Po dvou týdnech

Opět jsem se dostala do sedla.

Přijela jsem ke stáj, nachystala si věci a počkala na trenérku. Pak jsem si došla do ohrady pro Artura. Šel klidněji než posledně.

Pěkně opucovat, vyškrábat kopýtka. To bylo zase něco. Levou přední mi nedal vůbec. Nauzdit, osedlat a hurá do sedla. Dneska jsem se sedláním zaznamenala úspěch. Dokázala jsem si sedlo dotáhnout sama. Dotáhla jsem sedlo kolegyni. Kde jsem vzala tu sílu, nevím.

S pomocí schůdků jsem dosedla a jela na jízdárnu. A bojovala jsem.

Po pravdě jsme bojovali všichni. A některé bitvy s Arturem jsem vyhrála. Jezdili jsme každý jinak. Artur teda hodně protestoval, ale to je tak jediné co po chvíli mohl. Nevzdávala jsem se a donutila ho přijmout, že velím já. V některých případech.

Čekaly na mě hlavně kruhy. Prvně velký a pak i malé. Někdy se dařilo, většinou se nedařilo. Trenérka opravovala a opravovala a nutila bojovat. Děkuji.

Pak jsme si naklusali. Úplně jsem koukala, že jsem naklusala napoprvé. Horší už bylo ho v klusu udržet. No jo, zase jsem se předkláněla.

Po lekci vykrokovat mezi ohradami. Chtěla jsem jet trochu dál, ale Ernest s kolegyní se cuknul a otočil to.

Odcajkovat, podstrojit, očistit a odvést do ohrady. Arturovi se do ohrady moc nechtělo. Zůstal mi stát uprostřed vstupu. Ale i tak musel.

Ernest s Arturem po práci v ohradě.

Pak už jen uklidit a odjet domů. To, že mi trenérka nemusela dotahovat sedlo, mi došlo až v autě při cestě zpět.

Tak snad zase příští týden.

Vaše projetá na koni Vanimaré