V pondělí dopoledne práce s dětmi. Viděli jsme se jen chvíli před školou a pak asi dvacet minut ve třídě. Bylo tam příšerně. Děti nestihly ani moc zlobit. Pěkně se posadily a poslouchaly. Protože měly s sebou rodiče. Dala jsem si taky kafe a nějakou malou dobrůtku, protože jsem měla hlad. Ještě dopoledne jsem si zastřílela z luku. Měla jsem 83 střel v krabici ze 150. Víc jak půlka, takže dobrý. Odpoledne jsem jela s přítelem řešit dveře do bytu. Nic jsme nevyřešili, protože obchod zavřel ve tři a my přišli po třetí hodině. Tak někdy jindy. Prošli jsme se po Ivančicích a jeli busem zase domů. Zacvičila jsem si, podrbala kocoura a odpočívala.
V úterý jsem šla zase do práce. Měla jsem s celou třídou dvě vyučovací hodiny a ještěže tak. Myslela jsem, že některé trochu... Bude to boj. Nejsem zvyklá na takové rozjívené děti. Předchozí třída byla v pohodě, rozuměli jsme si, věděli jsme, co od sebe navzájem chceme. Teď to bude těžší. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Po obědě jsem si zastřílela z luku a bylo poznat, že mám špatný den. Dala jsem si sedm sérií a v krabici skončilo jen dvacet devět kousků. Slabota.
Na druhou hodinu jsem měla rehabilitace. Jen motodlahu a dostala jsem se na 105 po dvou zvyšováních. Stihla jsem si koupit i lepicí papíry do tiskárny. Pak jsem frčela busem domů a dala si kafe a zmrzlinu. Potřebovala jsem ji. Tu čokoládu. Po čtvrté hodině jsem s přítelem vyrazila na biotop. Potom jsem si doma zacvičila a dala si večeři.
Ve středu opět dopoledne práce. Přežila jsem čtyři hodiny. Pak jsem se chystala na další den. Po obědě jsem si zastřílela z luku, dala jsem si třináct sérií a v krabici bylo 62 střel. Zase ani ne půlka. Nezapomněla jsem na kafe a zmrzlinu. Poslední. Pak jsem šila, entlovala jsem si kabát. Skoro jsem zapomněla cvičit a následně jsem šla na večerní. Zpívala jsem. A při cestě do kostela mi nebylo nejlépe, ale pak se to spravilo. Jen jsem vynechala večeři.
Ve čtvrtek dopoledne práce. A odpoledne vlastně částečně taky. Po dopolední práci a po obědě jsem si zastřílela, pak jsem jela na rehabilitaci, měla jsem motodlahu a dostala jsem se na 105. Stejně jako v úterý. Doma jsem si pak zacvičila a dala kafe. Následně jsem šla opět do práce. Měla jsem schůzku s rodiči. Hodinu jsem se pařila ve své třídě. A to jsem se to snažila zkrátit. Pak jsem byla asi hodinu doma a šla na zkoušku sboru. Přišla jsem pozdě, ale nevadilo to. Pěkně jsem si zazpívala a zahrála. Překvapivě. A došla jsem tam bez berlí. Velký úspěch. Ve finále jsem se dozvěděla, že sbor asi bude končit. Trochu mě to mrzí, ale na druhou stranu nebudu řešit dilema, jestli do sboru nebo do šermu. Ve střelbě jsem si dala dvanáct sérií a v krabici skončilo opět 62 šípů. Což už je víc jak polovina. To jde ne?
V pátek jsem moc nepracovala. Odučila jsem si první hodinu a pak jsem jela na kontrolu na chirdu. Pan doktor si taky pořídil zranění. Pro změnu na ruce. Pak jsem šla nakoupit maso a asi na dvacet minut ještě do práce. Odvedla jsem děti do družiny a na oběd. Následně jsem se chystala na pondělí. Promyslet, co a jak dělat, vše potřebné nakopírovat.
Po obědě jsem vytáhla luk a šípy a znovu si zastřílela. Zjistila jsem, že mi letky šípů rozsekly kůži na kloubu ukazováčku levé ruky. Už ve čtvrtek a v pátek se mi stalo to stejné. Některé šípy jsou poznamenané mou krví. Myslím, že to jeden šíp má i na letkách. A těch bílých. Nevadí. Dala jsem si patnáct sérií a v krabici skončilo 74 šípů. Jeden mi tu krabici i trochu ukousl a odletěl pár metrů.
Na půl čtvrtou jsem šla do kostela ke zpovědi a pak jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem, protože jsem to nestihla. Cestou domů jsem si koupila šunku. Doma jsem si zacvičila a pak přišel přítel a vrhli jsme se na vaření sobotního oběda. Po přípravě masa jsem si dala konečně večeři a dostala jsem od přítele úkol vybrat dveře a barvu. Barvu bych měla, ale typ dveří, který by se mi líbil, nemají v té barvě. To je smůla.
V sobotu jsem vstávala na mši svatou. Zpívala jsem. Dopoledne jsme s přítelem vařili oběd. Dopékali jsme maso, doplnili přílohu a ukuchtili polívku. Na oběd jsme byli už v pěti. Naši se vrátili po týdenním pobytu na Krétě.
Odpoledne jsem s přítelem vyrazila na historické slavnosti do Kounic. Stavili jsme se tam i k jeho babičce. Prošli jsme se po náměstí, koukli, co pěkného prodávají a počkali si na vystoupení mé šermířské skupiny Rohanská jízda. Myslím, že měli úspěch. Představení sledovalo docela dost lidí. A kluci se snažili.
Navečer jsme byli pozvání na grilovačku ke známým. Pěkně jsme poseděli, pokecali a najedli se do syta. O půl dvanácté už jsem byla v posteli.
V neděli dopoledne mše svatá. Nezpívala jsem. Dost mě překvapilo krátké a výstižné kázání. Na konci po oraci po přijímání mi došlo, proč. Četl se pastýřský list, který by mě být zařazen místo homilie. Tak zase je to jinak. Nebudu rýpat. Nestojí mi to za to. Dopoledne jsem ještě zkusila sednout na kolo a podařilo se. Dokonce jsem si i zašlapala pravou nohou. I když první ohnutí dost bolelo, ale ráda o sobě říkám, že jsem bojovník, tak jsem bojovala a vyšlápla si jeden kopec. Na oběd jsme byli doma. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili na kole do Ivančice. S drobnými bolestmi jsem to zvládla. Tam i zpět na kole. Cestou domů jsme se stavili na zámku zkontrolovat taťku, jak pečuje o muzeum. Doma jsem si pak dala kafe a zmrzlinu. Musela jsem taky cvičit, ale před tím jsme uklidili naše nocležiště. Po cvičení jsme vyrazili na špacír do Budkovic. 
Fotila jsem panoramu.
Vyšplhali jsme se na kopec s názvem Na babě a užívali si příjemný silnější vítr. Výhled byl krásný a čistý. Opar byl minimální.
Vyšplhali jsme se na kopec s názvem Na babě a užívali si příjemný silnější vítr. Výhled byl krásný a čistý. Opar byl minimální.
Cestou k autu jsem si ještě vyfotila koníky.
Krasavci.
Pak už jsme jeli nakoupit a domů, nachystat se do práce. Tak to bude poslední informace o tomto týdnu. Krásný další týden roku 2024. Snad nebude tak moc pršet, jak hlásili v televizi. Užívejte si.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat