Pár problémů navíc 4.část

Pozorovala jsem okolí. Dojeli jsme do vedlejšího tábora. Chvíli jsme pokecali s Mernkalem a Velinem a pokračovali dál. Našli jsme si místo s nejhlubší vodou a pustili koně. Za chvíli jsme tam zahučeli taky. Voda nás příjemně osvěžovala. Přeplavali jsme řeku hned několikrát. Koně nás následovali. Po chvíli jsme vylezli a vyhnali koně, abychom uschli. Koně se popásali a já si trochu zdřímla.

„Á, náš milenecký pár si vyjel na výlet.“ slyšela jsem někoho říkat. Neviděla jsem ho, neotevřela jsem oči.

Pár problémů navíc 3.část

„Frone?“

„No?“

„My jsme zapomněli na našeho pronásledovatele. Je to žena.“

„COŽE?“

„Kdo má bílého koně?“

„Pokud vím tak Meren.“ odpověděl. Zvedla jsem se.

„Kam chceš jít?“ zeptal se Ber.

„Najít ji a přivést.“ odpověděla jsem.

„Sama nepůjdeš.“ a zvedl se taky.

Pár problémů navíc 2.část

Vzbudila jsem se ještě před svítáním a vypravila se do zbrojnice. Našla jsem si tam nějakou helmici a schovala ji. Plášť, kalhoty i tuniku budu mít svou. Kroužkovou košili mám ještě z cesty sem. Víc nepotřebuji. Vrátila jsem se tedy zpět do pokoje, vzala si knihu a četla si.

Čas ubíhal pomalu. Konečně začalo svítat a já se znovu vydala do zbrojnice. Cestou jsem potkala Frona. Dvakrát vesele se netvářil. Ani se mu nedivím. Mě taky do zpěvu nebylo. Čekání na bitvu, které se nedá uniknout, je to nejhorší, co může být. Vojáci byli před hradbami a lučištníci na hradbách. Fron a Ber šli na hradby a já je následovala.

Do vzduchu se vzneslo hejno ptáků a neuspořádaně kroužili. Tam někde se nacházelo vojsko. Vyšli z lesa. V čele přízrak. - Tak tomu se budu zdaleka vyhýbat. - myslela jsem si.

„Už se vrať. Chvíle střetnutí se blíží.“ řekl Fron. Bez odmlouvání jsem sešla z hradeb a zamířila jsem si to klusem rovnou do zbrojnice, kde touto dobou už nikdo nebyl. Vzala jsem si helmici a vrátila se na hradby.

PF 2009

Přeji Vám všem krásný nový rok a hodně úspěchů

Pár problémů navíc 1.část

Dojeli jsme k domu právě, když Fron vyváděl Fana, že pojede k Izupovi. Trochu se divil, že jsem přijela na koni, ale jinak byl rád, že jsem vzhůru. Sedl na koně a vraceli jsme se k Izupovi. Vzali jsme to kolem západní brány. Netoužila jsem znovu projíždět kolem domu správců. Tentokrát by nás mohli zastavit.

Brána byla zavřená a stálo u ní to vojsko, co jsme viděli před domem správců. Tentokrát se nám nepovedlo projet bez povšimnutí. Obklíčili nás a do kruhu vjel Miner na koni. „Naše slečna se vrátila. Kdepak byla?“ zeptal se.

„To Vás nemusí zajímat.“ odpověděla jsem.

„Ty dva“, ukázal na Frona a Bera stojící u mne, „odveďte pryč.“

„My nikam nepůjdeme.“ řekl Fron.

„To si myslíte vy. Jsem v převaze.“ škodolibě se usmál. „Tak už je odveďte, nebo je zabijte přímo před očima slečny.“ řekl. - Ten je ale škodolibej. - Neklidně se ošíval. Neodvažoval se podívat Fronovi ani do očí.