Dneska se sluníčkem a nakonec i s hnojem

Opět u koní. Jako většinou každé pondělí.

Dojela jsem na statek trochu později než obvykle. Trenérka na nás už čekala. Rychle jsem si nachystala věci s velkou pomocí jedné milé slečny, která nás s kolegyní přivítala u auta. Došla jsem si pro Ernesta do ohrady. Překvapivě mi šel naproti. Tak jsem neváhala a rovnou si ho odchytila.

U úvaziště opucovat, vyškrábat kopyta a osedlat. Sedlo jsem si dotáhla sama. A asi i dostatečně. A samozřejmě uzda. Po schůdkách do sedla a hurá na jízdárnu. Prvně krokem, podle trenérky jsem jela pomalu. Musela jsem víc pobízet. Tak jsem pobízela co to šlo. V půlce lekce jsme naklusali. Celou dobu jsem jezdila jako první. A nevadilo mi to.

Jen jsem se opět předkláněla. Tak jsme obě dostaly nový úkol. Naklusat, na dlouhé nechat otěže otěžemi a dát si ruce za záda. Jak se najednou krásně klusalo. Na krátké opět řídit a na dlouhé opět bez otěží. Když jsem jela takhle bez otěží poprvé, tak jsem do řízla bokem ke druhé dlouhé stěně. Tam už jsem otěže do ruky vzala a snažila se řídit.

Nejtěžší věc, co jsme měly dělat, nohy ze třmenů a na dlouhé stěně zkusit jet i bez otěží. Chvíli jsem to zvládla, pak jsem ale rychle otěže chytala. Jednou rukou za zády to bylo lehčí. Aspoň trochu jsem mohla Ernesta ovládat.

No a pak už byl konec. Jelo se mezi ohrady. Klusi krásně šlapali, pak se Ernest něčeho trochu lekl, ale neshodil mě. Místo toho se zastavil a chtěl zpátky. Tak se šlo.

U úvaziště odstrojit, podstrojit, nechtěl mi do ohlávky, taky jsem mu ji špatně nasazovala. Já ucho. Zkontrolovat celé tělo a kopyta a hurá do ohrady. Byl trochu nervózní, ale zvládli jsme to. 

Dneska se tak rychle po tréninku nejelo domů. Ještě jsme pomohly trenérce uklidit jízdárnu a nanosit překážky pro milou slečnu pomocnici. Z jízdárny jsme odvezly celé kolečko novějších i starších koňských koblížků. Bylo to pěkně těžké.

Pak už se jen rozloučit a jelo se domů.

Chyby dělám pořád, ale trenérka nás obě pochválila, že děláme pokroky. Mám z toho dobrý pocit, že se něco učím. Že jen nesedím doma na zadku, ale hýbu se na čerstvém vzduchu. A dnešní přivítání bylo naprosto dokonalé.

A nakonec Ernest. Černé zlatíčko.

Tak zase v pondělí.

Vaše na koni jezdící Vanimaré