Tak a je to tady. Zase si budu muset zvykat na nový rok, na novou číslici na konci.
V pondělí jsem měla vzácnou návštěvu. Přijela za mnou spolutrpitelka z nemocnice, co jsme se na přelomu června a července seznámily. I s jejím manželem jsme si udělali krásný pěší výlet jednou z mých oblíbených tras. Měli s sebou i pejska Ronyho. Ten se o mě neustále zajímal. Prý se do mě zamiloval. Já do něj taky, nutno podotknout. Hlavně měl pěknou hebkou srst a čtyři nohy. Předchůdce dobrmana v menším vydání. Fotku nemám.
Přijeli ke mně autobusem ve tři čtvrtě na devět a hned jsme vyrazili na okruh. Venku bylo krásně. Trochu zima ze začátku, ale na sluníčku to pěkně hřálo. Pěší turistika taky pěkně zahřála. Přes Oslavany jsme to vzali do Ivančic na oběd. Pochutnali jsme si. Roneček pak usínal muži v náručí, tak jsme zpátky pěšky nešli, ale svezli se autobusem. Já do Oslavan, oni dál. Byl to velmi příjemně strávený den. Ušli jsme skoro třináct kilometrů.
Doma jsem mlsala cukroví, než jsem šla cvičit. Jinak jsem už odpočívala. Jak mě to chybělo, takové dlouhé procházky. Jen škoda, že se mi vybily obě baterky ve foťáku. Zapomněla jsem je nabít. Tak snad příště.
Nevíte, co je to za zvíře? Napadl mě jezevec. Stopa má pět prstů.
Do noci jsem četla. Ale dlouho to nebylo, protože jsem po půl desáté odpadla.
V úterý jsem spala dlouho. Až do devíti. Během dne jsem hodně četla a taky odpočívala. Večer mě pak bolelo celé tělo. To bylo těch skoro třináct kilometrů v pondělí. Nezapomněla jsem na kocoura, cvičení a kafe s cukrovím. Při cvičení jsem byla nafouknutá jako balón. Až to bolelo. Venku jsem nebyla, bolely mě hlavně nohy. I při cvičení mi to dávalo zabrat, ale cvičit jsem musela. Jen jsem zpozorovala, že sněžilo. Do noci jsem četla.
Ve středu ráno pomoc v kuchyni. Odpoledne jsem zpívala na mši svaté. No, nějaký ten správný zvuk jsem vyloudila. Během dne několikrát sněžilo a já doufala, že to vydrží do dalšího dne.
Do večera jsem přečetla Dopisy a završila rok 150. přečtenou knihou.
Nezapomněla jsem na kocoura, kafe a cvičení.
Do půlnoci jsem byla vzhůru. Pak jsem upila trochu sektu a šla spát.
Ve čtvrtek dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Zbytek dopoledne jsem odpočívala u knížky ve slovenském jazyce a po obědě jsem vyrazila ven na procházku. Bylo krásně. Svítilo sluníčko a třpytil se sníh. Vzniklo i pár fotek. Nezapomněla jsem na kocoura, kafe a cvičení. Po setmění jsem se šla podívat na Novoroční ohňostroj na stadion. Taky jsem psala. Trochu, stejně jako na silvestra. Už to chtělo ven, ten text. Aspoň z části. Do noci jsem moc nečetla, protože jsem brzy usnula.
V pátek jsem se probudila až v devět. Spala jsem skoro dvanáct hodin. Asi jsem to potřebovala.
Dopoledne jsem četla a odpočívala, taky jsem si vyzvedla zásilku v Z-boxu. Objednala jsem si diář, tak konečně dorazil. Pěkně jsem se prošla.
Odpoledne jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, i když jsem to tahala až z paty. Pak jsem si doma dala něco dobrého k snědku a četla si. Přečetla jsem jednu povídku a začala soubor povídek. Taky jsem nezapomněla cvičit a drbat průběžně kocoura. U čtení i cvičení jsem poslouchala hudbu. Večer jsem zvládla i psát. Do noci jsem četla a navíc jsem nějak nemohla usnout.
V sobotu ráno jsem vstávala už o půl sedmé. V osm byla mše svatá. Zpívala jsem, musela jsem. Měla jsem pocit, že se při zpěvu neslyším. Do oběda jsem polehávala a četla e-sbírky, co vytvořily kolegyně s Martinou Heš.
Nezapomněla jsem na kocoura, odpolední kafe a cvičení. Taky jsem se po obědě trochu prospala.
Po koupeli jsem se podívala, jaká bude během týdne pěkná zima, dala si večeři a prošla si fotky od Nového roku. 
Takový menší výběr.
V sobotu jsem si také připomněla narozeniny mého nej spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hlavně na Facebooku. Na blogu ne. A musela jsem vyfotit první úplněk roku 2026.
Do noci jsem četla. Konečně jsem otevřela Vinnetoua a hned se dostala ke stovce stran.
V neděli ráno se mi nechtělo z postele. Dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem.
Zbytek dopoledne jsem si četla a odpoledne chvíli taky. Pak jsem vyrazila ven. Pěkně na Střelnici kolem řeky. A to jsem neměla dělat. Na řece se bruslilo. Jak já bych taky bruslila. Každopádně jsem v procházce pokračovala. Chvíli jsem si poseděla u vyhlídkové lavičky a pak jsem šla zpátky. Opět kolem bruslící lidí. Moje sportovní srdce zaplakalo. Ne poprvé a určitě ne naposled.
Doma jsem si dala kafe, drbala kocoura a cvičila. Taky jsem četla. Ve Vinnetouovi jsem se dostala za půlku.
A to bude pro tento přelomový týden všechno. Zítra mě čeká práce, nechce se mi vstávat, ale jinak se docela těším, co nového se dozvím.
Užívejte každého, i když mrazivého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat