit jej mší svatou. Nějak jsem ji ale bohužel nevnímala. Bylo mi příšerně špatně. Myslela jsem si i, že po přijímání odejdu. Vydržela jsem až do konce.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Taky jsem si všimla jedné věci před slavnostním požehnáním. Neříkal tam větu, která se říká před samotným požehnáním. Je tam věta "Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání." Je to docela škoda. Lidé pak očekávají, že bude jen klasické propuštění lidu a ono nic. Pak to jednotlivé Amen mezi modlitbami se vztaženýma rukama je takové nejisté.
V pátek jsem měla hrát, ale nehrála jsem. Mistr varhaník i já jsme nachcípaní a nikdo jiný nedošel, tak se rozhodlo po zralé úvaze, že hrát nebudu, že budu radši zpívat. Zahrála jsem si jen Pater Noster. Překvapivě jsem zvládla i první rychlou výměnu akordů. Taky mě mistr varhaník donutil si ji přehrát. Odpoledne jsem byla doma a byla jsem ráda. Po celých třech dnech jsem byla nějaká unavená. Tak jsem celé odpoledne četla Příručku pro varhaníky. V sobotu jsem se trochu prospala. Pak se uklízelo, ale ne nijak moc, jen se vysálo. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát. Nemám ráda pozdní hraní. Ještě to jde od půl třetí, ale od půl čtvrté už to nebylo nic moc. Ale co jsem měla dělat. Cvičit se musí. Pak jsem byla na mši svaté a opět tu bude........
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Schválně jsem se podívala do direktáře a hle. Byl sice svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty, ale svátek se měl slavit jen ráno. Mše svatá byla až večer. Tudíž měla být z vigilie. Vzpomněla jsem si, jak jednou byla vigilie ze svátku, který vigilii nemá. Taky jsem o tom psala, jen nevím, kde. Přidávám foto z direktáře. Poslední dobou mě baví jej fotit. Dnes ale foťákem.
První část.
A druhá část. Samozřejmě neměli nové Obřady žehnání. Škoda, asi se toho nikdy v životě nedočkám. Přeřadit na jedničku nejde, zasekla se spojka. (ironie) Ale na druhou stranu, aspoň byla správná liturgická barva a žehnací modlitba byla na konci mše svaté před požehnáním.
Večer jsem byla doma. Florbal nebyl, neb jsou prázdniny. Nebyla jsem ovšem ušetřena nevolnosti. Už se z těch stavů asi zblázním. Nejspíš na mě čekají každý den, jen si pokaždé vyberou jinou dobu. Někdy je to ráno, někdy večer. Je zajímavé, že v poledne nikdy, ale nesmím to zakřiknout a zaťukat do dřeva. (Au moje hlava.) V neděli jsem byla na mši svaté. Hrála jsem. Dohrála jsem, ale s velkými a poznatelnými chybami. Nejsem na to hrdá, spíš naopak. Nejraději bych se nechala zastřelit a zahrabat. Taky mi zase bylo špatně. A to jsem toho moc nesnědla. A nebylo to z hladu. Vzbudila jsem se do bíla. Venku sněžilo a nasněžilo, tak dva centimetry, a u muzea tři. (To nevím, nebyla jsem tam, ale vzpomněla jsem si na Ladovskou zimu od Nohavici.) Když jsem hrála, bylo mi fest špatně. Asi jsem za manuály neměla lézt, ale stalo se. Možná mám strach, co nový rok přinese. Tak neudělám státnice, no a co? Tak je udělám v září. Na mši svaté byli dva kněží. Docela zajímavé. Opět jsem ale rostla z liturgie. A proto bude.........
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Už čtvrtá. Ignorace mensy stále pokračuje. Škoda. Chtělo by to pro ministranty povinně přečíst IGMR. A někdy nejen pro ministranty. A snad už poslední.
Odpoledne jsem se kochala sněhem. Dočetla jsem příručku pro varhaníky a sledovala Pevnost Boyard. Po dlouhé době.
Tak to bude pro dnešek a letošní rok vše. Přeji krásný zbytek roku 2014 a úspěšný vstup do roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat