Habemus Papam!

Církev má nového papeže. Po odstoupení Benedikta XVI. se jím stal Argentinec Jorge Mario Bergoglio, který přijal jméno František, podle sv. Františka z Assisi. První papež z řádu Jezuitů.

Modlete se za něj.

Není konec všeho 22. část

Procitla jsem.

"Mára arin, Ari."oslovil mě Ber. Ležela jsem v jeho objetí.

"Mára arin."odpověděla jsem. Pohladil mě po tváři.

"Je ti lépe?"

"Moc ne. Kdy ses vrátil?"

"Ještě jsem neodešel."

"Jak to?"

"Nemohl jsem, ale…"

"Budeš muset. Nechci, abys měl kvůli mně problémy. Jen běž."řekla jsem po chvíli.

"Dobře."usmál se na mě. "Asi to bez tebe nevydržím."

"Nechci, abys měl problém."

"Nebudu, neboj se."

"Snídal jsi?"

"Ještě ne. Nasnídám se po cestě."

"Něco ti nachystám."vstávala jsem.

"Nechoď, ještě chvíli zůstaň."nedovolil mi odejít.

10. týden 2013

Tak je tu opět neděle. Na fotky ze zimy jsem opět zapomněla, takže jsou nejspíš ještě stále ve foťáku. Co se dělo uplynulý týden? Nic moc. V pondělí jsem byla ve škole. Totéž se opakovalo v úterý. Jen z nepochopitelného důvodu nebyla jedna přednáška. Ve středu jsem šla do školy jen na jednu dvouhodinovku a ještě až večer. Zato vě čtvrtek jsem si všechno vynahradila. Ve škole jsem byla od tři čtvrtě na devět až do půl čtvrté. Pak jsem konečně vyrazila směr domov. Cesta proběhla celkem v pohodě, v Brně se mi nechtělo vystupovat, jak se mi cesta po tmě zalíbila. V pátek jsem byla dopoledne doma. Hrála jsem na violu, na housle, jen jsem zapomněla, že bych mohla začít pravidelněji zpívat. Za tři týdny jsou Velikonoce a mě čeká Exsultet (Velikonoční chvalozpěv). Nezmiňuji ani ty ostatní antifony a žalmy, které budou na Velikonoční vigílii (bílá sobota večer). No to nechám ještě chvíli odpočívat. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát na varhany. Pak na mši svatou a do komorňáku. Večer jsem si šla zahrát volejbal. V sobotu jsem byla doučovat, ministrovat na pohřeb a skončila jsem zase u varhan. Tentokrát mě začaly bolet prsty. Nevím, jestli to bylo tím, že nejsem trénovaná nebo tím, že jsem hrála poctivě každý takt pod bedlivým pohledem varhaníka. Možná od každého trochu. Večer jsem byla na florbale. V neděli jsem byla na mších svatých, dvakrát jsem ministrovala a jednou zpívala. Teď přemýšlím, co sbalit do krosny, abych mohla spokojeně odjet do Olomouce. I když se mi tam vůbec nechce. Naštěstí mě nečeká žádná prezentace. Tetno týden jsem měla dvě. Jedna byla z kořenové zeleniny a druhá byla ukázková hodina v didaktice anglického jazyka. Obě jsem přežila bez viditelné újmy. I když z té angličtiny budu mít husí kůži ještě asi hodně dlouho.

Tak jo, už budu končit. Dlouhé články stejně nikdo nečte, hlavně když je to takové nudné kecaní, jako to moje.

Tak vám všem, co jste se propracovali a pročetli až sem, přeji krásný 11. týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

Není konec všeho 21. část

Probudila jsem se. Netušila jsem, jak se to stalo, ale probudila jsem se Berovi na hrudi. - Asi se v noci něco stalo, jinak by tu nebyl. - blesklo mi hlavou. Vymotala jsem se z přikrývek aniž bych ho vzbudila. Rychle jsem se převlékla, rozčesala si vlasy a sepnula je do culíku. Ber stále spokojeně podřimoval. Sedla jsem si vedle jeho ramene na postel a pozorovala ho. Někdo zaklepal. Vstala jsem a otevřela.

"Mára arin, Ari."pozdravil mě Fron.

"Mára arin."odpověděla jsem. Stále jsem se nedokázala Fronovi podívat do očí.

"Už jsi vzhůru?"

"Ano, mám ti nachystat snídani?"zeptala jsem se.

"Ne, to zvládnu."

"Dobře."chtěla jsem se vrátit do pokoje.

"Ari."zastavil mě, "Co se děje? Mluv se mnou."letmo jsem na něj pohlédla, "Nic ti nevyčítám."

"Já vím."špitla jsem a nedovolila Fronovi, aby mě znovu zastavil. Zavřela jsem dveře a vrátila se k Berovi. Pohladila jsem ho po tváři ve snaze ho probudit. Nepovedlo se. Políbila jsem ho na čelo. Stále nic. Jen se pousmál. Už mi bylo jasné, že spánek jen předstírá, ale i tak jsem dál hrála jeho hru. Políbila jsem ho znovu...

9. týden2013

Tak je tu opět neděle. Přes týden se nedělo nic moc. V pondělí jsem byla ve škole. V úterý taktéž. A ve středu jsem šla na dvě praxe. Prvně do mateřské školy a pak jsem měla animační program v arcidiecezním muzeu na výstavě Od Tiziana po Warhola. Večer jsem měla ještě cvičení z integrovaného přírodovědného základu. Ve čtvrtek jsem byla ve škole od rána až do půl třetí. Pak jsem utíkala na vlak. Cesta domů proběhla celkem v pohodě, až na toho pána, který mi dal přednášku o politice. Po pravdě, vůbec jsem mu nerozuměla. V pátek jsme byla doma, ale bohužel ne celý den. Odpoledne jsem jela na pohřeb, pak na mši. V podveřer do komorňáku a večer na volejbal. V sobotu jsem byla aspoň dopoledne doma. Od půl jedné jsem už byla v kostele a chystala se na dva pohřby. Jeden byl jen tak, beze mše, a druhý už se mší. Potom jsem do pěti hrála na varhany. Doma jsem byla jen chvíli a utíkala jsem na florbal. V neděli jsem se po dlouhé době trochu vyspala. Šla jsem jen na jednu mši zpívat a hrát. Překvapivě se oboje podařilo. Až na ten poslední akord Kyrie a jednou jsem se sekla v Beránkovi, ale to nikdo nepoznal. Snad. Dneska mě ještě čeká odjezd do univerzitního města Olomouce. Nějak se mi tam nechce při představě prezentace v integrovaném přírodovědném základu a ukázkové hodiny v didaktice anglického jazyka. Té didaktiky se děsím víc. Angličtina mi totiž vůbec nejde a hlavně mě nebaví. Tak snad to nějak přežiju a spokojeně s hrdě vztyčenou hlavou odejdu.

To by asi bylo pro dnešek všechno. Fotky zimy stále nemám.

Přeji všem krásný další týden roku 2013.

Vanimaré