Bitva 6. část

"Ari."někdo mě oslovil a jemné pohladil po tváři. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Jek a snažil se mě probudit.

"Co se děje?"zeptala jsem se. Jek obrátil oči v sloup a usmál se.

"Po ránu neumíš říct něco jiného než 'Co se děje?'"

"Už to tak vypadá. Proč se vstává tak brzo?"

"Nechceš ty otázky trochu zadržet? Nestihl jsem odpovědět ani na tu první a ty se ptáš už na další." Pousmála jsem se.

"Tak znovu. Co se děje?"zeptala jsem se.

"Vstává se. Už je ráno."odpověděl.

"A proč tak brzo?"

"Chceme využít tmu, abychom se pokusili o útok ještě za tmy. Moment překvapení."

"A ví se, kde má Maur stan?"

"S velkou pravděpodobností ten největší, co v táboře je."

"Může to být lest. Může to být třeba stan Hwesty."

"Ale? Proč by Maur podstoupil svůj stan nějakému podřadnému člověku?"

"Řekla bych, že Hwesta není podřadný. Je něco víc."

"A co by byl?"

"To ještě nevím. Jdeme se připravit?"

"A na co?"zeptal se nechápavě Jek.

"Na rozhodující okamžik."odpověděl mu za zády Fron. Jek se mírně lekl. Já taky, protože jsem Frona v tmavé tunice nezpozorovala.

Bitva 5. část

Znovu jsem se probudila ve stejné poloze v jaké jsem usnula. Vedle mě stál Fron. Jek byl pravděpodobně na hlídce s Berem.

"Mára arin."řekl, když zjistil, že jsem vzhůru.

"Mára arin, co se děje dole?"zněla moje první otázka.

"Nic moc pozitivního."

"Takže tu strávíme zase celý den?"

"I to je možné. Tady máš snídani."

"Co ostatní. Hunson, Orotil a Oryat?"

"Nevím, kde jsou. Zatím o sobě nedali žádnou zprávu. Našel se ale Frenin. Je dole s Berem."

"A Jek?"

"Spí kousek nad tebou. Potřeboval si odpočinout."

"Ty odpočinek potřebuješ víc."

"Nedá se nic dělat. Ještě ošetřím Freninovi drobné zranění a pak…"

"Pak si půjdeš odpočinout."

"Dobře. Až Frenin vyleze za námi, půjdeš ty dolů."

Říjen

Říjen je měsíc Panny Marie

Bitva 4. část

Kolem mě proletěl šíp a zabodl se těsně u Bera.

"Ari, utíkej."zakřičel na mě Fron. Kolem mě proběhl Ber, chytil mě za ruku a vlekl mě směrem ke stromu. Ohlížela jsem se po skřetovi, ale nikde jsem ho neviděla. Klopýtla jsem, ale Ber mě okamžitě postavil na nohy. Doběhli jsme ke stromu. Z křoví napravo od nás vylezl skřet a napínal tětivu. Chvíli na to zadrnčela druhá tětiva. Skřet se skácel k zemi a ze srdce mu trčel šíp se žlutými letkami. - Fron. - pomyslela jsem si a podívala se do koruny statného stromu, na kterém trůnili moji bratři.

"Lez Ari, nevím kolik jich tady ještě je."křikl na mě.

"Chceš pomoct?"zeptal se Ber.

"Ne."odpověděla jsem. Na nejspodnější větev jsem i s výskokem nedosáhla. A když už jsem dosáhla, tak jsem se neudržela.

"Tak asi jo."otočila jsem se na Bera po několika nezdařených pokusech.

Zase škola

Je to špatné, prázdniny končí a všichni se musí vrátit do školy. Ale nezoufejte. Školní léta jsou to nejhezčí, takže si je řádně užijte.

Vaše Vanimaré