Dojela jsem, nachystala si věci a přes blátivou louži jsem si došla pro Artura. Při odchodu z ohrady chtěl utéct. Za Vodou. Nepodařilo se mu to. Opucovat, ocajkovat a šlo se na malou jízdárnu. Nasedala jsem nadvakrát. Nějak se mi to nepodařilo napoprvé.
Začalo se v kroku. A hned od začátku jsem jezdila jako první. Jízdárenské cviky a povely jsem jakž takž dávala. Po druhém velkém kruhu jsem měla naklusat. Dneska to byla katastrofa. Zase jsem dělala své začátečnické chyby. Nevím proč. Pořád jsem se předkláněla a v tom případě Artur přešel do kroku. Dostat ho znovu do klusu bylo pro mě dneska umění. Kromě předklonu jsem měla neklidné ruce, protože mi tam úplně nesmyslně lítaly nahoru a dolů.
Nakonec se mi podařilo obklusat celou jízdárnu. Ale chudák trenérka. Budu jí muset koupit nějaké bonbony.
Po lekci vykrokovat mezi ohrady. Zkoušel mě přetáhnout, což se mu docela dost dařilo.
Jinak Artur je potvůrka, protože mi nechtěl dát nohu, tu levou přední. Až když jsem mu slíbila mlsku, tak mi dal. Stejně musel.
Do ohrady šel dobrovolně. Myslím, že zapomněl, že jsem mu slíbila ještě jeden pamlsek. Ale nakonec mě o něj obral. Zbývalo mi uklidit po sobě věci, umýt udidlo, uklidit jízdárnu a taky sedlovnu. Trochu jsme tam zablátily. Doma jsem pak drhla tři páry bot. Z neděle pohorky, a z dneška jezdecké a botasky. Inteligentně jsem se přezula a pak jsem i uvědomila, že bych měla uklidit jízdárnu. Takže jsem se musela vrátit do toho blata pro vidle.
Pak už se jen rozloučit a odjet domů.
A jeden trochu rozmazaný Artur.
Dneska z toho nemám moc dobrý pocit. Nešlo mi to. Tak snad příště.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat