3.3. - 9.3.2025

A je to tady znovu. Neděle. Druhá březnová. A co se dělo?

V pondělí dopoledne práce. Nějak jsem přežila. Odpoledne jsem jela plavat. Autobusem tam, pěšky přes Ivančice zpátky. U večeře jsem koukala na seriál. Potom jsem si konečně zacvičila zbytek cviků. Některé jsem cvičila v bazéně. Po dlouhé době. A taky jsem trápila ruce plaváním. Domů jsem šla pěšky přes Ivančice. Krásná procházka.

Po vodníkovi zbyly jen holínky.

Po cvičení jsem usedla za šicí stroj a něco málo udělala na zelených šatech. A do noci jsem četla.

V úterý dopoledne opět práce. Přežila jsem a zlobila se. Těch hodných je mi upřímně líto. Jsou neskutečně trpěliví.

Odpoledne jsem měla ještě poradu s kolegyněmi a kolegou. Následně jsem měla přípravu na přijímačky. Tam jsem zase byla do šesti večer. Pak jsem si dala večeři s dalším dílem seriálu a zacvičila si. Mezitím vším jsem ještě zařizovala kytky v kostele, kde mohou a nemohou zůstat. Byl to neklidný a plný den.

Ve středu začala doba postní. Půst jsem překvapivě dodržela. Dvě malá jídla a jedno velké. Práce byla náročná. O to náročnější, když jsem měla pět hodin. Ale přežila jsem. Jen jedna holčička měla nepěknou poznámku, ale ona za to nemohla. Já jsem to však oplakala a musela jsem to rozchodit. Po obědě jsem se nechala ostříhat. Vlasy se mi  zkrátily skoro o dvacet centimetrů. Je to nezvyk. Pak jsem vyrazila ven. Dala jsem si za středu celkem dvanáct kilometrů. Když jsem dorazila na rozcestí cyklostezek, měla jsem to blíž do Čučic než domů. Ale i tak jsem šla pěšky domů. Bohužel na tu nevinnou poznámku mi ani těch dvanáct kilometrů nějak nestačilo.

Pak jsem se z toho naštěstí do čtvrtka vyspala.

Večer jsem byla u svátosti smíření a na mši svaté. Nezpívala jsem a byla jsem ráda. Sotva mluvím. Už týden se mě drží nějaký bacil a nechce se pustit.

Jinak jsem za celý den nepustila počítač a ani jsem se nepodívala na Facebook. Asi bych to měla praktikovat častěji. Hlavně ty dny bez Facebooku. Do noci jsem si četla.

Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Nějakým způsobem jsem přežila. Bylo to klidnější než celý týden. Odpoledne jsem chvíli loupala klacky a pak jsem měla nábožko. Po nábožku večeře a odchod do šermu. Domlouvalo se a trénovalo sobotní vystoupení. A musím to komentovat. Snad to zvládnu. V šermu jsem dělala náhradníka. Jeden z vystupujících chyběl, tak jsem zaskočila a přidala své poznatky. Teď aby to všichni nezapomněli.

Doma jsem si vyhledala skladbu, na kterou vystupujeme.

Cestou jsem si vyfotila měsíc nad kostelem.

Ano, je to trochu rozmazané. Musím to zkusit trochu jinak.

V pátek dopoledne opět práce. Přežila jsem. Co jiného mi zbývalo. Taky jsem začala pociťovat nastupující nachlazení, které se během odpoledne projevilo. Odpoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Orchestr jsem si užila, pěkně jsem si zahrála. A večer jsem šla na ples. Ani jsem netancovala. Asi bych to neudýchala. V jednu v noci jsem už byla v posteli a pokoušela se usnout.

V sobotu jsem vstávala v osm. A moc se mi nechtělo. Po snídani jsem uklidila nocleh a pak jsem odpočívala. Taky jsem doloupala poslední klacek do šermu a ty vhodné nakrájela. Vše je nachystané na odvoz. Po obědě jsem šla na akci MDŽ. Šermířská skupina měla malé představení. Já je hlídala a taky uvedla na scénu. Pak jsem šla rovnou domů.

Do večera jsem nic nedělala. Jen jsem si zacvičila a dala si pořádnou sprchu. U večeře jsem se dívala na seriál. A do devíti jsem četla. Pak už jsem to zalomila a spala.

V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Dopoledne jsem ještě cvičila a četla. Odpoledne jsem se vydala na procházku. Bylo pěkné teplo. Prvně jsem sundala mikinu, pak i kabát. Procházku jsem zakončila adorací v kostele. Tam jsem se zase oblékala.

Doma jsem si dala kafe a sušenky a dojedla jsem čokoládu. Později odpoledne jsem dočetla knížku Dívka v zeleném svetru. Bylo to o Lvovských Židech, kteří přežili německou okupaci v kanálu. Velmi zajímavé čtení. Pak jsem chvíli usedla za stroj a u večeře jsem koukala na seriál.

A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další týden roku 2025.

Vaše Vanimaré