Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

6.6.24

Z nemocnice popáté

Tmám po operaci. Po druhé operaci za první půlrok 2024.
Ranní byl budíček, sprcha, prášky a čekání na odvoz na sál. Na sále jim ta příprava tentokrát trvala trochu déle. Aspoň jsem pokecala s personálem. A on mezi sebou.
Napíchli mi kanylu, dali tlakoměr, upravili moji polohu na lůžku, anesteziolog se zeptal na pár věcí a popřál mi dobrou noc. Od podání kyslíku nic víc nevím.
Probuzení nebylo tak příjemné. Nějak jsem se nemohla pohnout. Slyšela jsem, že mě budí, ale nebyla jsem schopná chvíli reagovat. Naštěstí jsem se pak rozkoukala. Odvezli mě na pokoj plnou hadiček. Dvě mám z kolene, jednu v ruce a taky mi zůstali EKG a tlakoměr. Celou dobu jsem měla na sobě ortézu a došlo tentokrát i na komplikace. Odštípl se mi kousek kosti, kde mě být vstřebatelný šroub. Nejspíš je tam klasický. Uvidíme.

Na pokoji jsem úspěšně pospávala až do večeře a během večeře vlastně taky. Došel za mnou taťka a taky přítel. Většinu doby jejich návštěv jsem spala. Co se dá dělat.
Večer přišla bouřka. Takže se obávám, že se v noci moc nevyspím.
Vaše odoperovaná Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené