Do Rosic mě vezl přítel. Zastavili jsme u Kuželny a na statek jsme šli pěšky. Trenérka už tam byla. Poníci byli v pískáči a Orphea nachystaná na práci. Překvapilo mě to. Trenérka s hasiči doplňovala koním vodu v ohradách.
Chvíli jsem kecala se slečnou V. a hladila Orpheu, která se krmila senem. Sledovala jsem pak trenérku, jak s Orpheou pracuje. Bylo krásné se na ně dívat. Společně se slečnou V. jsme chystaly poníky. V. Diora, já Giovanniho. Sundat deku, opucovat zaschlé bahno, vyškrábnout kopyta, osedlat. Po chvíli i nauzdit.
Dostala jsem nabídku, jestli nechci Orpheu vykrokovat. Což o to, šla bych hned, ale moje koleno by to asi nedalo. Musela jsem odmítnout.
Na fotce má Orphea ještě zablácenou hřívu. Stihla jsem ji s V. trochu očistit. Byla z ní krasavice.
Jinak při čekání jsem pocítila váhu Orphey. Stoupla mi na palec. Přežila jsem.
Byla to krásná návštěva. Užila jsem si ji, i když jsem se do sedla nedostala. Udělala jsem si pár fotek a pomazlila se nejen s Orpheou, ale i s Giovannim. Následovala pěší cesta k autu a pak domů.
Byl to krásně strávený čas. Uvidíme, jestli to bude jen na týden nebo déle. Vezla jsem tam totiž i chleba.
Vaše pomazlená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat