Po operaci jsem byla probuzena na dospávacím pokoji. Co se dělo od přání anesteziologa dobré noci po probuzení v pokoji nevím. A nejspíš je to dobře.
Vím jen, že jsem si na tom dospávacím pokoji stěžovala, že se chci otočit na bok. Nestalo se tak. Cestu do pokoje si moc nepamatuji. Schodek u výtahu ten si vybavuji, protože to bolelo. Následně jsem trhaně spala až do půl druhé. Pak jsem střídavě pospávala, četla si a chtělo se mi na záchod. Jelikož jsem měla v koleni drén, dostala jsem mísu. Tam to ale nešlo.
Po chvíli přišel pan doktor odstranit drén. Přišel nadvakrát. Kvůli té míse.
Drén mi odstraňovala medička a byla šikovná. Překvapivě jsem měla návštěvu. Donesla mi knížku. Druhý díl Vinnetoua. Myslela jsem totiž, že první díl do večera dočtu, ale usnula jsem ještě před osmou hodinou. Mezitím jsem dostala injekci na ředění krve, zastavil se za mnou i můj operatér a kolem osmé mi sestřička změřila tlak. Pak už jen spánek.
Pravda je, že jsem si řekla o lék proti bolesti. V jednu chvíli to bylo nesnesitelné a já při vstávání z lůžka ronila slzy. Pak jsem byla vzhůru při každém otočení.
Mám to pěkně nateklé.
Ráno mě navštívil pan operatér, dal mi informace, co mi spravili a následovala vizita. Tam se mnou chtěl pan doktor cvičit. Doufám, že mi napíšou rehabilitace. Řekli mi taky, že mě dneska pustí. Hurá, už mě to tady nebavilo. Po sprše mě to sestřička přišla vydezinfikovat a zalepit. Zavázala mi také celé lýtko, i když nevím proč.
Takže to mám úspěšně za sebou. Teď to koleno ještě správně rozhýbat a můžu opět rajtovat.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat