Došla jsem na statek a chvíli čekala na trenérku. Pak jsem si začala chystat Orpheu. Předtím mi slečna A. ukázala, co má nového. Byla to krásná mladá fenka pejska. Jen jsem zapomněla, jak se jmenuje. Ale byla krásná, huňatá, roztomilá.
Nachystala jsem si teda sedlo, uzdu a pucajk pro Orpheu. Šla jsem si pro ni do ohrady, ale moc se jí nechtělo. Chvíli jsem ji přemlouvala. Nakonec se mnou šla. Musela jsem ji sundat deku. Pucovat jsem ji moc nemusela, protože deka. Osedlat a nauzdit. A musím se pochválit, že jsem sedlo dala dobře. Poprvé a konečně. Sedlo mi dotáhla trenérka a já se s pomocí schůdků do sedla. Byla jsem odvedena na malou jízdárnu, kde jsem začala krokovat.
Jízdárna byla trochu zamrzlá. Trenérka chvíli pracovala a pak se věnovala mě. Upravila mi sed a vzala mě na lonž. Prvně jsem jezdila v kroku, několikrát jsem zvládla i klus, i když jsem měla dost strach. Pár koleček jsem měla na pravou ruku, pár koleček bylo na levou ruku. Při klusu jsem se chytala sedla. Hrůza. Už jsem se toho chytání zbavila, tak se mi to vrátilo.
V sedle jsem nebyla dlouho, ale za to to bylo dost intenzivní, krásné a skvělé.
Pak jsem chvíli krokovala, následovalo odstrojení, podstrojení, poděkování, zadekování a vrácení do ohrady. Rychlý úklid věcí a odchod na autobus.
Byla jsem hlavně chválena, což mě překvapilo. Já i trenérka jsme byly spokojené a Orphea asi taky. Dlouho jsem ji netrápila.
Užívala jsem si a doufám, že si budu užívat i nadále.
Těším se na další hodiny strávené u koní a v sedle.
Vaše nadšená Vanimaré
P. S.: Celodenní mráz byl velice dobrý v tom, že jsem neměla boty od bláta a nemusela jsem se obávat, že bych někde v tom blátě nechala boty. Berme tu zimu pozitivně.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat