Téma č. 51 Ari-kresba

Tak jsem tu opět. Fotky snad ani žádné nebudou. Nic jsem nenakreslila, tudíž jsem nemohla nic vyfotit.

Tahle je snad nejlepší. Zbytek najdete v galerii pod složkou Postavy příběhu, jak si je představuji.

Jako naschvál si je takhle nepředstavuji, jelikož neumím dát přesný obraz v mé mysli na papír. Možná až něco nakreslím později, tak to přidám do složky s názvem tématu tohoto týdne.

Co se dělo za uplynulý týden? Nic moc. V pondělí jsem byla na mši svaté, v úterý jsem si vyjela na kolech s bratrem. Dojela jsem stejně jen do města nějakých 7 km od mého bydliště a vrátila jsem se zpátky. Jeli jsme teda až večer, ale teplo bylo neúnosné. Ale aspoň jsem viděla cihelnu. Ve středu jsem byla na mši svaté a ukecala jsem rodiče, aby šli, spíš jeli se mnou do jiné vedlejší vesnice plavat do krytého bazénu. Ve čtvrtek jsem se flákala doma a večer jela na mši svatou. V pátek jsem byla na mších svatých, byly dvě. V sobotu byl dalo by se říct den s velkým D. Konal se farní výlet na louku ke Chvojnici. Jako snad už každý rok. Počasí nám přálo. Sice nesvítilo slunce, ale ani nepršelo. Opekli jsme si buřty a zahráli fotbal. Pěšky jsme došli do Ketkovic, kde jsem byla ještě na mši svaté. A nedělel se stále opakuje. Tři mše svaté a odpolední odpočinek.

Krásný týden přeje

Vanimaré

P.S.: Tématem dalšího týdne je č. 40 Kameny. Tak teď se budu muset předvést.

V.

P.P.S.: Taky jste si mohli všimnout, že ve čtvrtek byla zveřejněna další část příběhu o Ari. Doufám, že za ten konec mě někdo nezabije. A ještě jsem zveřejnila nějaká statistiky.

V.

Spontální článek 13 a Jak pokračuji 13

Tak po dlouhé době. Ve Wordu je popsáno 243 stránek. Z toho je zveřejněno 240. Napsáno rukou mám 805 a ještě přibudou. Zatím jsem neukončila, ale za nedlouho to ukončím. Stále píšu do osmého sešitu.

Jinak mám rozpracováno několik dalších povídek, románů (to asi ne), příběhů, říkejte tomu jak chcete. Možná se tu brzy objeví povídka Daleká cesta, ale ještě nevím, zda ji vůbec uveřejním.

Kdybych si aspoň pamatovala, co všechno jsem do takovýchhle článků psávala.

Tak si užívejte prázdnin a v neděli s tradičním týdenním zaznamenáním aktivit v týdnu.

Vaše Vanimaré

Není konec všeho 17. část

Probudila jsem se s myšlenkou na Bera. Oči se mi zalily slzami. Utěšila mě ale skutečnost, že jej večer uvidím. Snad. Nasnídala jsem se sama. Celé dopoledne se hustě sypal sníh. Na projížďku jsem nemohla. Jen jsem přeběhla přes dvůr do stájí, abych se postarala o Lafa. Věnovala jsem se mu celé dopoledne. Po obědě jsem si sedla na postel a vrhla se na knížky. Asi po hodině někdo zaklepal na dveře.

"Ari? Spíš?"ozval se Fron.

"Ne, pojď dál."zvedla jsem hlavu od stránek knížky. Fron vešel a posadil se ke mně na postel.

"Jak se máš?"

"Jde to. Mohlo by být i hůř."pousmála jsem se.

"Nechceš se trochu odreagovat?"

"Co máš na mysli?"

"Pořádnou zimní zábavu."usmál se.

"Koulovačka, stavba postaviček ze sněhu?"

"Přesně tohle."usmál se Fron. Svěsila jsem hlavu. Moc se mi nechtělo. "No tak, Ari. Potřebuješ zapomenout. On se vrátí a v pořádku."vstal a podal mi ruku. Ukecal mě. Vstala jsem, ze skříně jsem si vzala teplé pončo a následovala Frona ven. Původně jsem myslela, že budeme na dvoře, ale Fron si to zamířil do ulic.

"Kde chceš prohrát koulovačku, když ne na vlastním dvoře?"zeptala jsem se.

"Kdo říkal, že budeš proti mně?"

"Aha? To jsem předpokládala."

"Tak to tě asi zklamu."dovedl mě na větší prostranství, kde už bylo několik elfů rozdělených na dvě skupiny, většinou mužského pohlaví. Ženy se tomuto sportu vyhýbaly. Dodnes nechápu proč. Dostali jsme na ruku červené stuhy a přiřadili se k ostatním s červenou stuhou. Všem se vysvětlili pravidla, platné a neplatné zásahy a zásahy, které vedou k odebrání života tomu, kdo házel. Mezi takové zásahy patřila převážně hlava. Chvíli jsme v družstvu řešili taktiku a strategii a pak se začalo hrát. Hned na začátku jsem dokázala zasáhnout tři protihráče do hrudi, což byla smrtelná rána a zasažený musel do své pevnosti pro "nový život". Čtvrtého jsem však těsně minula, ale on neminul. Musela jsem se stáhnout. Chvíli mě tam zdrželi a pak jsem se opět vrátila do hry. Opět jsem tam dlouho nevydržela a vracela se na výchozí pozici. Při třetím návratu jsem si všimla skupiny jezdců. Zastavila jsem se. Rozpoznávala jsem stejnokroj domobrany. - Vrátili se. - blesklo mi hlavou. Hru jsem pustila z hlavy.

"Ari. Hrajeme."probudil mě Fron.

"Oni se vrátili."řekla jsem.

Téma č.42 Domy

Týden je pryč. Tématem byly Domy.

Fotka je z Říma, z loňské návštěvy. Je to Fontána Di Trevi, spíše jde o to, že fontána prýští z domu, tak proto je zařazena sem, do tohoto tématu.

Přes týden se nic moc nedělo. V pondělí jsem byla na agličtině a na mši svaté. Potkali jsme tak zase cizí děcka, co měli s jáhnem bohoslužbu slova. Jak jsem později zjistila, byl to spolužák našeho kněze, takže se domluvili, že se bude konat mimořádná mše svatá ve čtvrtek. Úterý bylo skoro o ničem. Jen jsem se pokusila si zepšit kondici a byla jsem běhat. Ovšem teplo mě rychle uzemnilo a já se po třičtvrtě hodině vrátila domů. Ve středu jsem byla jak jinak na mši svaté. Ve čtvrtek jsem byla mimořádně na dvou mších svatých. Obě jsem si vychutnala plnými doušky. Já už to snad ani jinak neumím. V pátek jsem byla opět na mších svatých, jen na dvou. V sobotu jsem byla na svatbě mimo farnosti, kam normálně jezdím. Jako ministrant(ka) jsem tam byla sama. Cizí kostel, cizí technika, to s člověkem dokáže zamávat. První lapsus byl, že jsem nevěděla, jak se zapíná přenosný mikrofon. To jsem naštěstí vyřešila s milou paní kostelnicí. (To slovo milou myslím zcela vážně, žádná ironie.) Pak mě začaly padat papírové záložky. Nevýhoda těchto obřadů byla a je, že mají jen dvě záložky a já si potřebuji založit aspoň tři různé stránky, kam postupně skáču. No, naštěstí vypadla jen jedna. Večer jsem ještě jela na jednu mši. A neděle? Jako vždy, tři mše svaté a odpoledne leháro.

Přeji všem krásný další prázdninový týden.

Vanimaré

P.S.: Tématem dalšího týdne je téma č. 51 Ari-kresba. Snad se mi něco podaří přes týden nakreslit, jinak vám budou muset stačit starší obrázky.

V.

Téma č.22 Knihy

Týden je fuč, většina prázdnin taky.

Tématem byly knížky.

V pondělí jsem byla na doučku angličtiny. Jela jsem tam na kole. V pondělí jsem byla také na mši svaté. Překvapili mě dva kněží, kteří koncelebrovali. Jeden ministrant, spíš ministrantka, a tři kněží. Úterý bylo nějaké klidné. Nic podstatného se nestalo. Ve středu jsem tam jela znovu. Místo toho týdne, co jsem byla na vodě. Ve čtvrtek jsem začala psát jednu povídku. Možná se tu v nejbližší době objeví, ale možná taky ne. Asi bude chtít ještě přepracovat, i když se mi v této podobě docela líbí. Tak asi zůstane tak, jak jsem ji napsala. Ještě uvidím. V pátek jsem ji dokončila a začala druhou. Ta ještě není dokončená. Neuvěřitelně plodný týden. K Ari jsem nenapsala ani řádku. :) No, v sobotu se zase celkem nic nedělo. V neděli jsem byla na pouhých dvou mších. Třetí měli Salesiáni. No to bude asi všechno.

S přáním krásného týdne

Vanimaré

P.S.: Tématem příštího týdne je č. 42, Domy.

V.

P.P.S.: Fotka na začátku článku je moje polička nad postelí. Většinou jsou to liturgické knihy. Je tam vidět Bible, Kancionál, direktář a Breviář. Ještě se tam nachází knížka příběhů od Bruna Ferrera. Ta poslední největší černá knížka je z knihovny.

V.

Téma č. 32 Lodě

Týden je pryč. Tématem byly lodě.

Přes týden se nic moc nedělo. V pondělí jsem odjela do jižních Čech na Vltavu. Ve čtvrtek jsem se podívala do Českého Krumlova a do Třeboně. V pátek už jsem se nacházela doma. Po mši svaté jsem dobíhala autobus, abych se dostala domů. Sobota byla v pohodě. Konečně jsem se koukla na úkoly do angličtiny. V neděli jsem byla na mších svatých a odpoledne odjela za kamarádkou na tábor.

Tématem dalšího týdne jsou Knihy, téma č.22.

Vanimaré

Téma č. 49 Kostel Oslavany

Tak trochu opožděně, ale dříve než v následující neděli.

Přes týden se nic moc neudálo. V pátek jsem odjela do Širokého Dolu za spolužačkou a spolubydlící. Vlakem jsem dorazila do Poličky, rodiště Bohuslava Martinů. Samozřejmě jsem nepohrdla návštěvou místní kostelní věže a procházkou po Poličce. Autem jsme pokračovaly do Širokého Dolu. Po pozdními obědě jsme šly na procházku a došly jsme až do veldější vesnice, Lubné. V sobotu jsme brzy ráno vyrazili do Poličan, kousek od Benešova. Smyslem této návštěvy a daleké cesty bylo svěcení klášterního kostela Trapistek. Celý obřad trval kolem tří hodin. Potom bylo ve velkém sále občerstvení a kolem půl čtvrté prohlídka kláštěra. Dostala jsem se do křížové chodby, do pracovny, jídelny a již vysvěceného kostela. V neděli jsem se spolubydlící navštívila mši svatou v Sebranicích. Odpoledne jsem vlakem vyrazila směr domov a balení na vodu. Ale o tom až příště.

Vanimaré

P.S.: Další fotky budou v neděli. Tématem jsou Lodě, téma č. 32.

V.

P.P.S.: Fotka, která navnadí na prohlídku galerie.

V.