V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem. Matika, čeština, přírodověda a pracovky. Naštěstí mi to rychle uteklo. Pak ještě nachystat na úterý a hurá domů.
Doma jsem i dala kafe a jela pro výhru z plesu. Vylovili mi kapra a praštili ho. Doma s ním pak bojovala mamka. Já bych to nedokázala. Jela jsem teda s přítelem nakupovat.
Večer jsem začala plést náramek. Zvládla jsem udělat jednu rybičku a u druhé jsem se nějak zasekla. Už jsem se nesoustředila. Tak jsem to špatné musela vypárat. A že to bylo uzlíků. U večeře jsem koukla na film a do noci jsem četla. Psychicky se připravovala na svůj poslední pracovní den prvního pololetí.
V úterý dopoledne opět práce. Přežila jsem a rozčilovala se. Ach ta geometrie. Jak já ji nemám ráda. Přežila jsem. Po výuce jsem měla ještě dozor v jídelně a pak dlouhou domluvu na dva dny pro můj záskok. Doma pak rychlý pozdní oběd, kafe a navečer mše svatá.
Před večeří ještě koupel a při večeři film. Taky odpočinek a nemyšlení na další dny.
Ve středu ráno odjezd do nemocnice. Jen hodinu jsem strávila na příjmu. Potkala jsem tam i dost známých. Jedna známá je i na lůžkovém na chirdě. Před jedenáctou jsem se dostala na pokoj. Překvapivě jsem na jednolůžkovém pokoji. Dostala jsem skleničku a čaj a taky cedulku s alergeny.
Zbytek dne jsem si úspěšně četla. Do osmi večer jsem přečetla víc jak polovinu první knihy o Vinnetouovi. To je tak, když se nudím. Večer jsem dostala ještě léky a se sluchátky v uších za poslechu Sedláka Jiljího u Oujezda jsem usnula. Zase nevím, jak to skončilo.
Ve čtvrtek jsem byla vzhůru před šestou. V noci jsem byla aspoň dvakrát na záchodě. Vypila jsem moc čaje. A od rána kolem sedmé začala pomalá příprava k operaci. Dala jsem si sprchu, dostala premedikaci, byl mi změřen tlak, sestřička mi zavázala levé lýtko a po krátkém čekání, kdy jsem zase jen četla, jsem odjela na sál. Tam se mi představil anesteziolog. Stejně jsem mu moc nerozuměla a jméno jsem zapomněla. Stihl mi popřát dobrou noc a víc nevím. Probudila jsem se na dospávacím pokoji, kdy jsem vlastně byla probuzena. Odpověděla jsem asi na nějaké otázky, chvíli jsem hledala někoho, kdo by si se mnou povídal a pak jsem jela zpátky na pokoj. Cestu si moc nepamatuju. Na dospávacím pokoji jsem si asi stěžovala, že ležím na zádech. Chtěla jsem se přetočit na bok, ale nešlo mi to.
Na normálním pokoji jsem spala až do půl druhé. Pak jsem začala řešit zprávy do okolí a taky potřebu záchodu. Na záchod jsem se dostala až po odstranění drénu z kolene. I na ten záchod jsem si zavolala sestřičku. Pomohla mi z postele a dohlédla na to, abych sebou někde nesekla. Pak už jsem chodila sama.
Během odpoledne a podvečera jsem si nechala donést prášky od bolesti. Nedalo se to vydržet. Skoro jsem se nemohla zvednou z postele. Bolelo mě i to, když jsem se snažila přitáhnout se za madlo a posadit se. Byl to boj, ale zvládla jsem ho.
Chvíli jsem si do večera ještě četla, ale kolem sedmé hodiny jsem to zalomila. Mezitím jsem ještě dostala injekci na ředění krve.
Kolem osmé se za mnou zastavil myslím doktor a pak i sestřička s tlakoměrem. Pak už mě nechali spát.
V noci jsem se často budila, hlavně při otáčení se. Několikrát jsem musela na záchod.
V pátek už to bylo klidnější. Hned ráno mi změřili teplotu a tlak, venku byla ještě tma, bylo asi kolem půl šesté. Později mi sestřička odbandážovala nohy a poslala do sprchy. Což mě dost překvapilo. Smyla jsem ze sebe krev a dezinfekci. Další sestřička mi rány zalepila a nohu zavázala od prstů až ke koleni. Přežila jsem i vizitu. To mi pan doktor pěkně procvičil nohu. Do bolesti. Prý se musím snažit, jinak už to nerozcvičím. Zastavil se za mnou i pan doktor, co mě operoval.
Kolem jedenácté jsem se konečně dostala z nemocnice a zamířila si to domů. Vzala jsem to rovnou před obvodní lékařku a domluvila se na vytažení stehů.
Do večera jsem byla doma. Přijel za mnou přítel, společně jsme povečeřeli a já to v devět zalomila a spala. Taky jsem si musela píchnout injekci na ředění krve. Pomáhala mi mamka. Pak to pěkně bolelo. Mám tam červený flek v místě vpichu. Připadám si jako drogově závislá.
V sobotu se mi nechtělo z postele. Vylezla jsem po půl deváté. Po snídani a krátké četbě jsem si dala sprchu a převázala si nohu. Zbytek dne jsem polehávala, občas jsem přešla z jedné místnosti do druhé případně na záchod. A nebavilo mě to. Hodně jsem taky četla, podívala se na Četnické humoresky a protahovala nohu v koleni. Udělala jsem malý pokrok v tom, že už jsem ji propnula víc. Skrčit do 90 stupňů se mi nedařilo.
Večer mě čekala druhá injekce do břicha. Začínám to nesnášet. Dneska mi mamka neasistovala. Jen mi odkryla jehlu, protože jednou rukou mi to nešlo. U večeře jsem koukla na film a do noci jsem si četla.
V neděli jsem nikam nešla. Jen jsem o půl deváté přes mobil koukla na mši svatou z Tábora. Spíš jsem ji jen poslouchala. Brácha totiž spal, tak abych ho náhodou neprobudila.
Dopoledne jsem si četla a trochu cvičila koleno. V četbě jsem pokračovala i po obědě. Nezapomněla jsem si dát kafe a Tofife.
Večer jsem si začala chystat věci pro děti na pracovky. Já vím, že na to mám ještě týden, ale nechtěla jsem to odkládat.
Do večera jsem taky dočetla Vinnetoua dvojku. Nezapomněla jsem na svou injekci. Tentokrát jsem viditelně krvácela, tak snad jsem něco nepokazila. Radši bych do sebe cpala nějaké prášky, místo těch injekcí.
U večeře jsem se opět dívala na film. Dojídala jsem svůj oběd. Měla jsem kapra s bramborovým salátem.
A to bude pro tento zvláštní týden asi všechno. Doufám, že teď se bude všechno zlepšovat a zlepšovat. Nechce se mi být tak moc pasivní a věnovat se jen četbě. I když ono to čtení taky není špatné, ale nebaví mě pořád někomu říkat, aby mi něco donesl.
Takže užívejte jarních prázdnin, kdo je má, a kdo je nemá, tak se může těšit, protože na ně budou čekat.
Vaše pooperační Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat