Probudila jsem se s myšlenkou na Bera. Oči se mi zalily slzami. Utěšila mě ale skutečnost, že jej večer uvidím. Snad. Nasnídala jsem se sama. Celé dopoledne se hustě sypal sníh. Na projížďku jsem nemohla. Jen jsem přeběhla přes dvůr do stájí, abych se postarala o Lafa. Věnovala jsem se mu celé dopoledne. Po obědě jsem si sedla na postel a vrhla se na knížky. Asi po hodině někdo zaklepal na dveře.
"Ari? Spíš?"ozval se Fron.
"Ne, pojď dál."zvedla jsem hlavu od stránek knížky. Fron vešel a posadil se ke mně na postel.
"Jak se máš?"
"Jde to. Mohlo by být i hůř."pousmála jsem se.
"Nechceš se trochu odreagovat?"
"Co máš na mysli?"
"Pořádnou zimní zábavu."usmál se.
"Koulovačka, stavba postaviček ze sněhu?"
"Přesně tohle."usmál se Fron. Svěsila jsem hlavu. Moc se mi nechtělo. "No tak, Ari. Potřebuješ zapomenout. On se vrátí a v pořádku."vstal a podal mi ruku. Ukecal mě. Vstala jsem, ze skříně jsem si vzala teplé pončo a následovala Frona ven. Původně jsem myslela, že budeme na dvoře, ale Fron si to zamířil do ulic.
"Kde chceš prohrát koulovačku, když ne na vlastním dvoře?"zeptala jsem se.
"Kdo říkal, že budeš proti mně?"
"Aha? To jsem předpokládala."
"Tak to tě asi zklamu."dovedl mě na větší prostranství, kde už bylo několik elfů rozdělených na dvě skupiny, většinou mužského pohlaví. Ženy se tomuto sportu vyhýbaly. Dodnes nechápu proč. Dostali jsme na ruku červené stuhy a přiřadili se k ostatním s červenou stuhou. Všem se vysvětlili pravidla, platné a neplatné zásahy a zásahy, které vedou k odebrání života tomu, kdo házel. Mezi takové zásahy patřila převážně hlava. Chvíli jsme v družstvu řešili taktiku a strategii a pak se začalo hrát. Hned na začátku jsem dokázala zasáhnout tři protihráče do hrudi, což byla smrtelná rána a zasažený musel do své pevnosti pro "nový život". Čtvrtého jsem však těsně minula, ale on neminul. Musela jsem se stáhnout. Chvíli mě tam zdrželi a pak jsem se opět vrátila do hry. Opět jsem tam dlouho nevydržela a vracela se na výchozí pozici. Při třetím návratu jsem si všimla skupiny jezdců. Zastavila jsem se. Rozpoznávala jsem stejnokroj domobrany. - Vrátili se. - blesklo mi hlavou. Hru jsem pustila z hlavy.
"Ari. Hrajeme."probudil mě Fron.
"Oni se vrátili."řekla jsem.
Fron se podíval mým směrem. Jezdci zmizeli v lese, pravděpodobně jeli informovat krále. Vrátila jsem se do hry. Ještě dvakrát jsem byla zasažena do "smrtelné" zóny a musela se vrátit. Pak se od města vyřídil jeden jezdec a zamířil si to rovnou ke sněhovému bojišti. Poznala jsem v jezdci Bera. Ulevilo se mi,že je živý a viditelně zdravý. Ze skupinky přihlížejících vyběhla elfka. Poznala jsem v ní Acu. Aca doběhla k Berovi, on sesedl z koně a pevně ji objal. Po chvíli vzal její hlavu do svých dlaní a dlouze ji políbil. Mě to stačilo. Do očí mi hrkly slzy.
"Ari, je ti něco?"zeptal se mě Fron. Setřela jsem slzy.
"Ne, nic mi není."odpověděla jsem, otočila se a klidně odkráčela do lesa. Když jsem zmizela z dohledu, rozběhla jsem se. Oči se mi zalily slzami. - To nemůže být pravda. - blesklo mi hlavou. Zakopla jsem. Vstala jsem a utíkala dál. Doběhla jsem domů. Ve dveřích jsem málem porazila Melin.
"Ari…"nevnímala jsem. Utekla jsem do svého pokoje. Brečela jsem do polštáře.
"Ari, co se děje?"ozvalo se ode dveří. Nechtěla jsem o tom mluvit. Mamil si sedla na postel a pohladila mě po zádech. "Řekni mi, prosím, co tě trápí."nedala se odbýt, "Proč ty slzy?"
"On má jinou."vyhrkla jsem ze sebe. Melin mlčela a mechanicky mě hladila po zádech. Nevím, kdy odešla. Usnula jsem, i když jsem na spánek neměla ani pomyšlení.
Probudila jsem se ve tmě. V pokoji jsem byla sama. Zjistila jsem, že mě někdo svlékl z teplého ponča a svrchní části šatů a přikryl. Převlékla jsem se do noční košile a s hlubokým smutkem a zklamáním jsem se pokusila znovu usnout. Dlouho jsem koukala do tmy. Nevím, za jak dlouho jsem usnula.
Probudila jsem se. Venku bylo zataženo a sněžilo. Někdo zaklepal.
"Dále."ozvala jsem se. Vešla Melin.
"Mára arin, už jsi vzhůru?"zeptala se.
"O něco podobného se pokouším."odpověděla jsem. Melin si sedla na postel.
"Už je ti lépe?"zeptala se.
"Nevím."
"No, dneska začíná slavnost zimy. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli půjdeš."
"Nevím. Nemám s kým jít."uvědomila jsem si Berovu včerejší zradu.
"Půjdeš se mnou, s Fronem a s Jekem. Bude to skvělé."
"Nevím."nechtělo se mi.
"Bude se ti to líbit."vzala mě za ruce. "Prosím."
"Dobře."usmála jsem se. Melin se také usmála.
"Půjdeš na snídani?"
"Za chvíli jsem dole."
"Dobře."vstala a opustila můj pokoj. Trochu líně jsem opustila teplo postele a převlékla jsem.
"Mára arin, Ari."pozdravil mě Fron.
"Mára arin."odpověděla jsem. Společně jsme sešli dolů. V kuchyni jsme potkali Jeka. Chystal snídani. Za chvíli vešla Melin a nasnídali jsme se.
"Kdy začíná slavnost?"zeptala jsem se.
"Po poledni se začne stavět hranice. Většinou ji staví domobrana. Večer se všichni shromáždí tam, kde byla slavnost úplňku."odpověděla mi Melin.
"Doufám, že se nebude tancovat."řekla jsem.
"Slavnosti bývají spojeny s tancem. Tahle není výjimkou."usmála se Melin.
"Ach jo."
"To zvládneš Ari. S Jekem ti dáme taneční rychlokurz."vložil se do debaty Fron.
"Mě s tancem už asi nikdo nepomůže."
"Ari, nepodceňuj se."ozval se Jek. Dosnídali jsme.
"Za půl hodiny začínáme s kurzem."usmál se Fron.
"To nemyslíš vážně."zarazila jsem se.
"Naprosto."usmál se a vstal od stolu, "A mamil nám pomůže."dořekl. Melin už se těšila, že se bude jen dívat, ale nakonec bude taky zapojena.
Umyli jsme a uklidili nádobí, odsunuli stůl bokem a připravili si místo k tanci.
"A kde seženete hudbu?"zeptala jsem se.
"Stačí, když Jek bude pravidelně nahlas počítat."usmál se na Jeka.
"No dobře."obracel oči v sloup.
"Ari, pamatuješ si aspoň nějaké základy.
"Nevím, možná."pousmála jsem se, "Stejně s nikým tancovat nebudu."snažila jsem se ho přesvědčit , aby upustil od rychlokurzu.
"Jak to? Určitě budeš tancovat se mnou, s Jekem."na chvíli se odmlčel, "A určitě se najde ještě někdo, kdo s tebou bude chtít tancovat."pousmál se. Prvně provedl Melin, abych se podívala, jak to vypadá. Pak si vzal do parády mě.
"Vždyť to umíš."chválil mě.
"Počkej až mi budeš nadávat na tanečním parketu, jaké jsem strašné poleno."odpověděla jsem.
"Já jsem ti někdy nadával, že jsi poleno?"
"Ne, ale tuším, že jsi k tomu neměl daleko."
"U tance, jakožto žena, se musíš nechat vést. Nic jiného na tom není."zastavil se. Jek přestal počítat a můj rychlokurz tance skončil. Mamil se vrhla do vaření a já s Fronem a Jekem do úklidu stájí a očisty koní. Po obědě jsem zalehla ke knížkám.
"Ari spíš?"ozvalo se ode dveří. Sklonila jsem knihu a pohlédla ke dveřím.
"Nespím. Jen si čtu."odpověděla jsem, "Potřebuješ něco?"
"Nechceš se projít?"
"Dobře."vstala jsem z postele.
"Dneska se nerozmýšlíš?"zeptal se váhavě.
"Ne. Nemám důvod."usmála jsem se. Ze skříně jsem si vzala pončo a vyrazila za Fronem.
"Co se stalo, že jsi změnila své, jak bych to řekl…"
"Chování?"doplnila jsem.
"Možná."odmlčel se, "Včera tě hledal Ber po tom, co jsi beze slova zmizela."
"Já vím."odpověděla jsem tiše.
"Asi mi to nevysvětlíš."
"Promiň Frone."sklonila jsem hlavu.
"Nebudu naléhat."
"Díky." Pokračovali jsme mlčky.
"Ari."ozvalo se za námi. Otočili jsme se. K nám došel Ber.
"Mára rë."pozdravil nás, "Ari, můžu s tebou mluvit?"otočil se na mě.
"Zkus to."odpověděla jsem.
"Ari?"podíval se na mě Fron zaraženě.
"Dovolíš Frone?"otočil se Ber na Frona.
"Jistě."odpověděl Fron. Ber mě odvedl kousek od Frona.
"Ari, co se tady stalo za ten jeden den, co jsem byl pryč?"zeptal se přímo.
"Za ten den se nestalo nic."odpověděla jsem.
"Včera jsi utekla. Proč? Co jsem udělal."
"Musíš to vědět? Mám pocit, že to víš."
"Co bych měl vědět?"nechápal.
"Mě stačilo to, co jsem včera viděla."
"Co jsi viděla?"otočil mě čelem k sobě.
"Včera večer…"
"Hledal jsem tě."
"Ale našel jsi někoho jiného."
"Koho?"
"Acu. Proč jsi mi neřekl pravdu?"
"Teď tě trochu nechápu."
"Máš přítelkyni?"zeptala jsem se přímo. Chvíli na mě Ber zíral.
"Před čtyřmi dny jsem ti říkal, že mám slabost pro jednu osobu, kterou dobře znáš."začal vysvětlovat.
"Takže je to Aca. Tu dobře znám."uzavřela jsem naši debatu a odkráčela. Bera jsem nechala stát na místě a Frona také. Moje domněnka se potvrdila. Alespoň jsem si to myslela. Vrátila jsem se domů.
"Kde máš Frona?"zeptala se Melin.
"Baví se s Berem."odpověděla jsem.
"Nebudu se ptát, proč jsi tam nezůstala s nimi."
"Ne."
"Ava aista, všechno dobře dopadne k tvé spokojenosti."objala mě. Potřebovala jsem obejmout a znovu jsem se rozbrečela. Melin mě pevně objímala.
"Ari, neplač. Pojď, půjdeme se připravit na slavnost, ano?"
"Já…nevím jestli půjdu."
"To mi neuděláš."podívala se mi do očí. "Ari, prosím."snažila se mě přemluvit. Chvíli bylo ticho.
"Dobře, půjdu."souhlasila jsem po chvíli ticha. Melin se usmála, políbila mě na čelo a doprovodila do pokoje.
"Asi se půjdu vykoupat a pak se upravím."usmála jsem se. Svlékla jsem ze sebe skoro všechno až na spodní šaty. V těch jsem přeběhla do lázně. Koupel jsem si užívala. Mamil mi umyla a vysušila vlasy a donesla šaty na slavnost. Oblékla jsem se do nádherných modrobílých šatů. Melin mě posadila proti zrcadlu a vrhla se na moje vlasy. Lehce mi vlasy prostříhala a obnovila již odrostlou ofinu. Část vlasů mi sepnula bílou stuhou, kterou zapletla do copu. Do lázně nakoukl Fron.
"Tady už se to strojí, to je skvělé."
"Měl bys taky začít, nebo to nestihneš a nebudeš se Jarin líbit."rýpla jsem si do Frona. Na chvíli se zarazil.
"Hurá, Ari se zbavila špatné nálady."poskočil radostně.
"Moc neskákej, nebo se praštíš do hlavy."krotila Fronovy projevy radosti Melin.
"Dobře."zklidnil se Fron. "Kde je Jek?"
"Nevím, asi někde s Friinin."odpověděla Melin.
"Omlouvám se dámy, ale jdu vyzvednout Jarin. Sejdeme se na slavnosti."opustil místnost. Za chvíli jsme jej následovaly. Na prostranství, kde byla slavnost úplňku, bylo již mnoho obyvatelů lesa. Hranice, která měla hořet, se ještě tyčila k nebesům. Z davu se vynořil důstojník domobrany s hořící pochodní. Přistoupil k hranici, něco řekl a zapálil ji. Důstojník se vrátil ke své jednotce, pozdravili se a rozešli se. Důstojník ještě chvíli setrval vedle jednoho vojáka. Poznala jsem ve vojákovi Bera. Vedle něj stála Aca. Ve mně se vzedmula vlna hněvu a smutku. K nám se přitočil Fron s Jarin a Jek s Friinin.
"Bavíte se dobře?"zeptal se Fron.
"V mezích možností ano."odpověděla Melin.
"Takže když dovolíš mamil, provedu tě po tanečním parketu."nabídl ji rámě.
"A co Jarin? Tu tady necháš jen tak stát?"bránila se Melin.
"S tou jsem domluvený, neboj se."usmál se Fron a vedl Melin k tančícím. Usmívala jsem se.
"Moc se nesměj, Ari. Merelyë liltien."oslovil mě Jek a chytil mě za ruku.
"Ne…Jeku, to nemyslíš vážně."zarazila jsem se, "Já…nechci. To bude ostuda."snažila jsem se ho přesvědčit.
"Ale, dneska ráno jsi prošla rychlokurzem a podle Frona úspěšně."nenechal se přesvědčit a vedl mě mezi tančící páry.
"Jeku."prosila jsem ho, ale bez úspěchu. Vrhli jsme se do víru tance. Přežila jsem to bez jediného zaškobrtnutí. Vrátili jsme se s Jekem k Jarin a Friinin. Za chvíli se k nám připojil Fron s Melin.
Jarin jestli dovolíš, provedu ještě Ari."oslovil Fron Jarin. Ta jen přikývla.
"To nemyslíš vážně. Jen proveď Jarin."reagovala jsem na reakci Jarin.
"Jen běžte."potvrdila svoje první rozhodnutí.
"Tak jdeme."nastavil Fron ruku. Přijala jsem ji. Strávila jsem ve Fronově objetí jeden tanec. Pak už se Fron věnoval Jarin. Jek ještě provedl Melin. Pak jsem si s Melin sedla k jednomu stolu a sledovali jsme Frona a Jeka v tanci.
"Mára undómë"pozdravil nás někdo. Zvedla jsem oči a pohlédla do jeho.
"Mára undómë."pozdravila Melin.
"Merelyë liltien, Ari?"oslovil přímo mě. Koukla jsem na Melin.
"Jen běž."pobídla mě. Váhavě jsem vložila svou ruku do jeho a vstala. Dovedl mě na taneční prostor, postavili jsme se do základního postavení a vrhli se do víru tance.
"Proč se pořád díváš tak naštvaně?"započal rozhovor.
"Ještě ti to nedošlo?"
"Hmm, asi ne. Řekni mi to."pobídl mě.
"Proč?"zeptala jsem se.
"Protože mě to trápí."řekl naléhavě.
"Tak dobře. Včera jsi přijel z výpravy. Hledal jsi mě, což mě těší, ale pak jsem tě viděla s jinou. Přesněji řečeno s Acou. Neřekl jsi mi, že máš trvalý vztah."zarazila jsem se při pohledu na Berův úsměv. "Co se směješ?"
"Ari, promiň,, ale na to ses nikdy nezeptala. Navíc Aca není moje přítelkyně. Nech mě prosím domluvit. Aca je moje starší sestra."domluvil.
"Cože?"nevěřila jsem vlastním uším, "Já…"
"Nic se neděje. Možná jsem ti to měl říct."zarazil mě.
"Já…omlouvám se, že…že jsem tak vyletěla."sklonila jsem hlavu. Na chvíli bylo ticho.
"Ari, nic se neděje."nadzvedl mi bradu a usmál se.
"Promiň."nedokázala jsem se na něj podívat.
"Ari. Neomlouvej se."
"Dobře. Pokusím se."
"Nepohrdneš zítřejším bruslením?"
"To se ještě uvidí."usmála jsem se. Blížila se půlnoc. Opět jsme stáli s Melin.
"Myslím, že vám všem popřeji dobrou noc."řekla Melin.
"Proč?"zeptal se Fron.
"Jsem unavená, půjdu si lehnout. A navíc, zítra by vám neměl kdo udělat snídani, až se vrátíte z flámu."usmála se, "Užívejte si. Mára lómë."
"Mára lómë."odpověděli jsme.
"Užij si to Ari."objala mě a políbila na čelo, "Držím ti pěsti."pošeptala mi do ucha a odešla. Chvíli jsem se za ní dívala, pak jsem se vrátila do společnosti. Hudba začala hrát. Fron se za chvíli ocitl na tanečním prostoru s Jarin a Jek s Friinin.
"Přidáme se?"zeptal se mě Ber.
"Myslíš si, že to umím?"
"Nepodceňuj se. Už jsem tě dnes viděl tancovat."usmál se. Vrhli jsme se do víru tance.
Ozval se výkřik. Všichni se lekli. Znělo mi to povědomě. Několik vojáků odběhlo.
"Co se stalo?"zeptal se Fron.
"Nevím."odpověděla jsem. Za chvíli se k nám přidal i Jek s Friinin.
"Půjdu to zjistit."řekl Ber a odešel.
"Tím směrem odešla mamil."došlo mi po chvíli. Všichni okolo nás se dívali jedním směrem. Po chvíli se začali rozestupovat. Ber se Vracel. Vyšla jsem mu naproti, ale hned jsem se zastavila. Poznala jsem z výrazu jeho tváře, že se něco stalo. Za ním šli dva vojáci a nesli nosítka. Ber mi položil ruce na ramena. Na nosítka jsem neviděla.
"Co se stalo?"zeptala jsem se.
"Ari, je mi to…"hlas mu selhal, ustoupil a já mohla spatřit osobu, ženu ležící na nosítkách. V oblasti břicha a hrudníku byla vidět jen spousta krve z několika bodných ran. Přistoupila jsem blíž a pohlédla ženě do tváře.
"Ne, to není pravda."řekla jsem nevěřícně.
"Je to pravda, Ari."
"Že je to jen sranda, že zase vstane, Bere, že ano?"
"Ari, je mi líto, ale nevstane."tiskl mi rameno.
"To není možné.""ozval se za mnou Fron. Jek mlčel. Do očí mi hrkly slzy. Dívala jsem se na mrtvé tělo své matky.
Žádné komentáře:
Okomentovat