Proč pošesté? Jen letos se hlásím z nemocnice po šesté.
První den po operaci. Měla jsem pocit, že jsem toho moc nenaspala. Nedalo se spát jinak než na zádech. Hrůza, ale přežila jsem. Snad každou půlhodinu jsem byla vzhůru. Kolem půl jedné jsem dostala antibiotika do žíly a o půl hodiny později mi to dokapalo. K ránu už jsem dokázala zaspat asi na dvě hodiny. Pak přišel jeden doktor, vizita, mezitím několik sestřiček, mezi nimi i ta se snídaní.
Kolem deváté mi odstranili dreny a já mohla jít konečně na normální záchod. Poprvé se sestřičkou. Pro jistotu.
Oběd byl celkem dobrý, na nemocnici. Měla jsem další variantu zpracování mrkve do jídla.
A den se vlekl. Stavil se za mnou několikrát jeden z mých operáterů, sestřička s obědem, ošetřující doktor a znovu operatér. Tomu jsem řekla, že už chci domů.
Měla jsem i civilní návštěvu. Přijel za mnou taťka a přítel. Mamka nepřijela, protože má antibiotika a moc kašle. Však si mě užije doma ažaž. Taťka přišel na chvíli a donesl mi meloun, chvíli po něm přišel přítel a ten odcházel a po páté hodině.
Během dne jsem dočetla knihu Letopisy Narnie, Čarodějův synovec. A otevřela jsem druhý díl Lev, čarodějnice a skříň.
Večer pak večeře, injekce do břicha, odstranění kanyly. I tohoto otravného předmětu v mé ruce jsem se zbavila. Ještě polknout prášky a nadále odpočívat.
Během dne jsem dostala taky svou vlastní ortézu a byla za mnou sestra z rehabilitace, aby mi řekla, jak mám cvičit. Takže cvičení zdar.
Vaše více bdělá Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat