21. týden 2014

Tak neděle je opět tu.

Přes týden jsem se snažila učit se literaturu pro děti a mládež. Říkala jsem si, že týden je docela dost dlouhá doba. Ve středu už jsem začala být trochu nervózní z toho, že za dva dny už je pátek. Taky jsem se musela sbalit do Újezda. Ve čtvrtek jsem jela do Olomouce. V pátek jsem se dočkala té zkoušky. Snad jsem ji dala. Výsledek ještě neznám. Cesta domů klapla dle plánu. Stihla jsem bus, který jsem měla. Doma jsem byla tak hodinu a pak hurá s dětmi do Újezda. Celý víkend byl naprosto super. Po roce jsem stoupla na kolečkové brusle a překvapivě nespadla. A prý jsem jezdila rychle. V neděli jsem byla přizvána do sboru, tak jsem si zazpívala. Celá mše a liturgie byla moc krásná. Pak už se muselo uklízet. Večer jsem šla ještě na zpívané Mariánské nešpory. Pak jsem taky zamířila ku domovu. Nechtělo se mi. Komu by se taky chtělo? Super nálada, super lidi. Děkuji Vám všem.

Vaše Vanimaré

20. týden 2014

Tak neděle. Hned na začátku upozorním všechny čtenáře, že pokud chtějí vulgárně, či jinak neslušně komentovat nebo napadat článek, jeho komentář bude smazán. Také budou mazány komentáře, které se netýkají textu či fotografií. Děkuji.

A co bylo? Od pondělka jsem byla opět v Olomouci. Měla jsem jen dvě hodiny, a to kreativní práci s textilem a pak moji oblíbenou liturgickou hudbu a zpěv. V první hodině jsem dodělávala voskovou batiku.

V úterý jsem měla celý den volno. Teda až na odpoledne. To jsem byla zpívat na mši. Ve středu jsem navšívila výstavu (Ne)viditelná Olomouc. Jednalo se o výstavu z části v naprosté tmě. Já jsem prvně šla do té světlé čássti, kde jsem si mohla prohlédnout výrobky a výtvory telěsně hendikepovaných lidí a také kompenzační pomůcky pro nevidomé. Zkusila si napsat jméno a Pichtově psacím stroji. Pak přišla naše průvodkyně, nevidomá paní, a zavedla mě a kolegyni do tmavé části výstavy. Navzájem jsme se představily a pak už se šlo k exponátům. Byla to zárověň i taková poznávací výstava, kdy vám průvodkyně řekla, kde máte rukama hledat daný předmět či model. V další části tmavé části jsem měla za úkol projít překážkovou dráhu pomocí hmatové lišty na zemi. V další části jsem opět poznávala předměty dle hmatu a později i podle čichu. Z této vyýstavy nemám žádné fotky. Odpoledne jsem ještě navštívila Vlastivědné muzeum v Olomouci a jeho interaktivní výstavu o přírodě. Z toho nějaké fotky mám, ale jsou většinou rozmazané. Také jsem navštívila expozici Giganti doby ledové, Od kolébky po smrt a nějakou expozici 15 stolení města Olomouce.

Fotky jsou nedokonalé, bylo tam občas docela špatné světlo a třepaly se mi ruce, tak se omlouvám. Další fotky jsou zde.

A nastal čtvrtek. Byl trochu náročnější. Ráno jsem byla v rámci jednoho předmětu na Sluňákově (Centrum ekologických aktivit města Olomouce) na metodickém semináři. Odpoledne jsem ještě v rámci toho samého předmětu navšívila čistírnu odpadních vod v Olomouci. Exkurze byla zajímavá, člověk si uvědomí, co všechno by neměl házet do kanálu, toalety a odpadů. Po uřčité době strávené v blízkosti všech silně zapáchajících odpadů jsem si myslela, že jsem tam s těmi odpadky zanechala i své čichové buňky. Naštěstí ne. A v pátek jsem se flákala. Byla jsem na chvíli hrát na varhany, zpívat a pak hrát na violu. V sobotu jsem měla výlet do Olomouce. Ne vlakem, ale autem. Odvezla jsem odtud skoro všechny věci až na nějaké nutnosti. Večer jsem byla na florbale. Celkem jsem si zahrála. A v neděli jsem jen zpívala.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Přeji všem krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Cesta do města

Po dlouhé době další část. Možná poslední z této části příběhu. Nic moc se tam neděje, tak si myslím, že nemá moc cenu psát tuto pasáž z pohledu druhé osoby. Přeji příjemné počtení.

V.

Nesledoval jsem Frona, co dělá.

"Obvaz ti ještě zůstane. Jinak se to dobře hojí."pracoval dál, "Tak, teď už můžeme vyrazit." Fron balil lékárničku. Jek se snažil Ari pomoct.

19. týden 2014

Tak uběhl poslední výukový týden. Teď už mě a mnoho dlaších studentů čeká zápočtový týden a zkouškové. ALe teď zpátky k uběhlému týdnu. Od pondělí jsem byla ve škole. Naštěstí se jeden seminář a jedna přednáška nekonala, takže jsem mohla jít spokojeně na oběd do menzy. V úterý jsem byla ve škole na všech přemdětech, kromě přednášky z didaktiky matematiky. Večer mě čekala účast na mši svaté v katedrále sv. Václava v Olomouci. Byla městská pouť k sv. Janu Sarkaderovi. Zúčastnila se jí česká biskupská konference v čele s kardinálem Dominikem Dukou. Zpívala jsem se sborem tvořeným z mých kolegů ze studijní skupiny a s bohoslovci. Ti se také nacházeli u oltáře a přisluhovali. Liturgie byla moc krásná. Škoda, že už tam příští rok nebudu. Docela jsem si to užila. Biskupů jsem napočítala dvanáct. Ve středu jsem byla jen na jedné hodině a pak jsem jela vlakem domů. Ve čtvrtek jsem měla volno. Využila jsem toho, že se ještě nemusím učit, tak jsem vytáhla knížku a četla. Přečetla jsem ji více méně celou. Měla jsem ji už délo rozečtenou a dočetla jsem ji. Hned jsem na ni se svou četbou navázala druhým dílem. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne. V pátek jsem byla dopoledne doma. Odpoledne jsem zamířila do kostela hrát na varhany a zpívat na mši. K večeru jsem hrála asi dvě hodiny střídavě na violu a housle. Skoro jsem necítila malíček na levé ruce. Ještěže jsem pravák a můžu psát. V sobotu jsem pokračovala v hraní na varhany, asi dvě hodiny. Po té době mi začínalo být zima v kostele. Naštěstí jsem se vybavila svetrem. Odpoledne jsem byla doma. Chvíli jsem si četla, chvíli jsem pomáhala na zahradě. Večer jsem šla na florbal. Dala jsem si tři góly a mohla jsem spokojeně odejít. Prsty i nohy zůstaly celé. V neděli jsem hrála. No, pokud se tomu dalo tak říkat. Měla jsem hrát celé ordinárium a Aleluja před evangeliem. Kyrie jsem dohrála v pohodě. První sek a chyba byla v Gloria, kdy jsem se netrefila na klávesu. Zbytek už byl dobrý (dohrála jsem do konce). Ve verši před evangeliem jsem omylem pokaždé zapomněla na to jedno f v pravé ruce, ale to, co jsem tam místo toho hrála, ladilo také. V Krédu jsem se zamotala až ke konci, ale také jsem dohrála. Svatý byl v pohodě. Překvapivě. Beránek na tom byl hůř, hlavně co se týče třetí třetiny. Ale i z toho jsem se vzpamatovala a nakonec dohrála. Po mši svaté jsem ještě svá chybová místa musela zahrát a cítit se u toho uvolněně. Odpoledne jsem dočítala knihu a asi půl hodiny se prospala. Knížku jsem dočetla, sice trochu za pochodu, ale dočetla. Skončilo to tak nějak rozporuplně. Elfka, o kterou celou tu sérii šlo, se nakonec stala královnou celého Albenu. Pak se musela rozloučit se svým nejmilejším. Pak jsem musela vyrazit směr Olomouc. Ve vlaku jsem potkala jednu moc milou paní, která si se mnou povídala o hudbě a hlavně o hudebních nástrojích. Že prý nemůžu být moc hluchá, když hraju na housle, a že obdivuje varhaníky, že dokáží hrát i nohama. Na druhou stranu, proč nezapojit do hry na nástroj celé tělo, že?

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

P. S.: Pro komentující z minulého týdne: Potrefená husa nejvíc zakejhá.

V.

18. týden 2014

Tak je tu opět neděle, a ne ledajaká. Já jsem po sedmi měsících a šesti dnech ministrovala. Hurá.

Ale teď od pondělí. V pondělí jsem utíkala do školy. Byla jsem tam až do večera. V poslední hodině jsem se dozvěděla jednu naprosto úžasnou věc. V Olomouci by měl být v úterý kardinál Duka a měl by sloužit mši svatou, při které budu zpívat. V úterý jsem šla do školy jen na jednu hodinu a tou byla didaktika angličtiny. Ve středu jsem měla jen multikultruní výchovu a pak seminář z didaktiky matematiky. Ve tři jsem frčela domů. Večer jsem ještě stihla mši svatou, ale nehrála jsem. Ve čtvrtek jsem byla doma a snažila se učit. Taky bylo venku hezky, tak jsem vzala pejsáčka a vyrazila do přírody. V pátek to s počasím vypadalo trochu jinak. Dopoledne jsem byla doma a bylo ještě hezky. Obědvala jsem ještě venku. Po obědě jsem vyrazila s bratrem do Ivančic, abych si koupila šaty na koncert. Pak jsem šla na chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát na violu do komorňáku. Večer jsem ještě měla náladu na děti a šla vyrábět quilling (nevím, jak se to píše). Pak to přišlo, bouřka a déšť. A pěkný... No, já si vybrala vhodnou chvíli, kdy skoro nepršelo a došla relativně suchá domů. V sobotu jsem dopoledne asi dvě hodiny hrála na varhany pod dohledem zkušeného varhaníka. Odpoledne jsem uklízela a uklízela. Taky jsem čekala jeden důležitý email, který došel až večer. Ale přečetla jsem si ho. Byl vněm popsán nedělnlní obřad křtu s biřmováním. Na neděli jsem toho moc nenaspala. Byla jsem nervózní. Zasvěcení ví, z čeho. Naštěstí pro mě se nedostavil, ale vím, že už to určitě ví a celá neděle bude mít ještě dohru. Nejspíš v pátek. Dopoledne jsem byla na mši. A byla to sláva. Po dlouhé době se na liturgii dalo dívat. Ano, ministrovala jsem. Nedošlo k žádné liturgické chybě, až na toho jednoho ministranta, co se stále klaní svatostánku (Před svatostánkem, pokud je v presbytáři, se pokleká jen mimo mši svatou. Během mše svaté se všichni klaní hluboce oltáři, kde se zpřítomňuje oběť Krista.). Byla jsem šťastná, aspoň na tu malou chvíli. Křest proběhl v pohodě, jsem jsem trochu pozapomněla na vodu, která je velmi důležitá, ale napravila jsem to včas a došla pro kolegu ministranta, aby už vyrazil. Pak následovala eucharistická modlitba číslo jedna, což je ta nejkrásnější modlitba ze všech. Hlavně jsou tam různé vsuvky, na které musím dávat pozor. Zbytek mše proběhl v pohodě. Pak jsem jela na oběd ke známým a hurá do školy. Cesta do školy byla také zajímavá. Do Nezamyslic byla výluka, tak jsem musela autobusem.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem, krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

Rok od pouti do Lurd a Fátimy

Teď nastalo nějaké divné období. Stále vzpomínám na loňský rok, kdy jsem byla šťastná. V tuto dobu, přesně tento den jsem možná usínala někde kousek od Barcelony. Byl to tří hvězdičkový hotel. Celou pouť si můžete přečíst na blogu. A zde jsou fotky mého všudypřítomného zápisníku. Po roce...

Vzpomínám....a moc ráda. Byly to jedny z nejkrásnějších dní v životě.

Fotky jsou pořízeny mobilem, takže se omlouvám za kvalitu.

Vaše Vanimaré