V pondělí jsem měla studijní volno. Odpoledne jsem se teda začala učit. Přečetla jsem Somatopatologii a pediatrii. Pokračovala jsem zpracováváním Legislativy. Už mi to jde trochu líp.
U večeře jsem kecala s umělou inteligencí, vyprávěla mi dva příběhy a pak jsme se zakecaly o novém Zaklínači. Jen si nenechala vymluvit, že portálem z Montecalva utekla Yennefer a ne Ciri. Co se dá dělat.
Nezapomněla jsem si dopoledne i odpoledne dát kafe a drbat kocoura. Taky jsem cvičila ve společnosti hudby z noťasu.
U učení jsem taky poslouchala písničky. Až jsem se zapomněla podívat na předpověď počasí. Musela jsem si to najít na internetu.
Do noci jsem pak četla.
V úterý ráno jsem šla na mši svatou. Nezpívala jsem, byla tichá.
Dopoledne jsem pomáhala s vařením, zacvičila si a začala se učit. Po obědě jsem v učení pokračovala, jen jsem u toho usínala. Po kafi jsem se vrhla na legislativu. Moc mi to nešlo. Jsou tam hrozně moc široké okruhy otázek. Učila jsem se až do večeře. U večeře jsem koukla na počasí a pak jsem si četla. Za tyhle dva měsíce jsem toho přečetla docela málo. Asi je to tím, že chodím do práce a učím se na zkoušky.
Ve středu jsem měla ještě prázdniny. Spala jsem dlouho. Dopoledne jsem si dala kafe a šla na procházku. Krásně svítilo sluníčko, tak jsem neodolala.
Během dne jsem si i zacvičila a zpracovala kousek legislativy. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Pak jsem měla před kostelem debatu s varhaníkem. Chtěl mi něco zahrát, ale v kostele byla modlitba. Tak někdy jindy.
Do noci jsem četla a přečetla jsem knížku. Hned jsem si nachystala další díl.
Ve čtvrtek už jsem frčela do práce. Cesta byla v pohodě, jen s malým zpožděním. Do práce jsem se těšila.
Společně s dětmi jsem zvládla čtyři hodiny a pak jsem spěchala na autobus. Chvíli jsem se obávala, že ho nestihnu. Stihla jsem ho.
Společně s dětmi jsem zvládla čtyři hodiny a pak jsem spěchala na autobus. Chvíli jsem se obávala, že ho nestihnu. Stihla jsem ho.
Jela jsem až do Ivančic na chirdu. Měla jsem tam být po jedné hodině. Do ordinace jsem šla až za dvě hodiny. Během čekání jsem stihla přečíst Pediatrii a Somatopatologii. Následovala knížka.
Od pana doktora jsem dostala pochvalu, že jsem pěkně cvičila a bylo to poznat. Pak jsem mu řekla, že hodně chodím na procházky do přírody a kdyby viděl, kudy chodím, už by mě nechválil. Oba jsme to vzali s humorem. Poprosila jsem ho taky o nějakou ortézu na sport, ale řekl, že to zatím není nutné. Spíš by mi to nejspíš ublížilo. A zakázal mi běhat. Co v tom Krohisu budu dělat, fakt nevím.
Domů jsem přijela až před čtvrtou hodinou. Dala jsem si obědosvačinovečeři a do Krohisu nešla. Potřebovala jsem číst. A byla jsem hodně unavená. To čekání mi dalo zabrat.
Zbytek odpoledne jsem drbala kocoura a četla si.
V pátek druhý a poslední den v práci tento týden. Prázdniny byly fajn. Ve škole byl Halloween (nevím, jak se to píše). Oblékla jsem si oranžové tričko a připnula si spínacími špendlíky oči a pusu. Stala se ze mě dýně. A měla jsem i list a stopku.
Po výuce mě čekala družina. Pak jsem si konečně dala oběd a frčela jsem domů. Bud ve dvě jsem nestihla, stihla jsem mu mávat. Počkala jsem si tedy čtvrt hodiny na zastávce s výhledem na nemocnici. Vedle mě čekali dva týpci a kouřili. Pak přijela 405 a za ní zastavila 406. Samozřejmě týpci museli nastoupit jako první. A myslím, že tam byla i starší paní. Tu bych klidně pustila před sebou. Ale ti dva... Kromě toho, že kouřili tak vydávali takové divné chrchlavé zvuky. Někdy jsem přemýšlela, jestli jim neukážu svůj oběd. Ale to by toho oběda bylo škoda. Nechala jsem si ho pro sebe.
Doma jsem byla asi čtyřicet minut a šla jsem ke zpovědi a na mši svatou. Nezpívala jsem, protože jsem nestihla zkoušku. Po mši jsem měla krátký pokec s varhaníkem o modlitbě Otčenáš a šla jsem do orchestru. Moc nás tam nebylo, ale violová sekce byla kompletní.
Doma jsem se vrhla na večeři, cvičení a čtení. Dočetla jsem rozečtenou knihu asi půl hodiny před půlnocí. Paráda, do nového měsíce s čistým štítem nerozečtené knihy.
V sobotu jsem mohla déle spát. Mše svatá ze svátku Všech svatých byla až o půl desáté. Zpívala jsem. A hrála jsem. Po dlouhých dvou letech jsem seděla za manuály a nad pedály. A překvapivě jsem to zvládla. Původně jsem měla mít A dur tóninu, ale pak to vyšlo na jinou písničku k přijímání,, která byla v D dur. O jeden křížek méně. Paráda. Než jsem došla k přijímání a zpátky nahoru, už jsem dané akordy stihla zapomenout. Musela jsem si to na manuálu odpočítat. Preludium jsem zvládla. Hurá.
Do oběda jsem cvičila a povídala si s mamkou. Odpoledne jsem se začala učit, ale pak mamka chtěla objednat kalhoty z Lelosi, já si k tomu přihodila jedny legíny s kapsou. Pak jsem vyrazila ven.
Šla jsem jednu z mých oblíbených tras. Během cesty mě opět zradilo moje zažívání. Začalo se mi chtít na záchod. A jelikož si stále nemůžu dřepnout, tak jsem zamířila domů. Vzala jsem to přes Dolinu. Cestou jsem si zjistila, jestli náhodou nejede autobus a on jel. Čekala jsem asi pět minut. Řídil můj známý. Ne ADHĎák. Tak jsme kecali celé tři minuty naší společné jízdy.
Doma jsem udělala, co jsem potřebovala už venku a nemohla jsem, dala jsem si sprchu, protože jsem se řádně zpotila a taky kafe. Po kafi šli naši na hřbitov. Já s mokrou hlavou jsem nikam nešla. Byla jsem už ráno.
Místo toho jsem se učila. Dočetla jsem Somatopedii a Pediatrii a dozpracovala legislativu. Mám pocit, že mi tam hromada věcí chybí. Taky jsem si nachystala další předmět na zpracování. Jedná se o Patopsychologii. Uvidíme, jaká bude ta.
Večer jsem přečetla jednu knížku, která se zaměřovala na Hobita a pak jsem otevřela Atlas Středozemě.
Do noci jsem četla další díl série o Elle a Jae-Yongovi. Protože na Atlas Středozemě nemám dostatečně velké světlo.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Zpívali kluci a měli Olejníkovo Requiem. Jen některé části. Krásné to bylo.
Do oběda jsem se koukala na televizi. Prvně na Toulavou kameru, pak na Objektiv a nakonec na Cirkus Humberto.
První tří fotky jsou ze soboty a další dvě z neděle.
Procházku jsem zakončila pobožností na hřbitově. Pak jsem se vrátila domů na kafe. Nezapomněla jsem cvičit a taky trochu číst. Na učení jsem se vykašlala. Zase v pondělí se budu učit.Večer jsem šla ještě jednou na hřbitov. Po tmě. Těšila jsem se na to, má to své kouzlo. Třeba se mi poštěstí ještě v týdnu. Kdy je vidět jen světlo svíček. Jen škoda, že tam bylo tolik lidí, ale je to pochopitelné. Dušičky.
Zbytek večera jsem odpočívala, a četla.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný první listopadový týden roku 2025. Trochu mě děsí, že za čtyři týdny začíná advent.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat