Zase Hwesta 5. část

"Hele, nechali nám zbraně."

"A dosáhneš na mou dýku?"

"Zkusím to."cítila jsem, jak se snaží nahmatat dýku na mém boku.

"Mám ji."

"Hurá. Hlavně se nepořež. Je ostrá."

"Budu se snažit." Chvíle ticha.

"Jsme za hranicí."ozval se po chvíli.

"Laf hauta!"poslechl na slovo.

"Jsem volný."

"Dobře, jdu na zem."seskočila jsem na zem.

Zase Hwesta 4. část

Do sedla jsem se dostala pomocí židle a stolu na dvoře.

"Máš zbraně?"zeptal se mě Ber.

"He?"usmála jsem se, "Ne? Hned jsem zpátky."

"Seď, tobě to bude trvat dlouho."seskočil z koně, "Kde je máš?"

"Meč je pod polštářem, luk a šípy na věšáku za dveřmi."zakřičela jsem. Za chvíli se vrátil i s mojí výbavou.

"Díky, takhle rychlá bych určitě nebyla."

"To mi bylo jasné hned od začátku."sedl na koně, "Můžem?"

"Že váháš."

"Kam jedete slečno?"zeptal se Frenin, který se objevil za rohem, přímo mě.

Smutek

Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.

Karel Čapek

---

Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek.

Svatý Tomáš Akvinský

Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná.

Jaroslav Seifert

Častý smutek člověka ničí.

Walther Von Der Wegelweide

Smutným hodiny se dlouhé zdají.

William Shakespeare

Z mnohého vědění mnoho smutku.

Bible

Zase Hwesta 3. část

"Mára rë, Ari."

"Mára ……rë."vysoukala jsem ze sebe a údivem jsem pustila batoh na zem.

"Osedlal jsem Vám koně."řekl Frenin. - Dámským sedlem. - doplnila jsem v duchu. Laf se nepokojně ošíval.

"Děkuji, ale…já nejezdím na dámském sedle."odpověděla jsem. Meč jsem opřela vedle batohu. Lafovi jsem sedlo co nejrychleji sundala a podala ho vyjevenému Freninovi. Potom jsem přinesla svoje a znovu ho osedlala.

"Tohle prosím vraťte tam, kde jste to vzal."řekla jsem mu. Nic ale neudělal. Musela jsem Lafa i znovu nauzdit. Frenin stál a sledoval mě. Do ruky jsem mu vtiskla i uzdu. Frenin to nakonec odnesl. Když se vracel, zakopl o můj meč. Zvedl ho ze země a začal si ho prohlížet.

"Taková jemné slečna a nosí meč?"zeptal se.

Zase Hwesta 2. část

Konečně se ale rozpršelo. Otevřela jsem okno a zhluboka se nadechla. Venku už nebylo takové dusno. Okno zůstalo otevřené. V umyvadle jsem si opláchla obličej a před zrcadlem rozčesala vlasy. Vrátila jsem se do pokoje. Zablesklo se a po krátké chvíli se ozval hrom. Přivřela jsem okno a zalezla do postele. U dveří jsem zaslechla pohyb. Posledních pár dnů žiji v neustálém strachu, proto mě neznámá osoba vyděsila. - Co udělat teď. - ptala jsem se sama sebe. Odpověď jsem dostala hned. Znovu se zablesklo a já, sice na chvíli, spatřila mužnou postavu u dveří. Postava mě spatřila taky. V hluku hromu jsem se přesunula pod okno. - Jen doufám, že mě neslyšel. - pomyslela jsem si. - Jak se z tohohle dostanu fakt netuším. - Znovu se zablesklo. - Tak toho bych tu vůbec nečekala. - pomyslela jsem si. V rohu u dveří do lázně stál Hwesta a hledal mě. Pomocí hromu jsem se dostala ke dveřím. Hwesta ovšem taky. Po hromu opět zazářil blesk a já stanula tváří tvář Hwestovi.