Opět jsem se dostala do sedla.
Přijela jsem ke stáj, nachystala si věci a počkala na trenérku. Pak jsem si došla do ohrady pro Artura. Šel klidněji než posledně.
Pěkně opucovat, vyškrábat kopýtka. To bylo zase něco. Levou přední mi nedal vůbec. Nauzdit, osedlat a hurá do sedla. Dneska jsem se sedláním zaznamenala úspěch. Dokázala jsem si sedlo dotáhnout sama. Dotáhla jsem sedlo kolegyni. Kde jsem vzala tu sílu, nevím.
S pomocí schůdků jsem dosedla a jela na jízdárnu. A bojovala jsem.
Po pravdě jsme bojovali všichni. A některé bitvy s Arturem jsem vyhrála. Jezdili jsme každý jinak. Artur teda hodně protestoval, ale to je tak jediné co po chvíli mohl. Nevzdávala jsem se a donutila ho přijmout, že velím já. V některých případech.
Čekaly na mě hlavně kruhy. Prvně velký a pak i malé. Někdy se dařilo, většinou se nedařilo. Trenérka opravovala a opravovala a nutila bojovat. Děkuji.
Pak jsme si naklusali. Úplně jsem koukala, že jsem naklusala napoprvé. Horší už bylo ho v klusu udržet. No jo, zase jsem se předkláněla.
Po lekci vykrokovat mezi ohradami. Chtěla jsem jet trochu dál, ale Ernest s kolegyní se cuknul a otočil to.
Ernest s Arturem po práci v ohradě.
Pak už jen uklidit a odjet domů. To, že mi trenérka nemusela dotahovat sedlo, mi došlo až v autě při cestě zpět.Tak snad zase příští týden.
Vaše projetá na koni Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat