Bitva 3. část

Probudila jsem se. Všude okolo byla tma. Jen záře z bojiště byla na míle daleko vidět. Byla jsem schoulená v něčí náručí a bez některých zbraní. Jen dýka mi zůstala. Podívala jsem se nad sebe. Spala jsem v Jekově objetí. Pozoroval mě. Stejně tak Frenin, Ber a Fron.

"Já jsem myslela, že se odpoledne pokračuje?"zeptala jsem se.

"Však se pokračovalo, ale ty jsi sladce spala."odpověděl Jek.

"Jak to? Nemohli jsme se hnout."

"Ale mohli. Nesli jsme tě."odpověděl mi tentokrát Fron.

"Jen doufám, že mě nenesl Frenin. Asi bych mu musela nakopat."postěžovala jsem si potichu.

"Neboj se. Nenesl."usmál se Fron, "Vyspat ses potřebovala, tak jsme ti to umožnili. Jsi schopná pokračovat?"

"Možná."

"Budeš muset."

"Tak jdeme.

"Nasedat. Teď už můžeme jet."poznamenal Hunson.

"Osedlej si Lafa."řekl mi Fron a šel se postarat o svého koně.

"Nechceš pomoct?"ozvalo se za mnou, když jsem se ohýbala pro sedlo. Znovu jsem se narovnala.

Bitva 2. část

Probudila mě nepříjemná bolest.

"Už je vzhůru."řekl někdo.

"Tak je můžete zavolat."řekl někdo druhý.

"Co se děje? Kde to jsem?"zeptala jsem se ani nevím koho a snažila si sednout. Nade mnou se objevil Izupa a tlačil mě zpátky na podložku.

"Nemáš se čeho bát. Všechno je v pořádku."uklidňoval mě.

"Kde je Ber, kde…kde jsou ostatní?"zeptala jsem se.

"Jsou v pořádku, nic se jim nestalo. Za chvíli tu budou. Ava aista."zkoušel to znovu. Do stanu vešel nějaký mladík a hrnul se k Izupovi.

"Herunya."oslovil ho chvatně.

"Co se děje?"zeptal se Izupa a s klidem na něj pohlédl. Všimla jsem si, že je velmi mladý. - Co tu vůbec dělá? Vždyť musí být mladší jak já?- pomyslela jsem si.

"Je to velmi důležité."

Bitva 1. část

Procitla jsem. Někdo mě lechtal pod nosem. - Beztak je to zase Ber. - pomyslela jsem si a nechala ho, ať se baví.

"Ari, vstávat."řekl … … Fron. - Od něho bych to nečekala, ale Ber v tom má určitě taky prsty. - pomyslela jsem si. - Ještě chvíli. - ohnala jsem se.

"Vstávat."ozval se Jek a strhnul ze mě přikrývku.

"Ani vyspat mě nenecháte."

"Ne, za hodinu se vyráží. Ty se ještě musíš nasnídat a jít do zbrojnice."

"No jo."vylezla jsem z postele, vzala ze stolu oblečení, které jsem si nachystala ještě večer, a zalezla do lázně, kde jsem si opláchla obličej a kde jsem se i převlékla. Když jsem se vrátila do pokoje, nikdo tam nebyl. Naposledy jsem zkontrolovala ostrost a přesnost svých zbraní, porozhlédla jsem se naposledy po pokoji a plně ozbrojená jsem se vydala do zbrojnice, kde jsem vyfasovala zbroj. Snídani jsem už nestihla. Asi čtvrt hodiny před odjezdem jsem ze zbrojírny běžela do stájí osedlat Lafa. Ve zbrojírně jsem strávila tak půl hodiny. Sotva jsem se dostala do sedla, vyjeli jsme. Počasí přálo dobré cestě. Pomalu jsme projížděli městem a severní bránou jsme je opustili. Chvíli jsem se dívala do přírody. Ani nevím, jestli se sem někdy vrátím. Vedle mě se objevil Fron a Jek, moje psychická podpora.

Zase Hwesta 9. část

"Tohle jsou moji nejlepší vojáci."začal.

"Ale já jsem myslela, že…"

"Vím, co jsi myslela. Ano, i Ber je jeden z nejlepších. Ale toho jsem záměrně nevybral. Tito pánové jsou moje osobní ochrana. Budou tě mít dnes a zítra na starosti ohledně tvého cvičení v šermu. Zdokonalíš se a možná se naučíš něco nového."vysvětlil Izupa. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

"Co…?"

"Na co čekáš? Tvým bratrům to vysvětlím a mohou tu být s tebou."odešel. Zamyšleně jsem se za ním dívala.

"Budeme tu dnes jen stát nebo se vrhneme do cvičení, slečno?"řekl jeden z vojáků, který si stoupnul těsně za mě velmi potichu až jsem se lekla. Ostatní se mému mírnému nadskočení zasmáli. Ti by mě tak nenaštvali, jako ten, co mě oslovil. Pod sukní jsem nenápadně překřížila nohy pravou před levou. Prudce jsem se otočila a pomocí kinetické energie, kterou jsem zkříženýma nohama vyvinula, jsem ho srazila k zemi.

"Neříkejte mi slečno."zasyčela jsem na něj. Držel se za levou tvář a udiveně se na mě ze země díval. Předem mě si stoupnul jeho kamarád a přiložil mi ke krku meč.

"Za tohle zaplatíš, ty…ty…"nenašel vhodné slovo, kterým by mě pojmenoval. Dívala jsem se na něj úplně klidně.

"Nech ji."ozval se ten ze země, "Máme ji tu něco naučit a ne zmrzačit."zvedl se ze země a překvapivě se usmíval. Na jeho levé tváři se červenal otisk mé ruky. "Pro začátek to nebylo špatné."podíval se na mě uznale.

"Díky. Jestli dovolíte, já se jdu převléct do vhodnějšího oděvu."otočila jsem se na patě a šla do pokoje. Za chvíli jsem se vrátila na dvůr. Stáli stejně jak jsem je tam nechala stát.

Prázdniny

Tak jsou tu zase prázdniny. Přežili jsme další dlouhý školní rok a teď nás čeká zasloužený odpočinek. Přeji Vám všem příjemné prožití hlavních prázdnin a užijte si je jak nejlépe to jde, poněvadž nikdo neví, co se může stát.

Vanimaré